Snajpr Davosu Petr Sýkora: Reprezentaci nezavrhuju

Upřímně, ve vyhlášeném luxusu alpského střediska otázku nevyužitého potenciálu zase tolik neřeší. Ono to ani nejde. Pobyt na místě a v sestavě tamního klubu je pro mnohé hokejisty nedostižným snem.

Nikoliv pro Sýkoru, zřejmě nejváženějšího příslušníka týmu. Nedivte se, pokud nad absencí v reprezentaci tolik netruchlí. „V Davosu se cítím jako doma,“ vykládá majitel dvou zlatých medailí ve švýcarské NLA lize.

Nacházíte se na nejlepší štaci kariéry?
„Je to tady super. Máme perfektní partu v týmu, skvělého trenéra, jsou tu perfektní lidi okolo hokeje. Líbí se mi tu. Podobných míst ale bude určitě víc, já byl vždycky hodně spokojený v Pardubicích, jde o to, co komu vyhovuje.“

Cítíte se v Davosu jako doma?
„Je to tak. V Davosu je to vyloženě rodinné prostředí. Hokej tu mají hodně rádi. Město je malý, bydlí tu asi třináct tisíc lidí, místních tolik nechodí, spíš za námi jezdí někam dolů, třeba do Curychu. A je hezké vidět, že máme fanoušky po celém Švýcarsku. Zajímavé to je, když v Davosu nasněží a my hrajeme zápas. To se pak lidi zezdola těžko dostávají nahoru na zimák.“

To jsou pak poloprázdné tribuny?
„Stadion máme pro sedm tisíc lidí, v průměru jich chodí okolo pěti tisíc. Pokud ale v jednom kuse sněží, přijde třeba jen patnáct set lidí, protože se k nám nahoru kvůli množství sněhu nedostanou. Ale to se tak často nestává. I díky tomu, že tady se na přívaly sněhu okamžitě reaguje, odváží se pryč.“

A vás už sněhová kalamita zdržela?
„Davos je malé město, všude je to pět minut jízdy, takže v tom problém není.“

Ani jednou jste si místo posilovny nezacvičil při odhrabávání sněhu?
„Můj první rok v Davosu to bylo na denním pořádku. Za noc vám tu klidně napadne půl metru sněhu. Naštěstí teď už máme auto v garáži, takže mám klid.“

Nalákají vás občas ven skvělé sjezdové tratě?
„Já jsem vyloženě občasnej lyžař. První rok jsem chodil na sjezdovku docela často, ale za poslední dvě sezony ani jednou, už se mi moc nechtělo.“ (usmívá se)

Hokej v Davosu je velký fenomén, srdeční záležitost pro kupu Švýcarů, je to znát?
„Já nikde jinde ve Švýcarsku nehrál, ale když se podíváte, jak se tomu lidi z klubu věnují, kolik energie do toho dává náš trenér, tak potom se nejde divit, že tu hráči moc rádi hrají. Davos funguje vyloženě na bázi rodinné atmosféry. I díky tomu je klub úspěšnej.“

Euforie zaplavila alpské středisko na Silvestra, kdy jste po pěti lety vyhráli Spengler Cup. Bylo to velké?
„Určitě. Bylo to skvělý. Pro lidi i pro nás. Davos díky Spengleru vydělává na celou sezonu. Od srpna bývá vyprodáno na celý turnaj, je to pro nás první vrchol sezony. Boj o titul mám jen o trochu větší váhu.“

Spenglerův pohár se hrává tradičně hned po vánočních svátcích, končí poslední den v roce. Vadí vám trochu termín?
„Kolem svátků bych se rád věnoval i trochu jiným věcem než hokeji, hrajete čtyři zápasy v pěti dnech, ale takhle to je dané. Na druhou stranu je fajn, že se při tom zápasovém zatížení skoro netrénuje, jenom večer hrajete, přes den v podstatě máte volno. A atmosféra kolem turnaje je úžasná.“

Smlouvu máte do konce příští sezony, bude se vám vůbec chtít odcházet? Anebo se z vás stane druhý Josef Marha, který v Davosu kroutí neuvěřitelný jedenáctý ročník?
„Budu rád, pokud tu ještě nějaký čas zůstanu. Za tohle angažmá jsem hrozně rád, na druhou stranu musím říct, že jsem byl spokojenej i v Pardubicích. Uvidíme, co přijde v budoucnu. Pepík Marha je unikát, moc se mu tu líbí, chce tu pokračovat a uvažuje, že tu zůstane i po kariéře s rodinou.“

