Trenérský nováček Broš o Litvínovu: Výzva, pro kterou jsem roky předtím něco udělal

Většinu trenérské kariéry strávil Michal Broš u mládeže, naposledy působil u juniorů v Jihlavě. V extralize sehrál přes 800 zápasů, na špičkové úrovni válel dvě desetiletí. Se Vsetínem a Spartou získal dohromady čtyři tituly, další dva přidal ve Finsku. Má zlato z mistrovství světa. Zažil už plno věcí. Vervu vzal jako výzvu, která se neodmítá.

Litvínov nepatřil úplně do vašeho rajonu. Je zvláštní, že vás osud zavál zrovna sem?
„Rozhodně. Ale nad tímhle jsem přemýšlel, už když jsem šel do Jihlavy. Podobný případ. V životě trenéra nebo člověka, který působí v hokeji, přijdou štace, kdy je i sám docela překvapený. Když se mě pár lidí ptalo, jaké vazby mám s Litvínovem, odpovídal jsem, že to je opravdu čistý stůl se vším všudy. I když jsem tam odehrál dost zápasů.“

Nicméně vazby jste měl. Znáte sportovního manažera Tomáše Vrábela i generálního ředitele Pavla Hynka.
„S Tomášem jsem pracoval dva roky na Spartě, z nich jeden velmi intenzivně, a pak asi dvě sezony v Jihlavě. Zná moji práci, což taky asi mělo vliv, že jsem se ocitl v Litvínově. Stejně tak průběh jednání, kdy se řešil trenér. Oslovil mě Jarda Nedvěd, který měl původně přijít z Litoměřic. Jednání dospěla už dost daleko. Nakonec to přes Jardu sklouzlo ke mně.“

Měl jste jít do Litvínova už s ním?
„Jo. Když si vybíral štáb, řešili jsme spoustu záležitostí spolu. Měl jsem dělat asistenta. Potom už nebylo moc nad čím přemítat. Dostal jsem nabídku, jaká se neodmítá. Začal jsem řešit trenérský štáb a další záležitosti.“

V extralize začínáte, možná kvůli tomu pořád býváte vnímán jako mladý trenér. Nepřijde vám to ve 49 letech vtipné?
„Mladej trenér… Trenéři mají víceméně dvojí původ. Kluci, co trénují od dvaceti let, jsou v mých letech a mají za sebou třicetileté trenérské zkušenosti.