Zdeněk Janda
Premium
14. listopadu 2019 • 14:52

Nedomanský o útěku do NHL: Byla to nutnost! Komunisté mi nedali na výběr

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Big Nedo. Muž, který bude jako druhý Čech v historii po Dominiku Haškovi uvedený do Hokejové síně slávy v Torontu. „Je to takové formální vyústění mé kariéry,“ tvrdí někdejší skvělý útočník Václav Nedomanský (75), jeden z nejlepších kanonýrů historie, v rozhovoru pro iSport Premium. Mistr světa z roku 1972, jenž prchl komunistům a jako první z východního bloku se uchytil v NHL, komentuje svůj fascinující životní příběh. Proč byla nutnost z Československa prchnout? Proč se nediví, že ho někteří lidé považují za Slováka? A proč se mu nelíbil zápas NHL v Praze?



18. listopadu. Den, kdy se dvorana slávy rozroste o muže, jenž proslul jako úžasný střelec, ale i hrdina, který už se dál nemínil podrobovat zrůdnému komunistickému režimu a zvolil pionýrskou neprobádanou cestu útěku.

„Možná jsem z historického hlediska jako průkopník, ale tehdy jsem to tak nebral,“ tvrdí bývalý reprezentant, který za národní tým nastřílel rekordních 163 gólů.

Ze svého domu v Kalifornii popisuje současnou NHL a vzpomíná i na to, jak kdysi trhal sítě. Byl to on, kdo dal první československý gól v nejslavnější lize.

Budete po Dominiku Haškovi teprve druhým Čechem v Hokejové síni Slávy. Jak jste to prožíval?
„Proces je velmi dlouhý, připravuje se to během léta. Aby někdo byl schválený, musí ho posvětit čtrnáct členů z osmnáctičlenné poroty. Dozvěděl jsem se to asi hodinu předtím, než to bylo poprvé oficiálně oznámené. Volali mi to Lanny McDonald a John Davidson, dva činovníci a moji známí, kteří jsou v čele poroty.“

Museli vás hodně potěšit.
„Bylo to příjemné. Celá procedura trvala déle, už se o mně mluvilo v minulosti, ale tentokrát mě spousta mých kamarádů z branže podpořila, sepsali o mně na papír spoustu věcí a dali to komisi na posouzení. Takže to bylo hodně formální, což bylo super, protože to bylo pěkně připravený. Jsem v hokeji celý můj život. Kromě toho, že jsem hrál, pracoval jsem pak i v managementu různých klubů, což bylo taky důležitý. Stejně jako to, že jsem byl první, kdo odešel do zámoří z východního bloku. A dá se říct, že jsem otevřel dveře hráčům z Evropy.“

Měl jste náznaky, že by to mohlo vyjít?
„Nějak jsem se tím nezabýval. Věděl jsem, kdy to oznámí, ale neřešil jsem to. Dopadlo to dobře, i díky mým kamarádům, bývalým hráčům i manažerům, s nimiž jsem se v kariéře potkal. Ti to podpořili.“

Co se vám pak honilo hlavou?
„Že se kruh víceméně uzavřel. V hokeji jsem si prošel vším. Takže jde o vyústění, které formálně doplnilo moji kariéru. Potěšilo mě to.“

Pracujete pořád pro klub Vegas Golden Knights jako skaut? Nebo už si užíváte zasloužený odpočinek?
„Takhle se to úplně nedá nazvat, ale tohle je první rok, kdy nepracuju. Ani nevím, po kolika letech.“

Už jste cítil, že toho bylo dost?
„To ani ne. Pořád mě to baví. Ale Vegas od nás po vstupu do NHL potřebovalo nějakou práci, kterou jsme udělali. A teď už klub funguje s jinými lidmi. Takže to skončilo, nedá se nic dělat.“

Váš syn Vashi, rovněž bývalý hokejista a filmový editor, už několik let o vás připravuje dokument pod názvem Big Ned. Myslíte si, že by se jeho premiéra termínově mohla sladit se slavnostním uvedením?
„O to se nestarám, to je jeho záležitost. Myslím si, že to bude dokončené tenhle rok, ale nejspíš se to do 18. listopadu nestihne.“

Těšíte se na dokument? Má to být opravdu mimořádné dílo.
„Je to dělané trošku jinak než klasické dokumenty. Není tam až moc čísel a historických záběrů, ale jde o celkový obraz, jak se můj příběh vyvíjel. Je tam logická posloupnost, jak jsem musel odejít, jak jsem se zabydlel v Severní Americe. Je to udělané velmi zajímavě. Z toho, co jsem viděl, je patrné, že je to jiné než normální dokumenty.“

Do jaké míry jste do toho zasahoval?
„Dělali jsme spolu hodně věcí před kamerou, spoustu rozhovorů a další věci. Ale pak už jsem to nechal na něm, jak to zpracovával. Obrazově to nějak musí souviset s tím, co já říkám, ale opravdu jsem do toho nezasahoval. Chci to vidět, až to bude hotový. Zahlédl jsem jenom pár minut. Ale důvěřuju mu, že to bude O. K.“

Když jste vyprávěl svůj fascinující příběh, přepadlo vás dojetí, co všechno se vám podařilo?
„To zase ne. Je pravda, že když jsem začínal s hokejem, nemyslel jsem si, že se dostanu do národního týmu i do světa. Dělal jsem i jiné sporty, třeba fotbal, takže celkově jsem si to užil. Ale nejsem nostalgický.“

Ani teď ne?
„Ne. Možná budu v listopadu, až mě tam budou uvádět, ale nevím.“

Komunisté mi nedali na výběr

Jaké to pro vás bylo podrobně se vracet k útěku z komunistického Československa?
„Byla to obtížná situace. Musel jsem odejít, prostě jsem byl okolnostmi

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud