Nejlepší střelec Beránek: Hokej beru jinak než všichni ostatní. Musíte si vyndat koule na stůl
List Československý sport kdysi založil prestižní Klub hokejových střelců, aby ocenil plejádu vynikajících kanonýrů. Tradice pokračuje, deník Sport každoročně dekoruje nejschopnějšího extraligového útočníka. Na pondělním galavečeru v Praze převzal trofej Ondřej Beránek, s 30 góly tuzemská jednička. Bravo pro poctivého hráče, jenž však ve finiši sezony v play off prožil nepříjemné okamžiky kvůli disciplinárním postihům. „Bylo to těžké,“ netají 29letý rodák z Havlíčkova Brodu a tahoun Karlových Varů.
Byl jediným hráčem soutěže, jenž dosáhl na gólovou třicítku. V domácí defenzivně laděné soutěži jde o velmi hodnotný počin, který by zrovna u karlovarského bojovníka před sezonou 2024/25 tipoval málokdo. Nehledě na fakt, že do ročníku vstupoval jako mistr světa. Jenže právě velký pražský titul razantně změnil Beránkovo vnímání hokeje i jeho samotného.
Napadlo by vás někdy, že se vymaníte ze škatulky poctivého pracanta spodních ofenzivních řad, experta na oslabení a stanete se střeleckou jedničkou extraligy?
„Popravdě ne. Moje hra byla vždy postavená spíš do defenzivy, proto jsem tolik gólů nedával, můj strop býval kolem patnácti branek. Ale strašně mi pomohlo loňské mistrovství, získal jsem obrovskou sebedůvěru na puku a potřebnou pohodu ke hře. Už začátek sezony se vyvíjel úplně jinak, než jsem býval zvyklý. Začalo mi to tam padat, věřil jsem si čím dál víc s kotoučem a dovolil si věci, do kterých bych se dříve nepouštěl. Přiklánělo se na mou stranu i štěstí a všechno do sebe začalo zapadat.“
Vyloženě záležitost hlavy? Tak, že celá vaše kariéra je propojená s tím, jak si věříte či nevěříte?
„Určitě. Můj hokej hodně ovlivňuje hlava. Už předchozí mistrovství v Rize pod Karim (Jalonenem) jsem vytušil, že na to asi mám a že v hokeji můžu něco dokázat. V Praze se to potvrdilo. Mě by nikdy nenapadlo, že bych se mohl dostat na soupisku vedle hráčů, kteří patří k nejlepším hokejistům na světě. Navíc doma. Bylo to něco neskutečného. Ale když už mi trenéři dali důvěru, nechtěl jsem je v žádném případě zklamat. Potřeboval jsem jim dokázat, že jsem na mistrovství právem. Věřím, že jsem si nominaci obhájil výkony. Rozhodně jsem si tu sebedůvěru chtěl přenést do extraligové sezony a myslím, že se to povedlo.“
Prodáváte nyní suverenitu na ledě?
„Je to tak. S prominutím si musíte vyndat koule na stůl a ukázat, že to ve vás je. Nechávat na ledě všechno a ono to pak přijde.“
Spousta hráčů to právě ze sebe nedokáže v zápase dostat, mají blok, ať už se rodí kdekoli. Zkrátka si nevěří. Někomu pomůže mentální kouč, psycholog, jinému start za reprezentaci na velké akci…
„Každý vám řekne, že výkon je z 99 procent o hlavě. Někomu prospívá mentální kouč, v mém případě sehrálo velkou roli mistrovství. A jsem za to strašně rád.“
Kdy jste poprvé v sezoně uvěřil, že vyhrajete nejlepšího střelce?
„Dlouho jsme se přetahovali s Kaulym (Martinem Kautem), byl v tom s námi i Tralmaks. Já šel zápas od zápasu, v první řadě jsem se chtěl dostat s týmem
