Slovenská gólmanka Zuzana Tomčíková (26) si už vychutnala i zápolení pod pěti kruhy. Na olympijských hrách ve Vancouveru (2010) byla brankářskou jedničkou slovenského národního týmu žen. Jako vzpomínku na tento svůj největší hokejový zážitek si nechala znak olympiády vytetovat na krk. Na klubové úrovní však válí v mužském týmu Paneuropa Kings. „Pro mě hokej není mužský sport!“
Zuzka se narodila v roce 1988 ve Zvoleně a na led se poprvé postavila ve svých devíti letech. Při studiích v zámoří si zahrála univerzitní soutěž za tým Minnesoty, a její život se tak začal točit především kolem hokeje, což platí dodnes. V kvalifikačním turnaji před olympiádou ve Vancouveru měla velký podíl na zajímavém rekordu v utkání proti Bulharsku. V tomto zápase udržela čisté konto a slovenské reprezentantky potupily Bulharky drtivým vítězstvím 82:0. V témže roce také pomohla vybojovat historický postup Slovenska do elitní kategorie mistrovství světa. Na něm se v roce 2011 probojovala do turnajového all-star výběru a skvělými zákroky pomohla týmu k celkově sedmému místa na turnaji. Na klubové úrovni působí v mužském klubu, který hraje česko-slovenskou větev Evropské univerzitní ligy. V současnosti dokončuje studia Masmediálních komunikací na Panevropské vysoké škole.
ROZHOVOR s brankářkou Zuzkou
Jak ses dostala k hokeji, který je stále považován především za doménu mužů?
Mám staršího bratra. Jako děti jsme si hrávali spolu, tedy já si spíš chtěla hrát s ním. A protože on chodil s kamarády hrávat hokejbal na školní dvůr naproti našemu domu, vždycky jsem se přidala. Začalo mě to bavit, zalíbilo se mi to. Bratr později začal s hokejem, a i tam jsem šla v jeho šlépějích.
Takže ses cítila dobře v mužském kolektivu?
Určitě. Když jsem byla mladší, vlastně jsem ani jako dívka příliš nevypadala. Třeba v obchodě si mysleli, že jsem malý kluk (smích).
Takže tě zaujala týmová hra, proto ses dala na hokej?
Já jsem se odmalička věnovala více sportům. Hrávala jsem tenis, badminton, baseball, dělala jsem plavání a další pohybové aktivity. Jezdili jsme na kole, vyráželi na túry, k vodě nebo k rybníku bruslit. Šlo spíš o takovou fázi oťukávání, kdy jsem si zkoušela, co mě bude opravdu bavit. Rodiče nás vždy vedli ke sportu, tohle byl přirozený režim našeho dětství. Hokej se mi zalíbil a chtěla jsem ho hrávat dál.
Jak to funguje v chlapském, drsnějším světě?
Pro mě jde o přirozené prostředí, protože jsem se v něm pohybovala odmalička. Nevnímám ho jako nějak extra drsný.
Máš vlastní šatnu, nebo se převlékáš se spoluhráči?
Sejde na tom. Když jsme doma na zimním stadionu v bratislavském Ružinově, tak se převlékám sama v šatně na stadionu. Výhoda je, že si věci nemusím brát domů. Když hrajeme venku, tak jsem v šatně se spoluhráči.
Jak tě změnil tenhle pracovní koníček?
Já tak funguji odmalička, proto nějaké změny nepociťuji. Pro mě hokej není mužský sport. Tak je to vnímáno hlavně u nás, ale ne v jiných zemích, kde je zcela přirozené, že dívka přijde na stadion s výstrojí a jde na led. Na Slovensku nejsou různé věkové kategorie, pouze jedna liga pro ženy a dívky - 1. liga žen.
Jaké jsou reakce okolí, když vidí dívku ve výstroji?
Když jsem vyrůstala, v našem ročníku fungovaly v chlapeckých týmech celkem pouze 2 dívky v rámci celého Slovenska. Možná na východě byla ještě jedna hráčka. Doma o nás už věděli, takže to všem přišlo normální. Když jsme jely na zápas do jiného města a lidé se nás ptali, co tam chceme, ze srandy jsme jim odpovídaly, že jsme akvabely!
Jak dlouho už se věnuješ hokeji?
Hraji od 9 let dodneška, což je nějakých 17 let.
Máš nějaký vzor, mužský nebo ženský?
Nemám a nemám. Osobně si myslím, že každý hráč by se měl snažit být především sám sebou. Hráče, kteří jsou lepší, a v tomto sportu něco dokázali, je možno brát jako motivaci. Ale určitě by se sportovec neměl snažit být někým jiným, protože pak nerozvine svůj vlastní potenciál.
