Dvořák o návratu do Oktagonu: Chci být hrdinou mezi vlky. Za výkony v UFC se nestydím

Dvořák: Jednání s Oktagonem a KSW? Po Štvanici mi chodily extrémní hejty. Chci titul

Davida Dvořáka čeká v UFC zápas o přežití, po třech porážkách musí zvítězit

David Dvořák se v UFC utká s Brazilcem Matheusem Nicolauem

David Dvořák s modřinou pod okem po návratu z vítězného zápasu v UFC

Fotogalerie

Marián Šustr

Oktagon11. září 202517:00

Začít diskusi (0)

„Hrobník“ znovu oblékne černo-žluté barvy. Elitní bijec David Dvořák podepsal první velké angažmá od konce v UFC a avizuje útok na titul. Na sobotním turnaji Oktagonu v Hannoveru se utká s Němcem Muhammadem Walidem, vítězství by jej mělo přiblížit bitvě se šampionem, se kterým sdílí zkušenosti z nejlepší světové organizace, Žalgasem Žumagulovem. „Titul je jen nástroj k dosažení mého cíle. Chci motivovat mladé lidi, aby žili zdravě, sportovali, nepili alkohol, nekouřili. Aby sami měli nějaké cíle a směr,“ rozpovídal se rodák z Hradce Králové v rozhovoru pro deník Sport.

Měsíce přešlapování jsou u konce. David Dvořák přece jen našel prestižní působiště. Sobotním zápasem v Hannoveru odstartuje novou štaci v Oktagonu.

Je to takřka přesně rok od vašeho konce v UFC. Jaký byl?
„Událo se toho strašně moc. Sice jsem stihl jen dva zápasy, jeden v MMA, druhý v boxu, ale rok to byl pro mě skvělý. Dostal jsem se do aktivních záloh armády České republiky, což byl můj dlouholetý cíl. Navíc jsem se stal otcem. Přelomový rok.“ (usmívá se)

Máte při vzpomínání na konec v zámoří nějaké výčitky?
„Ničeho nelituji, nic mě nemrzí. Každý zápas, výhry i prohry, jsem si užil na maximum. Bojovat na nejprestižnějším pódiu světa pro mě byla obrovská zkušenost. Jsem hrdý na to, co jsem v UFC dokázal. Vše špatné, ať už jde o vyjednávání, marketing, nebo přímo chyby v zápasech, beru jako poučení do budoucna.“

Poslední měsíce byly zdánlivě plné negativity. Fanoušci se od vás částečně odvrátili po prohrách, pak vás odsuzovali za konec v UFC a následný start v domácí lize RFA. Když jste ale při turnaji na Štvanici přišel oznámit návrat do Oktagonu, tribuny vás přivítaly bouřlivým potleskem. Pocítil jste úlevu, že je to negativní období za vámi?
„Hejtři budou vždycky. Každý sportovec, politik nebo zkrátka člověk, který má trochu mediální pozornosti, je stále v jejich hledáčku, ať udělá cokoliv. Vítězství, charita pro děti, pejsky, nemocnice… Vždy se najdou lidé, kteří vás za to zkritizují. Přišly mi extrémně hnusné zprávy i za to, že jsem podepsal Oktagon. Drtivá většina reakcí ale byla pozitivní. Přijetí na Štvanici jsem si opravdu užil. Cítil jsem taky nostalgii, poslední zápas v Česku jsem měl před šesti lety právě tam. A ta bouře hnusných zpráv za porážky v UFC? Oni vůbec nehledí na to, s kým jsem vlastně prohrál. Všichni tři jsou ve světové top desítce, Steven Erceg bojoval o titul, Manel Kapé se brzy možná stane vyzyvatelem šampiona. Pokaždé to navíc bylo relativně těsně na body, za své výkony se nestydím.“

Chápu.
„Zmínil jste ještě start v RFA. Organizátoři mi sehnali výborného soupeře Michaila Sirbua, který mě dobře otestoval. Ať si myslí kdo chce, co chce, zápas to byl dobrý. Vyhrál jsem, což mi pomohlo vrátit se zpět. Hejtry neřeším.“

Před rokem, když jsme se bavili o dalším angažmá po konci v UFC, jste byl na pomyslném rozcestí mezi Asií, KSW a Oktagonem. Nepřijde vám zpětně, že ta táhlá jednání byla zbytečná a měl jste rovnou vstoupit do tuzemské stáje?
„Těžko říct. Je to takové to polemizování „co by kdyby“. Přijímám zodpovědnost za rozhodnutí nechat si cesty otevřené. Řešili jsme hodně různých organizací včetně amerického BKFC nebo japonského Rizinu. Třeba dodat, že při konci v UFC jsem ještě řešil zranění páteře. Toho času bez smlouvy nelituji. Mělo to tak být. Plyne z toho spoustu ponaučení.“

