Vaclav... who? Kdo? Tak se fanoušci na sociálních sítích ptali, když Hockey Hall of Fame v červnu oznámila, že jejím novým členem bude i Václav Nedomanský, což se stalo skutečností při slavnostním ceremoniálu v Torontu. Kariéru ukončil v roce 1983 a mladší generace zámořských příznivců ho hrát neviděly, nenajdou jeho jméno na Stanley Cupu ani mezi držiteli individuálních trofejí. U nás opustil scénu ještě dřív, před 45 lety – z toho následujících patnáct let bylo jeho jméno tabu. Pojďme si proto připomenout jedinečný příběh hokejisty, který zanechal výraznou stopu na dvou kontinentech.
Na konci září 1972 se cestou domů v Praze zastavila reprezentace kanadských profesionálů vracející se z historické Série století v Moskvě. Poslední zápas měl tenhle skvělý tým odehrát proti Československu, aktuálnímu světovému šampionovi.
Po tréninku ve Sportovní hale oslovil útočníka Denise Hulla ani ne třicetiletý chlápek. „Ty jsi z Kanady?“ zeptal se nesmělou angličtinou.
Hull přikývl.
„A jaké je to hrát NHL?“ zněla druhá otázka.
Hull se s neznámým Čechem chvíli bavil o hokeji, pak i o politice. Kanaďana pro změnu zajímalo, jaké je to žít v okupované zemi. Nakonec si podali ruce a rozloučili se.
Znovu se potkali o pár hodin později. Uprostřed ledové plochy. Hull pochopil, že týpek, co proti němu stojí na vhazování a na dresu nad číslem 14 má jmenovku NEDOMANSKÝ, je právě onen zvídavý cizinec z dopoledne.
Možná právě tady se v hlavě Václava Nedomanského začal rodit nápad, že socialismu s husí kůží dá vale a zkusí štěstí za oceánem.
Oficiální ne a čtyři roky natvrdo
V zámoří o něj stáli už dlouho. Nejpozději od roku 1967, kdy se stal hvězdou Turnaje století ve Winnipegu (tj. turnaje na oslavu 100 let od založení Kanady) a hattrickem sestřelil šest let neporažený tým Sovětského svazu. Big Ned – tak mu začali říkat fanoušci. Československá verze Franka Mahovliche – tak o něm psal místní tisk.
Vážný zájem projevovali New York Rangers, ale ani uvolněná 60. léta nebyla u nás natolik uvolněná, aby mladý útočník mohl odejít legálně do NHL.
Ovšem v roce 1974 už byla jiná situace. Nebo aspoň Nedomanský si to myslel. Bylo mu třicet, a ačkoli na mistrovství světa byl vyhlášen nejlepším útočníkem, věděl, že jeho reprezentační kariéra se chýlí ke konci.
S oficiální žádostí o uvolnění do zámoří ale neuspěl. I když se na ČSTV obrátili Buffalo Sabres i Toronto Toros z ligy WHA, která se snažila konkurovat NHL, a nabízeli odstupné 200 tisíc dolarů, což tehdy byly nějaké peníze, uslyšeli krátké a zřetelné NE.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné.
Přihlásit se
