Eliáš ze žloutenky strach neměl
Bolesti hlavy, křeče, nevolnost. Stejné příznaky měl před necelými třemi lety a nakonec skončil na infekčním oddělení se žloutenkou.
Bolesti hlavy, křeče, nevolnost. Stejné příznaky měl před necelými třemi lety a nakonec skončil na infekčním oddělení se žloutenkou. Tentokrát se však děsivý scénář neopakoval. Patrik Eliáš si jen poležel v posteli a poslední dva zápasy Devils sledoval v televizi. "Věřil jsem, že to nebude nic vážného," řekl jedenatřicetiletý útočník. Onemocnění rychle odeznělo, takže Eliáš ani nepátral po příčinách. Vystačil si s vlastní diagnózou. "Vlastně se nic hrozného nestalo. Bylo mi jen trochu špatně," podal vysvětlení. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu v pondělí poprvé s týmem trénoval. A je připravený vrátit se bleskově do sestavy New Jersey.
Z čeho vám vlastně bylo tak zle? "Asi jsem měl nějakou otravu z jídla nebo jsem chytil virus. Vlastně nemám ani ponětí, z čeho to bylo. V pátek jsem se probudil a nebylo mi nějak dobře. Odpoledne jsem navíc začal zvracet a to trvalo skoro celou noc. Měl jsem horečku, takže jsem nakonec do zápasu v Atlantě vůbec nenastoupil. Zůstal jsem tam jen na hotelu a druhý den v sobotu jsem letěl domů. Ale už je to lepší. Vždyť jsem už trénoval." A co jste si večer před tím dával k večeři? "Klasiku, jako před každým zápasem. Jen něco lehkého. Těstoviny s masem, salát. Stejné jídlo měli i další kluci. A vidíte, zase jsem to odnesl jenom já. (zklamaně) Nikdo další totiž neměl žádné potíže. Prostě si to neumím vysvětlit." Průběh nemoci byl trochu divoký. Neměl jste obavy, že to může být něco vážnějšího? "Ani ne. Věděl jsem, že jsem asi něco špatného snědl. Nebylo to ani tím, že by se na mě všechno nahrnulo. Bolel mě jen žaludek a zvracel jsem od tří odpoledne do čtyř hodin do rána. Měl jsem sice horečku 38,5 a druhý den taky, ale to už mi bylo líp. Rychle se to zlepšovalo." Ptám se proto, že jste popsal stejné příznaky, které jste měl během angažmá v Magnitogorsku. Tehdy se z toho ale vyklubala žloutenka. Na to jste si asi vzpomněl, ne? (usměje se) "Příznaky byly stejné, to je pravda. Hlavní ale bylo, že mě nebolela játra. Já už jsem totiž v tomhle směru expert. Vím přesně, co by mě mělo bolet, kdyby to skutečně žloutenka byla. A právě játra byla tentokrát v klidu. Jediné, co mě zlobilo, byl žaludek. Takže vlastně nebyl důvod se zbytečně stresovat. Ze žloutenky jsem strach neměl." Kluboví lékaři se spokojili s vaší vlastní diagnózou? "Samozřejmě, že mi volal náš doktor, což je Slovák. A zeptal se mě na příznaky. Tak jsem mu jen řekl, že jsem v pohodě, že jenom zvracím a mám slabou horečku." A vaše vysvětlení, že jste v pohodě a že jen zvracíte, ho mělo uklidnit? (usměje se) "Ale vždyť to není nic kritického. Jasně, bylo mi blbě a zvracel jsem dvanáct hodin v tahu. Jenomže to se prostě občas stává. A doktoři to vědí. Jednou dvakrát vám zavolají, zeptají se, jak se cítíte, poradí, co si vzít a nazdar." Jaké medikamenty vám po telefonu naordinovali? "Pil jsem jenom nějaké čaje a chroustal suchý toasty. Pak jsem si vzal ibuprofen na snížení horečky a proti bolení hlavy." Pro obyčejné lidi by se jednalo o malou lapálii, ve vašem případě by se však asi měli mít lékaři na pozoru. Pozvou si vás pro jistotu na vyšetření? "To ne, už je to v pohodě. Na žádný odběr krve nemusím. Všechno si vyřeším sám. Jsem hlavně rád, že se to netáhne týden nebo dva. Jak to rychle přišlo, tak to rychle odeznělo." Cítíte se už stoprocentně v pořádku? "V pondělí jsem byl poprvé na tréninku. Snažil jsem se jen lehce, protože jsem se ještě cítil trochu oslabený. Ale to se zlepší. Ve středu mě už čeká zápas proti Dallasu a ten určitě nevynechám." Moc pěkně jste si to načasoval, ve stejný den startuje poprvé po zranění i váš kamarád Martin Havlát. "Přesně tak. Sám uznáte, že tohle nemůžu propásnout. (směje se) Ale vážně, ta moje nemoc je proti tomu, čím si prošel Havli, úplná banalita. Teď už je potřeba, aby byl zdravotně v pohodě, aby to jeho rameno vydrželo. Jen se nesmí motat před brankou. (směje se) Vždyť jsem mu taky říkal, aby zůstal pěkně na útočné modré nebo se postavil maximálně vedle tyčky u branky. Hlavně ať nechodí do nějakých chumlů." Jednu velkou událost jste už propásl. Vašemu spoluhráči Karlu Rachůnkovi se minulý týden narodil syn. "To je pravda, ještě jsme to neoslavili. Vlastně jsem malýho Matěje ani neviděl. Ale nebojte, určitě se na něj podívám."
Co se stalo v Magnitogorsku? Začátkem března 2005 trpěl vysokými horečkami a nevolností, první diagnóza ruských lékařů zněla: chřipka. Pak se ale ukázalo, že onemocněl žloutenkou typu A. Po krátkém pobytu v Magnitogorsku odletěl do Prahy do nemocnice Na Bulovce. Na led se vrátil až v lednu 2006.