Jaké byly tvé nejsilnější zážitky ze zimní olympiády ve Vancouveru?
Mně se nejvíc líbil zahajovací ceremoniál, když jsme všichni sportovci vešli do haly, drželi jsme vlajku a mohli jsme reprezentovat svou zemi. To byl nádherný pocit, mít možnost zažít něco takového.
Působila jsi také v USA a Rusku. Jaké byly začátky, jaké bylo zvykat si na nové prostředí a lidi?
Bylo toho víc. Rusko a Amerika byla poslední. Poprvé jsem odešla v 16 letech do Kanady, jely jsme tehdy tři a já se velmi těšila. Akorát adaptace na angličtinu byla složitější, bylo třeba hodně se toho naučit. Zvládnutí jazyka bylo na začátku asi to nejtěžší. Hodnotím to však pozitivně, musela jsem se rychle osamostatnit a umět se o sebe postarat.
Co jsi musela obětovat kvůli sportu? Zažila jsi i bolestivá zranění?
Já bych to nenazvala obětováním. Byla to pro mě priorita a já si šla za svým cílem. Vůbec toho nelituji, jsem spokojená. Vzhledem k sezóně bylo akorát třeba více plánovat. Nemohla jsem si odjet na dovolenou, kdy se mi zachtělo, musela jsem se podřídit a jet, jen pokud mi to čas dovolil. Zimní lyžování nepřicházelo v úvahu, abych se náhodou nezranila, což by mohlo výrazně ovlivnit následující sezónu a celou moji kariéru.
Jaké zbraně nebo taktiku používáš při zápase?
Myslím, že čím je hráč starší, tím více využívá svých zkušeností. Já se snažím poučit z každé zkušenosti, z každého gólu, který dostanu, aby mě to posouvalo stále vpřed.
Jak se odreagováváš ve volném čase?
Ráda provozuji i jiné sporty. Taky mám ráda takové to typické ženské: kino, nakupování a kávičku.
Pokud bys nešla touto drsnou cestou, zvolila by sis něco ženštějšího?
Představa by i byla, já bych ale určitě chtěla zůstat v hokejovém světě. Studuji obor Masmediální komunikace, takže bych se později ráda vydala tímto směrem. Studium jsem začala v Americe, nyní pokračuji v posledním ročníku na Panevropské vysoké škole.
Troufla by sis i na modeling?
Určitě ne, tato cesta mě neláká.
Byly i nějaké platonické lásky v mužstvu?
Byly, ale to jsem byla mladší.
Jak si udržuješ svou ženskou jemnost?
Společnost považuje tento sport za mužský, já to tak rozhodně necítím. Podle mě je hokej zcela přirozený, jako každý jiný sport. I já se ráda namaluji, ráda si obléknu hezké šaty. Vůbec to nevnímám tak, že hraji hokej a jsem nějaká drsňačka. To jen naše společnost má představu, že hokej hrají ošklivé mužatky a podobně. Hokej hrávají také pěkné baby, podobně jako např. volejbal, který je zase více označován za ženský sport.
Dodržuješ nějakou speciální dietu?
Snažím se jíst zdravěji, dávat si pozor na některé potraviny.
Dobrá „křupavá“ čokoláda je pro tebe zdroj energie nebo malý zlozvyk?
Mám ráda sladké a dopřeji si. Z čokolády mám nejraději oříškovo-karamelovou, vždycky se přemáhám, abych na posezení nesnědla celé balení.
Čím tě zaujal projekt Milka: „Ženy jinak. Jakože, cože?!“?
Myslím si, že je pozitivní, že můžu hokej ukázat i v trochu jiném světle, nejen jako čistě mužský sport. Tohle mi přišlo jako zajímavý způsob a já doufám, že si společnost uvědomí, že je to zaměstnání jako každé jiné, a že ho i díky tomu začne vnímat trochu jinak.
Předveď se v netradiční roli a vyhraj!
Skvělá kuchařka, obětavá máma a dokonalá partnerka. Existují ženy, které mimo těchto rolí zastávají i ty méně obvyklé, což potvrzují ambasadorky projektu „Ženy jinak. Jakože, cože?!“. Projděte si všechny kategorie a posílejte své selfie v netradičních rolích do soutěže o sladké ceny, kdy ty nejlepší fotografie budou odměněny čokoládou Milka se sušenkou LU nebo krekrem TUC. Splňte všechny výzvy, poodhalte svou jemnou stránku a můžete navíc vyhrát i all inclusive víkend plný adrenalinu v ONE ROOM hotelu v pražské Žižkovské věži. Více informací naleznete na www.troufnisinajemnost.cz.
