Legenda slaví jubileum | iSport.cz
3. srpna 2007 • 00:00

Legenda slaví jubileum

Autor: Sport
Jaroslav Holík
TOP VIDEA
Naděje pro vrcholové sportovce? Prymula promluvil o uvolnění opatření, do akce by mohla jít Kvitová i Plíšková
Hašek o synově kauze: Špatně na všechny strany. Pro Martinovo PR katastrofa
VŠECHNA VIDEA ZDE

V lese se ohání sekerou, jezdí na traktůrku a hnojí pole, kosí trávu, štípe dříví. V plné síle slaví legendární hokejista Jaroslav Holík svoje 65. narozeniny.



V lese se ohání sekerou, jezdí na traktůrku a hnojí pole, kosí trávu, štípe dříví. V plné síle slaví legendární hokejista Jaroslav Holík svoje dnešní 65. narozeniny. Oslaví je na svém sídle poblíž Světlé nad Sázavou, ve společnosti rodiny, přátel i svých milovaných psů. "Tady vozím hlínu na trávu, tady jsem včera celý den dělal dřevo," ukazuje v rozlehlém panství, schovaném v lesích za dopravní značkou zákaz vjezdu. Na stole leží dočtené noviny. Sport a politika, to jsou témata, jimiž Holík žije dodnes. "Ráno o půl osmé už jsem u stánku. Vždycky se těším, o kolik si ti naši politici zase přidali," říká veterán se znatelným posměchem v hlase. Zůstává svůj. Nemilosrdný kritik, jemuž trvá sotva pár vteřin, než se zabere do hovoru tak, že ho podobně jako na ledě skoro nejde zastavit.


