Dominik Hašek o kamarádovi Kusém: Šel za snem a ten si splnil
Napřed to vypadalo jako hodně špatný vtip. Byla to překvapivá a šokující zpráva: Zemřel Zbyněk Kusý, úspěšný hokejový manažer, který později pracoval i ve fotbale. Bylo mu 49 let. „Myslel jsem, že mě to porazí. Je to člověk, se kterým jsme se pravidelně vídali, volali si. A najednou tady není,“ svěřil se legendární brankář Dominik Hašek, jehož smrt dlouholetého kamaráda krutě zasáhla.
„Znám ho od začátku devadesátých let, možná ještě před revolucí, kdy přišel jako osmnáctiletý kluk do Pardubic, ochomýtal se kolem hokeje. Tenkrát by mě nenapadlo, že z něj bude tak úspěšný funkcionář. Přišel z malého města a od první chvíle měl jasný cíl. Chtěl dělat do hokeje, funkcionařit. Nebyl hráč jako my, ale zapadl mezi nás,“ vzpomíná Hašek.
Sen, se kterým Kusý přicházel do Pardubic, se mu splnil. „Přišel do Pardubic opravdu s tím, aby dělal funkcionáře. Dělal, co si přál a byl v tom úspěšný. V Pardubicích získal poslední tři novodobé tituly, jako generální manažer vybudoval mužstvo, které pokud nevyhrálo ligu, tak se pohybovalo na špici.“
Kromě toho Kusý fungoval na svazové a mezinárodní úrovni, stal se úspěšným manažerem reprezentačních výběrů zlaté éry na přelomu tisíciletí. „Byl s námi i na olympiádě v Naganu. Dokonce, jak je ta známá fotka, kde jsem se šátkem kamikaze na hlavě, tak ten mi dával on těsně předtím, než jsme po návratu vyšli z letadla,“ vybavuje si Hašek.
Stýkali se i v době, kdy Dominátor chytal v NHL, vídali se i přes léto. Kusý hokejem žil. Pro mužstvo udělal první poslední, dokázal zařídit snad úplně všechno. „Pracoval dvacet hodin denně. Pořád něco řešil, někam volal, sháněl peníze, to byl jeho život. Poslední dva roky se věnoval něčemu jinému, ale pořád jsme se vídali. A i když to nikdy nepřiznal, myslím, že ho mrzelo, že byl nakonec z Pardubic, jak se říká, odejit.“
Kusý měl největší zásluhu i na tom, že se Dominik Hašek před šesti lety vrátil do Pardubic a pomohl jim k titulu. „Kdyby tam byl někdo jiný, třeba to tak nedopadlo,“ připomíná. Naposledy se s Kusým potkal někdy před dvěma týdny.
„Když jsem se o jeho smrti dozvěděl, myslel jsem, že padnu, že mě to porazí. Nebylo mu ještě ani padesát. Jenže ten jeho životní styl... On se nezastavil, pracoval dvacet hodin denně. Moc toho nenaspal a jel, práce byla jeho život. Před čtrnácti dny jsme spolu byli na kafi. I když dělal byznys, pořád fungoval i ve sportu, v poslední době na krajské úrovni. Ještě jsem mu slíbil pomoc, při zimní olympiádě mládeže. No a teď... Je to člověk, se kterým jsme se pravidelně vídali, volali si. A najednou tady není,“ dodává smutně Hašek.