Plánujete v budoucnu návrat do Pardubic?
„Nechci říkat, že ne. Pardubice mám rád, nějakou sezonu bych za ně rád odehrál. Ale nevím, kdy. Všechno vždycky závisí od toho, jak se vám daří. Když vám to jde, je všechno paráda, pokud ne, musíte odejít a zařídit se jinak.“

Vám, že by práce nešla? Snad kromě angažmá ve Washingtonu jste všude válel, trhal střelecké rekordy. Vám se daří všude, nemluvě o Davosu…
„Protože tu máme výborný tým, špičkového trenéra. Zatím všechno funguje, ale my to tu hrajeme hlavně kvůli play off. V něm se ukáže, jestli sezona byla úspěšná, nebo ne.“

Skousnou v Davosu i druhé místo?
„Tady skousnou všechno, nevzniká tu enormní tlak na hráče. Jasně, všichni chtějí vyhrát titul, je to náš cíl, ale nikdo tu nebude nikomu trhat hlavu a nadávat, pokud by to nevyšlo. Jsou kluby, kde se na hráče vyvíjí mnohem větší pres, úplně zbytečný a značný. Tady zkrátka extrémní tlak nezažijete. Naopak, když nám to tolik nejde, vedení je úplně v pohodě. Tohle všechno je práce našeho kouče, který nás od veškerých vlivů zvenčí ochrání.“

Nejen v tom je Arno Del Curto výjimečný. V čem ještě je tenhle charismatický a velmi úspěšný kouč originální?
„On je po všech stránkách výjimečná osobnost. Po všech stránkách. Proto se těžko popisuje, jaký je. Prostě originál, musíte ho zažít. Já ještě nikdy takového člověka nepoznal, on je vážně úplně jinej. S hráči to umí dokonale. Vůbec s lidmi. Je to výborný psycholog, přesně ví, jak se chovat v té které situaci. Co s námi dělat, když to nejde a když to jde. Jedinečnej chlap.“

Švýcaři si myslí, že by Del Curto zvládl koučovat v NHL. On tomu věří také, ale s oblibou říká, že má špatný pas. Co myslíte, zvládl by to v Americe?
„O tomhle jsme se nikdy nebavili. Ale vím to, že v Davosu je maximálně spokojenej a ke klubu ho váže obrovský vztah. Zatím asi necítí důvod jít jinam.“

Najdou se i tací, co Del Curta nemusí. Ale asi jde většinou o lajdáky, které kouč nemůže vystát, co myslíte?
„K tomu se mi těžko vyjadřuje. Každý hráč je individualita, někomu vyhovuje tenhle trenér, dalšímu jiný. Náš kouč vyžaduje systém hry a pokud někomu nesedí, stane se, že dotyčný si nesedne ani s trenérem.“

Vás zřejmě nechává hrát hokej, na jaký jste zvyklý, nebo se pletu?
„Každý z nás musí dodržovat jeho taktiku. Jinak to nejde. Ale nejde o zase tak zásadní věci, spíš klade důraz na drobnosti, maličkosti. Jeho systém vás neomezuje. Na druhou stranu to asi funguje, výsledky za poslední roky to dokazují.“

Menší svízel: Del Curto nechce pouštět své svěřence do reprezentací. Proč?
„Ono je to složitější. Pro Davos je Spengler Cup extrémně důležitej a i díky němu máme nabitější program v lize. Navíc v průběhu sezony máme docela dost zraněných hráčů a on chce mít zkrátka všechny hráče po kupě. A pokud mu někdo tři týdny nehraje a pak má jet na nároďák, radši ho vidí u sebe. Nároďák vyloženě nezakazuje, ale umí hráči vysvětlit, co je pro něj a klub důležitější. Kdyby mu před Spenglerem odjelo deset lidí na různé turnaje, tak ho Davos nemůže hrát.“

Trenér Hadamczik vás celkem vytrvale zkouší dostat do reprezentace, o vašich kvalitách není sporu. Ale nedaří se. Co za tím vším je?
„Trenér Hadamczik mě zval loni, ale měl jsem problémy s třísly, nehrál jsem ani ligu. Chtěl mě i do Moskvy na předvánoční turnaj, ale to taky nešlo. Půl sezony jsem laboroval s třísly, chvíli jsem hrál, pak jsem dva týdny marodil a potřeboval se doléčit. Klub to viděl stejně a já na tom ani nevidím nic špatného.“

Čili se od reprezentace neodkláníte?
„Já ji nezavrhuju vůbec. Jde jen o to, v jakém stavu zrovna v tu dobu budu a zda mě v klubu uvolní. Ale rád si za nároďák zase zahraju.“