KSW zájem mělo, ale ne dost velký

Hodně jste stál o start v boxerském utkání bez rukavic ve zmíněné lize BKFC. Na čem jednání s vedením ztroskotalo?
„Popravdě nevím. Fakt jsem si to chtěl zkusit, aspoň jeden zápas, abych věděl, jestli mě to chytne, nebo ne. Komunikoval jsem už od listopadu s jejich hlavním manažerem pro Evropu. Ten mě hned lákal, že uděláme provizorní smlouvu na jeden zápas, ať si ta pravidla vyzkouším. Pokud bych uspěl, dali by mi dlouhodobý kontrakt. Slíbili mi zápas na únor, pak ho odsunuli na duben, pak na květen. Když komunikace z jejich strany stála, přišla mi zpráva, že to se mnou bude nově řešit nějaká jiná manažerka. Ta mi měsíc nebyla schopná odepsat. Pak se mi omlouvala a na čas obnovila jednání, po kterém ale následovala další odmlka. To už jsem si řekl, že tohle fakt nemám zapotřebí. Naplno jsem se pak zaměřil na jednání s MMA organizacemi.“

Proč jste nakonec zvolil Oktagon před KSW?
„S KSW jsem jednal dlouho, zájem měli, ale ne dost velký. Táhlo se to. Říkali mi sami, že mají jako prioritu Michala Martínka a Lea Brichtu. Řešili v tu chvíli jiné turnaje. Všechno ale dělají na poslední chvíli. Mají před sebou nějakou akci a lidi o ní vůbec neví. Říkali, že by mě postavili do zápasu v říjnu nebo únoru na turnajích v Česku. Poslouchal jsem samá možná. Já jsem ale zdravý a chci zápasit, nemůžu řešit nějaká možná. Jsem rád, že jsem v Oktagonu a budu mu maximálně věrný. Domluvili jsme se na dobrých podmínkách a já doufám, že budu zápasit co nejvíc.“

Rozhovor pokračuje pod grafikou

Oznámení podpisu smlouvy a pak zápasu proběhlo hodně rychle po sobě. Kdy se to vše začalo rodit?
„Plus minus dva měsíce dozadu. Potkali jsme se s Ondrou Novotným v Praze, řekli jsme si, jaké máme představy. Pak jsme si napsali, zavolali a bylo ujednáno. Zájem jsem měl já i Oktagon, a tak to klaplo.“

Ještě na Štvanici jste řekl, že v Oktagonu není moc prostoru pro hrdiny a vy jím chcete být.
„Ano, tím jediným.“ (usmívá se)

Kdo jiný tam tedy je, když hrdinové ne?
„Vlci. Je tam teď smečka vlků. Najde se mezi nimi pár hodných ovčáků, ale o těch nikdo neví. Uvědomil jsem si, kolik dobrých věcí dělám. Taky proto, kolik chyb jsem v životě nasekal. Za poslední dobu jsem změnil mentální nastavení. Chci jít jiným směrem, být hrdinou, který bude motivovat děti, studenty, kteří ke mně chodí trénovat. Dělám dobré projekty a chci o nich mluvit, valit to do lidí. Nejlepší bude, když se stanu šampionem. Pak budu vidět, bude se o mně mluvit. A když se bude mluvit o mně, lidé se dozvědí taky o mých projektech. Trénuji děti bez rodičů, z problémových rodin, z pěstounských rodin. Titul je jen nástroj k dosažení mého cíle. Chci motivovat mladé lidi, aby žili zdravě, sportovali, nepili alkohol, nekouřili. Aby sami měli nějaké cíle a směr.“

Už v sobotu můžete učinit významný krok směrem k titulové šanci. Čeká vás zápas s Muhammadem Walidem, který má hodně rvavý boxerský styl. Za jak velkou hrozbu ho máte?
„Bude záležet, jestli ho do té rvačky pustím. On má rád jen svůj styl, zato já umím bojovat na krátkou vzdálenost i pinkat na dálku. Můj poslední soupeř Sirbu byl daleko lepší ve wrestlingu, dokázal mě pořád tlačit s pokusy o strhy na zem. Walid do mě bude zase skákat s tvrdými ranami. Budu muset držet bradu dole. Může se takhle dost dobře vysílit a pak i chybovat. Jsem na něj připravený. Měl jsem různé soupeře a na každého jsem si dokázal připravit strategii. Nikdy jsem nebyl silový typ. Začínal jsem v MMA v sedmnácti, předtím jsem dělal závodně šachy. Vždy jsem tedy sázel na technickou vybavenost, komplexnost a bojové IQ. I tento zápas pojmu jako šachy. Budu se ho snažit takticky přečůrat. Bitce se vyhýbat ale taky nebudu. Už jsem se takhle popral se světovou špičkou. Walid určitě nebude lepší než borci z UFC.“