Šatan a Marcinkové – s tátou na ZOH hrál, syn jej z her „vytlačil“
Miroslav Šatan a Tomáš Marcinko. Dvě nejbouřlivěji diskutovaná jména slovenské nominace Vladimíra Vůjtka na olympijské hry v Soči. Zatímco Šatan (39 let) v nominaci chybí a Peter Šťastný mluví o neúctě, hanbě a urážce, košický pořízek Marcinko (25 let) se do týmu dostal. Zajímavostí je, že s Šatanem i Šťastným hrál na olympiádě už Marcinkův táta Miroslav. Před dvaceti lety v Lillehammeru.
Nedá se říct, že by se Tomáš Marcinko dostal do slovenské nominace na úkor Miroslava Šatana. Vůbec ne, jejich role jsou absolutně rozdílné.
Šatan je rozený lídr, produktivní útočník, tichý zabiják. Ze světových šampionátů má zlato z roku 2002, dvě stříbra (2000 a 2012) i bronz (2003) a hrál už na čtyřech olympiádách. Urostlý Marcinko (193 cm, 94 kg) je bořič, pes obranář, útočný bijec. Poctivec do bránících formací. Přesto se mnozí na Slovensku ptají - jak je možné, že nejede Šatan a Marcinko ano?
„Marcinko je určitě nejpřekvapivější jméno,“ říkal Vladimír Vůjtek hned po nominaci pro Sport. „Ale sledujeme jej už dva roky, co se vrátil z Ameriky. Je to hráč velice silný na puku, silný v osobních soubojích, vysoký, dobře hraje buly. Potřebujeme takového hráče do čtvrté formace.“
Navíc Marcinko nespadl jen tak z nebe. Za Slovensko hrál na mistrovství světa osmnáctiletých i dvacetiletých, šest let bojoval o místo v zámoří v OHL a AHL. Jeho táta Miroslav byl elitní obránce - federální i slovenský reprezentant. Na olympiádě v Lillehammeru, kde Slováci skončili v roce 1994 šestí a kanadské bodování turnaje tam ovládli Žigmund Pálffy (3+7), Miroslav Šatan (9+0) a Peter Šťastný (5+4), hrál první obranu s Jergušem Bačou.
I tak syn Tomáš nominaci do Soči nečekal. „Byl to šok,“ líčil Marcinko pro hokej.sk. O nominaci se dozvěděl v autobuse, když jel s Košicemi do Popradu na ligový zápas. „Spal jsem a najednou ke mně směřovaly všechny ruce. Chlapci mi gratulovali a říkali, že jedu na olympiádu! Ani jsem tomu nechtěl věřit, ale když jsem si to ověřil, tak jsem zažil pravý pocit štěstí.“
Pro Miroslava Šatana ještě existuje šance dodatečné nominace, pokud by některý z borců vypadnul ze zdravotních důvodů. Podle Petera Šťastného ovšem Šatanovo jméno nemělo chybět už na základním seznamu. „Mirovi nepochybně ukřivdili, takové zacházení s jeho hráčským kreditem je neúctou,“ říkal Šťastný pro deník SME. „Je to hanebné, urážlivé. Šatan je hráč, který už nemusí nic dokazovat.“
Že dlouho nehrál a sezonu začal později, není podle Šťastného klíčový důvod. A přidává vlastní zkušenost právě z olympiády v Lillehammeru 1994, kde si zahrál s Šatanem i Marcinkem starším.
„Měl jsem před olympiádou odehrané jen čtyři zápasy, trenér Šupler mě tedy ani neměl brát,“ říkal Šťastný. „Vždyť jsem měl už 37 roků a taky rezervy v dynamice. A nemyslím si, že bych tehdy udělal reprezentaci hanbu a určitě by ji teď neudělal ani Šatan.“
