Poslední zápas sehrál koncem března minulého roku v semifinále Gagarinova poháru. Od té doby bývalý útočník Petrohradu Petr Průcha zůstává mimo hru. Přesně 473 dnů… Respektovaný hokejový bojovník nadále válčí mimo led s bolestmi hlavy, kterých se nedokáže zbavit. V civilu výrazné potíže nemá, ale jakmile podstoupí větší fyzickou zátěž, s vyhlídkami na návrat k hokeji je hnedle amen. A tak mistr světa z Vídně 2005 musí dál čekat, nic jiného mu nezbývá.
Jeho obvyklý den vypadá následovně: dopoledne posilovna a kolo, po obědě odpočinek a odpoledne tenis, inline brusle nebo jiná sportovní zábava. K návštěvě ledu pořád vede cesta dlouhá.
A přitom před rokem rodák z Chrudimi netajil předsvědčení, že v ročníku 2013/14 rozhodně nastoupí do některé z evropských soutěží. Bohužel, mýlil se. „Tenkrát bolesti pravidelným rytmem ustupovaly, cítil jsem se líp a líp, jenže pak jsem dosáhl stadia, odkud jsem se dál nehnul. Zlepšování se zastavilo a další progres nenastává. Takže už tak pozitivní nejsem,“ vykládá Petr Průcha pro iSport.cz v jedné z pražských kaváren.
Náladu má pozitivní, netopí se v depresích. Samozřejmě, nezlobil by se, kdyby otravné turbulence v hlavě zmizely a mohl se vrátit k profesi, kterou miluje.
Jenže… „Mívám dny, kdy v určité zátěži odjedu v pohodě celý trénink, a na další den si připravím o něco těžší. Absolvuju ho, pak ovšem přijdu domů, dívám se třeba na televizi a po dvou hodinách to přijde. Spadne na mě deka, televizi musím vypnout, nemůžu si ani číst, nemám sebemenší chuť nad něčím přemýšlet. Jediný, co mi zbývá, je lehnout si a spát,“ popisuje trable, které důvěrně zná.
Sám říká, že si za ně může v podstatě sám. Svým pojetím kamikaze, jak trefně popsal styl hokej, kterým si vysloužil angažmá v NHL i KHL. V nedávné minulosti několikeré údery do hlavy a krční páteře nechával bez povšimnutí. Nedávno mu to hlava spočítala a stávku nehodlá ukončit. „Někdy ráno vstanu a musím čekat, než se mi vzbudí i hlava. Jako když zapínáte počítač. Podle rána často poznám, jaký trénink si ten den můžu dovolit,“ pokračuje.
Navštívil řadu doktorů, odborníků a dalších expertů. Odevšad slyší totožné: Musíš čekat… „Nic jiného se dělat nedá. Dlouho jsem chodil k Pavlu Kolářovi, dával mi prášky, podstupoval jsem akupunkturu, další fyzioterapeut Vladimír Brejcha pracoval s krční páteří, kterou jsem měl po všech těch nárazech poznamenanou. Ale citelné zlepšení nenastalo. Naslouchám jen svým pocitům, víc dělat asi nejde,“ krčí rameny s tím, že myšlenky na předčasný konec kariéry si zatím nepřipouští.
Obsáhlý rozhovor s Petrem Průchou čtěte v Nedělním Sportu
