POLEMIKA: Zahraniční trenér už na baráž? ANO, vyřešme budoucnost. NE, Čech má výhodu...
Český fotbal stojí před rozhodnutím, zda povolat trenéra ze zahraničí už na březnovou baráž o postup na mistrovství světa, nebo vsadit na domácí zkušenosti. Radek Špryňar argumentuje, že znalost prostředí a hráčů dává českému kouči v baráži výhodu, zatímco Pavel Šťastný vidí příležitost pro zahraničního odborníka, který by přinesl nové impulsy a dlouhodobou koncepci. Přečtěte si polemiku redaktorů iSportu.
Radek Špryňar: NE
Čech má výhodu znalosti
Všichni potřebujeme peníze, nové svazové vedení dvakrát tolik. Proto je mistrovství světa středobodem jeho zájmu. Za pouhý postup do Ameriky kápne do pokladny skoro dvě stě milionů korun, další navrch za případný postup ze skupiny. V případě úspěšně zvládnuté březnové baráže bude snadnější jednat se sponzory, uzavírat dlouhodobé partnerské kontrakty a polstrovat kasičku zlaťáky. Čili je potřeba vytvořit reprezentaci výhodné podmínky, optimalizovat pravděpodobnost, aby Amerika klapla.
Celkem rozumím silnému volání po trenérovi ze zahraničí, zároveň se obávám, abychom nečekali příliš. Ostatně zaručenou kvalitu z ciziny svaz zaplatit nedovede. Proto mi dává mnohem větší smysl svěřit práci pro březnovou eliminaci českému trenérovi, co dokonale zná prostředí a má detailně nastudované hráče. Vyzná se v nich, s mnohými se potkal v klubu nebo si je podrobně načítal coby protivníky. Jednoduše má absolutní přehled. V tomto naprosto zásadním bodu by měl oproti zahraničnímu odborníkovi nespornou výhodu, a to přece chceme, to před baráží potřebujeme. Budu se opakovat: je nutné si dopředu zajistit výhodné podmínky. Každý detail, každé správné rozhodnutí může sehrát kruciální roli.
Jeden takový kouč, co je navíc vyhlášeným profesorem taktiky, momentálně zahálí v Kladně na kanapi. Je jím Miroslav Koubek. Pokud odhlédnu od nemožnosti přemluvit Jindřicha Trpišovského, je stále čilý a ambiciózní bard nejlepší volbou. Tou druhou pak Vítězslav Lavička. Zahraničnímu trenérovi dejme prostor po mistrovství světa, případně po neúspěšné baráži.
Pavel Šťastný: ANO
Vyřešme budoucnost hned
Slávista Jindřich Trpišovský je tabu. Martin Svědík pracuje ve Zbrojovce. Luboš Kozel se uchytil v Jablonci. A bylo by z jeho strany riskantní, kdyby se rozhodl pro změnu. A tím končím, jiné dlouhodobé řešení, které reprezentace v současné době potřebuje, v tuzemsku nevidím. Pardon.
Češi si zahráli na mistrovství světa před téměř dvaceti lety. A víckrát ne. To je sakra dávno, že? Proto rozumím tomu, že funkcionáři chtějí ukončit hluché období a vrátit národnímu týmu důstojné renomé. Stejně tak zajistit asociaci slušné finanční odměny.
Když se upneme na jediný cíl, jednoznačnou volbou je Miroslav Koubek, který je po konci v Plzni stále volný. Zná prostředí, vybere si vhodné hráče a nalije do nich taktické vědomosti. To se zdá na první pohled jako ideální varianta, která výrazně navýší šance na úspěch v březnové baráži.
Ale co pak? Poděkujeme mu a rozloučíme se s ním? Opravdu? Já si to nedokážu představit.
Proto se držme toho, co předseda David Trunda spolu s manažerem Pavlem Nedvědem říkali po nedávném vyhazovu kouče Ivana Haška: „Chceme najít koncepční řešení až do roku 2030.“ Tím (a to při vší úctě) není trenér Koubek, Fatih Terim, ani Jürgen Klinsmann.
Otočil bych krkem jinam. Do míst, která nejsou tolik probádaná. Dám za příklad Spartu. Ta před lety našla Briana Priskeho a vytvořila kolem něj kombinaci zahraničních a domácích expertů. Jejich znalosti a inovativní myšlenky postupně prosákly do nižších pater. Podobné zkušenosti mají na Slovensku s Francescem Calzonou, ještě nedávno absolutně neznámým koučem.
To přesně potřebuje i český fotbal – nechat se nakazit zahraniční filozofií. Mimochodem, o něco podobného se předseda Trunda pokoušel už v Mladé Boleslavi.