Neříkáte si, jestli vám stojí za to se ve vašem věku pořád tak rozčilovat? "Stojí, nestojí, člověk se musí vykřičet. Když jsem trénoval, budil jsem se ze spaní. To se mi teď už nestává. Ale když si přečtu nějaký článek, jako když Špaček radí trenérovi... Nebo ten brankář, co si dovoloval na Hadamczika... (myslí Romana Čechmánka, pozn. red.) To mě kolikrát tak naštve, že to týden nosím v hlavě." Vás ale není těžké rychle nastartovat... "No tak co. Bavím se buď o hokeji, nebo o dělání trávníků, tomu rozumím. Celý život jsem se hádal. Musím se s někým rafnout, dávat argumenty. Kolikrát my se hádáme v Jihlavě na našich pravidelných hokejových sešlostech! Bez toho by to nešlo." Někdy se zdá, že jste měl štěstí, že jste hrál hokej do konce 70. let minulého století. Jak by se vám líbilo v tom dnešním, který víc připomíná cirkus? "To by mi nesedělo. Jsem jako můj kluk. Ten vydělal v NHL 60 milionů dolarů, ale od sponzora si nevzal ani auto. Nechce být tahaný po nějakých akcích. To já bych taky odmítal. Rozhovory, média, to bych zvládl. Ale to kolem ne. Navíc já bych v dnešním hokeji neměl co dělat, vždyť já neuměl bruslit. Dobrej jsem byl na hlavu, ale bruslení bylo hrozný. Vnoučata se mně ptají, ve kterém století jsem hrával. Když vidí záběry, hned se ptají: ze které je to doby, že se nemuselo bruslit?" Koho ze současné doby byste si vzal do útoku? "Chtěl bych Martina Erata. Vašíček se mi taky líbí, ale to je centr. Na křídlo bych měl taky třeba Havláta. Těmhle by se centr jako já mohl hodit. Do obrany by byl dobrý Niedermayer, to je jako Suchý. Já mu říkám: Souška, tebe snad klonovali. A Tomáše Kabrleho." A ze světa? "Marian Hossa by se dal zvládnout. Z Kanadýrů a Američanů asi nikdo, ti se mi nikdy nelíbili. A z Rusáků? To je otázka. Ti jsou tak blbí na hlavu, že by to asi neklapalo." Téměř všechen čas trávíte na svém sídle na Vysočině. Jak žijete? "Mimo Vánoce jsem tady pořád. Chci mít klid od lidí a Vysočina se mi líbí. Čistý vzduch, samota, ve Světlé kousek odtud mám kamarády. Jsem tam i v zastupitelstvu. A tam se, milej pane, rozčílím ještě víc než u hokeje. Když jedu na kole a vidím, jak na Lipnici, kde byl dětský tábor, mají teď sídlo senátoři, dělá se mi špatně. A ti zloději, ti darebáci, co žijí z našich daní, mají ještě ochranku se samopaly! To je katastrofa." Aspoň je vidět, že máte ještě dost elánu, když se tak rozpumpujete. "Ale kde. Kondici už nemám, i když s novou kyčlí se mi dělá líp. Vstanu v sedm, jdu pro noviny, do deseti čtu a pak makám. Když je hezky, dělám do pěti, pak si vezmu prášky. Po těch se cítím dobře. Zhubnul jsem dvanáct kilo, co je beru. Snažím se." Je znát, že o svoje království pečujete. Dva traktůrky, technika, terasy i trávníky. Baví vás starat se o to? "Jo, to jo. Trávníky, to je moje. Mně se tady líbí, můžu si tady dělat, co chci. Podřídit se někomu, to já jsem nikdy neuměl. Tady mám svoje." Šéf jste byl vždycky, ale proč jste nikdy v životě nebyl kapitánem? "To by nešlo. Já jsem byl hroznej hajzl. Chtěl jsem něco dokazovat na ledě a ne tím, že budu mít céčko. Ale šéf jsem byl, to rozhodně. V kabině muselo být po mém. I trenér byl na mně krátkej. Já byl takovej hajzl i ve škole. Dělal jsem všechno, co dneska už nejde. Ale už mnohem dřív, když jsem začínal trénovat, jsem viděl, že tak se to dělat nedá." Pátral jste někdy, odkud se vzala ta vaše životní tvrdost? "Mám to asi od táty. Já měl hrozně hodné rodiče, ale byli jsme chudí. Věděl jsem, že něco chci dokázat, že chci vydělat peníze svojí prací, že to chci někam dotáhnout. A to jinak než tvrdě nešlo. Já vždycky říkám, že vystudovat školu umí každý blbec. Ale řídit fabriku o tisíci lidech, to je umění! Ostatně tvrdý jsem byl i na děti." Vždyť jste je ráno vodil před továrnu, aby se podívaly, jak skončí, když se neuživí sportem... "Já dělal i jiný věci. Lidi mi říkali, že je strhám. Já na to: no a co? Když je strhám, tak je strhám. Vaše věc to není. Jenom moje." Jaká bude vaše oslava 65. narozenin? "Přijde jenom pár lidí. Kamarád přijede z hor, bude tady Pepa Augusta. Oni se napijí, já je pak rozvážím. Když mi přejí, říkám jim: přejte mi zdraví. Štěstí je na houby. To potřebovali možná tak lidi na Titaniku, těm bylo zdraví na nic, ale do takových velkých akcí já už se pouštět nebudu."
JAROSLAV HOLÍK Narozen: 3. srpna 1942 v Havlíčkově Brodě Hráčská kariéra: Havlíčkův Brod (1956-61), Dukla Jihlava (1961-78). Mistr světa z Prahy (1972), bronzový z olympiády v Sapporu (1972). Vybojoval sedm mistrovských titulů s Duklou Jihlava. Celkem v lize odehrál 602 zápasů a dal 267 gólů, za reprezentaci hrál 142x a nastřílel 52 branek. V roce 1999 uveden do Síně slávy IIHF. Trenérská kariéra: Dvakrát mistr světa do 20 let (2000, 2001), s Duklou Jihlava 6x mistr ligy. Charakteristika: Nesmlouvavý útočník, vynikal bojovností a zarputilostí. Pro mužstvo byl jeho přirozeným vůdcem, nesnášel porážky. Stejně si počínal i jako trenér. Je znám svojí tvrdostí a neústupností. Rodina: S bratrem Jiřím vytvořil skvělou dvojici v Jihlavě i v reprezentaci. Syn Robert hraje NHL, dcera Andrea se profesionálně věnovala tenisu. Nyní je vdaná za dalšího bývalého hokejistu Františka Musila, asistenta trenéra národního mužstva.

Témata: 


Články odjinud


Články odjinud