Excesy na hokeji? Už i děti se vám vysmějí, říká Jandač. Ve Spartě dostáváte čočku všude

Jaký máte pohled na emoce, které ovládají probíhající play off?
„Upřímně si nemyslím, že by to vybočovalo. Spíš je to jenom medializované víc než dřív díky sociálním sítím, kde se, s prominutím, rozebírá každý prd… Je to víc na očích. A spíš bych řekl, že jsou to výstřelky jednotlivců. Není to tak, že by stoupala agresivita. Pokud jde o excesy s fanoušky, ty se děly i dřív, akorát se to tolik neřešilo. Nikdo neměl v ruce mobil, aby to natočil. A ani neměl to kam napsat.“

Na čem by se mělo i tak zapracovat?
„Víc omezit možnost přímého setkání lidí s hráči nebo trenéry při nejexponovanějších momentech. Když to vezmu z pohledu kouče, je spousta zimáků, kdy jdeme půlku cestu do kabin v bezprostřední blízkosti diváků. A že se tam objeví vulgarity? To se stávalo vždycky. Speciálně ve Spartě.“

Byl to velký rozdíl oproti jiným angažmá?
„Stoprocentně ano. Jakmile jsi ve Spartě, tak dostáváš čočku. Všude. Konkrétně v Brně, a týká se to i malých dětí. Ukazují sprostá gesta, křičí. A potom ty samé, které vás posílají kamsi, na vás čekají s tím, že by chtěly kartičku, dres nebo se vyfotit. Já už jsem to postupem času ani nevnímal, vždycky jsem se jenom pousmál. Ale řeknu jeden čerstvý zážitek z Karlových Varů.“

Už to nevydržel a křiknul na něj

Prosím.
„Odcházeli jsme z ledu a do chodby bývají nakloněné děti. I ty nejmenší, které zatím ještě úplně neregistrují, který tým je domácí, ale prostě mají zážitek. Chtějí si plácnout. Jenže čím dál častěji se stává, že jdeš, vidíš nastavenou dětskou ruku, tak jim nechceš zkazit radost a už se chystáš plácnout. Jenže ono na poslední chvíli uhne a tlemí se ti. To samé se stalo v Litvínově. S kolegou Jirkou Vebrem jsme taky kolem nich procházeli. On je na ně vždycky hodný, občas vytáhne z kapsy bonbon, aby jim ho dal. No, a jedno dítě taky uhnulo. On už to nevydržel a křiknul na něj.“

A co on?