Alfredsson o kariéře i Jágrovi: Je výjimečný, taky bych rád ještě hrál
Každý den své hokejové kariéry byl vůdcem, za kterým šel celý tým. Takhle mluvil o útočníku Danielu Alfredssonovi jeho spoluhráč a nynější ottawský kapitán Erik Karlsson. Populární „Alfie“ šéfoval kabině Senators třináct let. „Neskromně řeknu, že jsem asi byl většinou opravdu dobrým lídrem,“ ohlíží se zpět švédský forvard, který aktivní kariéru ukončil před čtyřmi lety. Daniel Alfredsson se rozpovídal i o svém největším momentu kariéry, vůdčích schopnostech či současných aktivitách. Nevynechal ani vzpomínky na Jaromíra Jágra či Mariána Hossu.
Brusle zahodil do kouta, když mu bylo 41 let. Přiznává, že mu hokej chybí. Nebýt problémů se zády, někde by švédská legenda nosila na dresu kapitánské céčko třeba ještě teď. Daniel Alfredsson vstoupil během nedávného mistrovství světa v Dánsku do Síně slávy IIHF. Zaujal tím, že jako první oceněný v historii četl svou řeč z iPadu. „To víte, mám čtyři děti, takže musím jít s dobou,“ smál se pihatý sympaťák, když pak vykládal o své kariéře i životě po ní.
Máte za sebou spoustu úspěchů, ale zlato z mistrovství světa vám chybí. Mrzí vás to hodně?
„Bavili jsme se o tom s Jerem Lehtinenem, který mě porazil ve finále v roce 1995. Bylo to první zlato pro Finy. Byli jsme blízko také v roce 2004 v Praze. Chtěl jsem zlato na mistrovství světa za každou cenu získat, proto jsem jel ještě v roce 2012. Byl to domácí šampionát ve Stockholmu. Bohužel to zase nevyšlo, s Českem jsme vypadli už ve čtvrtfinále. I tak jsem si vždy užil účast na turnaji, pro moji kariéru to znamenalo hodně.“
Dokážete vybrat největší moment své dlouhé kariéry?
„První šampionát v roce 1995, který se hrál ve Stockholmu. Když jsem vyrůstal, byl můj sen reprezentovat Švédsko. Tento turnaj mi hodně pomohl do NHL a k takové kariéře, jakou jsem měl. Nezapomenutelným zážitkem pak pro mě
