Svět skromného krále Kamila. Kdo je kouč mistrů z Brna: Hodný křikloun i rodinný typ

Když si projedete jeho profesní životopis, narazíte jen na dva kluby: Horáckou Slavii Třebíč a Kometu Brno. Občan obce Pocoucov je vyloženě domácí typ. Do práce je zvyklý denně dojíždět. Přestěhovat se na druhý konec republiky či dokonce do zahraničí? Z té představy mu nejspíš běží mráz po zádech. Navíc neovládá jazyky a podle všeho ani nemá touhu dobýt jako trenér svět.

Nejlépe je mu u rodiny, rád tráví čas s malým vnukem. „Byl jsem se podívat na jeho fotbalový trénink,“ hlásil uprostřed play off. On sám platil za slušného fotbalistu, byť kariéru udělal jako hokejový obránce. Národ dojal, když na konci finále s Pardubicemi ukázal na kameru papír se vzkazem pro svou dceru, která před dvaceti lety tragicky zahynula. Napsal ho těsně před závěrečným hvizdem, když už věděl, že jeho tým o zlato nepřijde.

Zarostlý pán s brýlemi nemá charisma Ivana Hlinky či Vladimíra Růžičky, kteří byli přirozenými lídry už jako hráči a přenesli si respekt na střídačku. Kolem Kamila Pokorného nemusíte chodit po špičkách. „Strašně hodnej člověk,“ prohlásil kapitán mistrů Jakub Flek.

To platí primárně v civilu. Když koučuje zápas, ovládají ho emoce a nervy. Působí jako cholerik, křičí na všechny kolem. „Na protihráče víc, než na své hráče,“ poukázal s úsměvem útočník Martin Dočekal, jehož Pokorný vedl v Brně i v Třebíči.

Když se těsně před letní přípravou po nečekaném odstoupení Jaroslava Modrého posunul z role asistenta do pozice hlavního trenéra, málokdo mu věřil. „Plán byl jiný, měl u nás zůstat Modrák (Jaroslav Modrý), kterého jsme měli všichni rádi, a s týmem si sednul,“ podotkl Flek. „Bude to těžké i proto, že nejsem přímo odsud,“ narážel „Pokec“ na svůj původ na Vysočině. Po špatném rozjezdu sezony se spekulovalo o jeho odchodu. „Vypadalo to všelijak, ale já mu věřil,“ sdělil Dočekal.

Jako pobočník Libora Zábranského se podílel už na extraligových titulech v letech 2017 a 2018. Při taktických poradách byl klíčovou osobou, systém hry měl promakaný už tehdy. Přesně věděl, co na soupeře platí, jak ho otrávit. Boss Zábranský koučoval v zápasech, tým za ním šel jako za majitelem a přirozenou autoritou. Pokorný si musel respekt vydřít, což platilo ostatně i o třetí zlaté sezoně.

Když se před čtyřmi lety vracel z Brna do Třebíče, nikdo to extra neřešil. Jenže s nenápadným mužem v pozadí odešly i úspěchy. Muselo se počkat na jeho návrat. „Taky za toho chlapa mám strašnou radost. Nikdo mu asi moc nevěřil. I když jsme vedli 5:1 nebo 6:1, on měl hrozné nervy a na střídačce tep 250,“ líčil útočník Flek. „Kamil je král,“ dodal. V klubu měl kouč kontrakt pouze na rok, ovšem není důvod, aby mu Zábranský nenabídl nový. A klidně delší.

Proti stratégovi Pokornému, který dbá na každý detail, v play off vážně hrát nechcete. To platí v Maxa lize i v nejvyšší soutěži. Brankář Michal Postava si dobře pamatuje, jak se v dresu Přerova se svými spoluhráči proti Třebíči pokaždé natrápil.

Překonat past ve středním pásmu je fuška i pro Spartu či Pardubice, natož pro Zubry. „Nebylo to ideální. Teď jsem ten styl poznal z druhé strany,“ poznamenal po zisku titulu, k němuž Brno dospělo defenzivní taktikou se smrtícími kontry. „Hráli jsme podobný styl jako Třinec, který vyhrával v předchozích letech,“ zmínil Postava.

Sám kouč neslyší a nečte rád, že je jeho hokej málo atraktivní. Ordinuje zkrátka taktiku, která je účelná – a vítězná. „Když dáte k systému obětavost a modrobílé srdce, které tam frajeři hodili na led, jsou možné zázraky,“ uvedl po sedmém finále. „Hráli jsme takhle celou sezonu. Nehráli jsme si na nějaké hokejisty. Poctivý hokej nás dovedl k tomu, že teď máme na krku zlatou medaili. Nikdo si nemyslel, že je víc než tým,“ připojil centr Adam Zbořil.

Když chcete z Pokorného vypáčit, že je mistrovský titul i jeho osobní vítězství a musí mít po letech silný pocit zadostiučinění, narazíte. Nemáte šanci. Trenér nikdy nemluví o svých zásluhách. Okamžitě otočí řeč na tým a lidi, kterými se obklopil.

U něj vážně máte pocit, že nejde o fráze. Hned po zisku zlata upozornil na své spolupracovníky. „Hlavně jsem měl kolem sebe borce jako Jirka Horáček, Jarda Barvíř, Honza Švaříček a další. Ti mi obrovsky pomohli. Když jsem se rozhodoval, jestli to mám vzít po panu Modrém, nejdříve jsem chtěl slyšet jejich názor. Oni řekli, ať do toho jdu, že mi pomůžou. A dostáli slovu. Pomohli mi excelentně,“ zdůraznil.

I kvůli týmovosti je v realizačním týmu, který před sezonou doplnil „svým“ asistentem Barvířem, oblíbený. Navíc je veskrze loajální k majiteli Liborovi Zábranskému. I proto je nyní koučem šampionů.