Sám koukal, s jakým nadšením ho pardubická hala přijala. Když hlasatel přečetl seznam všech úspěchů Igora Larionova, fanoušci povstali a začali tleskat. „Bylo to něco výjimečného. Tím spíš, když si vzpomenu na velké bitvy proti Československu,“ řekl legendární ruský útočník, dnes hokejový agent, v rozhovoru pro Sport a klubový web. V pátek se přijel podívat na Daniila Miromanova, svého svěřence, kterého doporučil do Dynama. A taky vhodil čestné buly.
Je zvyklý, že všude, kam přijde, nastane šrumec. Igor Larionov. Jeho jméno táhne po celém světě, však třikrát vyhrál Stanley Cup, čtyřikrát mistrovství světa a dvakrát olympiádu. Řeknete zkratku KLM a hned vám vyskočí jeden z nejslavnějších útoků všech dob Makarov-Larionov-Krutov. Do Pardubic doletěl na první extraligový zápas s Vítkovicemi. Chtěl si ho vychutnat se sklenkou suchého bílého vína, přesto kývl při první přestávce aspoň na kratší rozhovor. Nejdřív se mluvilo o třech otázkách, nakonec měl trpělivost větší.
Pořád je kolem vás slušný shluk lidí. Schválně, kolik jste toho z první třetiny extraligového zápasu viděl?
„No, do téhle chvíle jsem si hokej moc neužil. Před zápasem jsem vhodil čestné buly, pak následovala samá setkání a povídání s lidmi. Snad to bude lepší ve druhé a třetí třetině.“
Ovace vestoje, které vám připravila pardubická hala, jste čekal?
„Vůbec. To byl nádherný pocit. Když se podíváte zpátky do minulosti, tak kdykoli se naše dvě země potkaly na ledě, bylo tam hodně vášně a emocí. Hráli jsme proti Československu velké zápasy. Moc dobře si vzpomínám, jaké to bylo hrát za Rusko nebo Sovětský svaz proti vám. Hrozně těžká a velká utkání. Tohle přijetí od pardubických fanoušků bylo něco výjimečného. Vím, co klub dokázal, kolik velkých jmen vychoval. Užil jsem si přijetí v českém Hockeytownu, atmosféru tady a rád jsem byl při prvním utkání sezony.“
Hockeytown je ale především Detroit, kde jste vyhrál třikrát Stanley Cup. Tady ho vidíte taky?
„Podle mě ano. Červená a bílá, stejné barvy, taky obrovská tradice. Fanoušci jsou velmi pyšní na svůj klub, mají úplně stejnou vášeň. Vidíte samozřejmě rozdíly, třeba jak spustili pardubičtí příznivci za brankou před zápasem. Ale podstata je stejná. Přijdou na utkání, na svůj tým a pomáhají mu, aby to dopadlo co nejlépe. Vyhrávají a prohrávají s ním. Nenutí se k tomu, mají tyhle věci v sobě. Pardubice jsou malé město, ale hokej tady má svoje místo, to poznáte rychle.“
To vypadá, jako kdybyste ve městě nebyl poprvé.
„Abych řekl pravdu, nevzpomínám si, jestli jsem tady už někdy byl. Na tohle se mě ptal už Sláva Lener, který sem taky přijel. Ale vážně netuším. Možná, že jsem tohle město už někdy dřív navštívil, jenom je to tak dávno, že si to nevybavím. Ovšem kdy jsem byl poprvé v Praze, si pamatuju.“
Vážně?
„Samozřejmě, rok 1985 a mistrovství světa. Prohráli jsme s Československem, vy jste brali zlato, my byli stříbrní. Podruhé jsem tady byl před rokem, kdy mě pozval Sláva Lener na trenérský seminář, takže po 32 letech jsem přijel znovu do Prahy, už to byla Česká republika. Byla to dlouhá doba.“
Dušan Salfický, generální manažer Dynama, mluvil o tom, jak Daniil Miromanov přišel do klubu na vaše doporučení, vzal ho po rozhovoru s vámi. Jak jste k sobě vlastně našli cestu?
„Dušan hrál pár let KHL, měl úspěchy, dařilo se mu. Teď je člověkem, který stojí za celým klubem, znáte lidi, kteří se v tomhle byznysu pohybují. Bavili jsme se spolu, říkal, že hledá talentované mladé hráče do týmu, kteří se v Pardubicích budou chtít zlepšovat a navíc pomohou týmu. Nakonec jsme se domluvili, že přijde Daniil.“
Jaký je to podle vás hokejista?
„V první řadě bych řekl, že je to jeho druhá celá sezona, kterou by měl odehrát jako obránce. Předtím hrál v kanadské juniorce středního útočníka. Je chytrý a docela vysoký hráč, který ale potřebuje zesílit. Má ovšem dobrou hokejovou inteligenci i šikovné ruce. Pro něj je super hrát českou ligu v Pardubicích, aby se posunul na další úroveň, rozvíjel svoje schopnosti a pak opravdu dovedl prodat, co v něm je. Potom by se mohl posunout do NHL nebo KHL. Má velké předpoklady, aby z něj byl kvalitní ofenzivní obránce.“
Je reálné, aby se v Česku objevilo víc Rusů, kteří nebudou mít pevné místo v KHL, aby obě soutěže začaly víc spolupracovat?
„V KHL hraje pořád dost dobrých českých hokejistů, mají talent. A Česko stále produkuje hráče, kteří toho hodně umí. Vždyť i z extraligy chodí kluci přímo do NHL, někteří se tam vypracují přes KHL. Myslím, že bychom s českou ligou měli spolupracovat ještě víc, bylo by to přínosné pro obě strany. Najdete i dost ruských hráčů, kteří by se mohli posunout dál tady u vás.“
Jak vás vlastně baví práce hokejového agenta?
„Stoprocentně je to hlavně velká výzva. Je to rozhodně jiné než hrát.“
Víc stresu?
„To zase ne. Podstatné je, abyste svého hráče nasměrovali ke správné cestě a s ním i rodiče. Strašně moc mladých hráčů i jejich rodičů chce jít příliš rychle nahoru.“
V Česku je tenhle problém často taky. Rodiče tlačí, nejsou trpěliví a pak dítě hokejově zavraždí.
„Právě proto říkám, že hokejová kariéra není sprint. Tohle je spíš maraton. Někdy jdete dolů, jindy nahoru. Potřebujete vášeň, pracovitost a trpělivost. Líbí se vám tenhle směr? Jsem rád. Ale pokud ne? V pořádku, jenom se v tom případě nemáme o čem bavit.“
