Vyrazil do Evropy a zíral. Americký žurnalista z webu yahoo.com Nicholas J. Cotsonika musel při výluce NHL za hokejovými hvězdami až do Moskvy a Prahy. Ze své cesty si přivezl řadu zážitků, připadal si jako v jiném světě. Teď o tom všem vypráví užaslým zámořským fanouškům.
Velebí si v luxusu, ale také za něj tvrdě platí. Návštěvníci v arénách NHL platí za lístek v průměru 1100 korun, nejlevnější se v minulé sezoně daly sehnat na Dallas za 600 korun. To je trošku rozdíl oproti KHL v Praze. Na ni studenti koupí vstupenku na sezení za 130 korun.
„Není normální, abyste chodili na Jevgenije Malkina za cenu jen o trochu vyšší, než za jakou pořídíte Big Mac u McDonalds,“ podivoval se Cotsonika. „Obvykle také nemůže divák sledovat Zdena Cháru ze tří metrů při každé jeho cestě z ledu či na něj,“ pokračoval.
Fascinovala ho cena 35 korun za pivo, ještě víc fakt, že na utkáních nebylo vyprodáno. Ani zdaleka ne. Hlavně moskevská mužstva mají s návštěvností obrovské problémy, jejich stadiony vybudované za sovětské éry se plní maximálně ze tří čtvrtin.
„Moskva je specifická, je tu strašný provoz, zácpy a příliš mnoho jiných možností,“ vysvětloval útočník Pavel Dacjuk, proč na jeho CSKA nejsou plné tribuny. „Co si budeme povídat? Pracujeme v muzeu,“ dodal Sergej Fjodorov, generální manažer klubu ke stavu haly.
Na Kladně si užil děkovačku
Co naopak Cotsonikovi učarovalo, byla atmosféra. A to především na vyhecovaném derby mezi pražským Lvem a bratislavským Slovanem. Našlapaná holešovická aréna na něj udělala obrovský dojem, stejně tak našlapané hospody v jejím okolí.
„Fanoušci Slovanu byli úžasní. Zpívali hodinu před zápasem, během zápasu a půl hodiny po zápase,“ napsal. „Úžasné. Nicméně ne tak úžasné jako v Kladně,“ dodal. Tam si vychutnal duel týmu Jaromíra Jágra s Chomutovem.
Nechápal, že byl po dobu utkání zavřený obchod se suvenýry, užil si závěrečnou děrovačku, na kterou se hráči vrátili z kabiny. V zámoří něco nepředstavitelného…
Zároveň však Cotsonika došel k závěru, že NHL je NHL. Někteří hráči mohou v KHL zůstat, užívat si štědrost bohatých společností, snížené daně, mateřský jazyk. Ale většina z nich se chce vrátit za oceán. Co možná nejrychleji.
„Na jednu stranu je zábava hrát deset minut chůze od domova,“ řekl k tomu forvard Tomáš Plekanec. „Na stranu druhou my všichni chceme hrát nejlepší soutěž na světě. Je mrzuté, co se teď děje,“ uzavřel.
Stejně tak to cítí i Cotsonika, ačkoliv je o řadu zážitků bohatší.
