Poprvé se Tomáš Král stal šéfem českého hokejového svazu v roce 2008. Dostal 60 hlasů z 61 možných. „Jsem vyveden z míry a třesou se mi kolena,“ tak vypadala jeho první reakce. V sobotu ho delegáti pravděpodobně zvolí znovu, už počtvrté. Protikandidát chybí. Třesoucí se kolena už rozhodně nečekejte, po 12 letech ve funkci má už spíš ostré lokty a velká ramena. Deník Sport nabízí shrnutí jeho dosavadní éry. V čem je přínos Tomáše Krále a co pod ním skřípe?
PLUSY
Peníze nejsou problém
Když před 12 lety přicházel do pozice šéfa svazu, byla to hodně zlá doba. Český hokej dlužil, v kase chybělo 20 milionů, vlastně to spíš vypadalo, že se rozpadne, než že by se rozvíjel. Tomáš Král šílenou situaci, kterou zdědil po Vratislavu Kulhánkovi, napravil.
Peníze jsou základní věc a faktem je, že prostředků neměl hokej nikdy tolik jako za Kralování, tady se šéfovi musíte poklonit. Žádná sezona nekončí průšvihem. Dobře se daří vydělávat na světových šampionátech, hospodaří se tak, že se peníze neprožerou, ale hokej z nich dobře žije. Tohle je pohled, který říká, že lepšího manažera na trůnu ještě nikdy neměl.
Jednu chvíli se sice mluvilo o obrovském průšvihu, kdy svazové peníze měly skončit v projektu WSM. Věřitelé doufali ve zhodnocení finančních prostředků, ale místo toho šlo o černou díru, kde peníze zmizely. Ale stejně jste to na fungování českého hokeje nepoznali.
Mládežnické reprezentační týmy cestují po světě, létají na zápasy do Ameriky, mají servis. Národní tým má široký štáb lidí, tohle všechno dovoluje to, že svaz se začal mít pod Králem dobře. Důležité je, že nejde právě jen o ústřel v podobně vydělaných peněz po MS a po něm se už jen klepete, aby se šampionát do Česka zase vrátil. Navenek český hokej vypadá z finančního pohledu velmi stabilně a jistě.
Dostal Hniličku do politiky
Vždycky je důležité, abyste měli vliv. Případně měli dobré vazby na ty, kteří ho mají. V hokeji už dál Tomáš Král nesáhne, on je hlavní hlavou hnutí. Ale tím svět nekončí, potřebujete mluvit s politiky, udržovat s nimi kontakt, držet pevné a korektní vztahy. Samozřejmě, musíte si dávat pozor, aby nebyly poPeltovsku až příliš těsné.
U hokeje je první část splněna, druhá snad nehrozí. Šéfem Národní sportovní agentury, neoficiálního ministerstva sportu, je Milan Hnilička. V duchu jednoho volebního hesla se dá napsat, že Tomáš Král na něj má číslo. A on mu ho vždycky zvedne, což se vždycky může hodit.
Hnilička dostal šanci na svazu v roce 2012, jeho kariéra rostla, původně se mluvilo o tom, že by měl nahradit Slavomíra Lenera. Nakonec ho ještě přerostl, pustil se do politiky a teď je z něj mocný muž. Ale první šanci mu dal Král, pod jeho vedením poznával, jak se chovají funkcionáři, jak se budují kompromisy. Je nesmysl čekat, že by ve své funkci hokej zvýhodňoval, to by byl průšvih a sám Hnilička by si něco takového neriskl.
Ale mít v čele českého sportu muže, který rozumí hokeji, nemusíte mu vysvětlovat základní souvislosti, protože on je prostě zná, je jedině plus. A tohle je Králova dobrá práce. Český hokej, tedy jeho boss, vystrčil Hniličku do politiky.
Zlepšuje komunikaci
Z mínusové sekce se komunikační položka začíná posouvat sem, do kladných hodnot. Jde ale pouze o Tomáše Krále, ne o celý svaz, to je potřeba zdůraznit. Na prezidentovi je třeba ocenit, že i když ho chcete konfontovat s tématem, které není úplně pozitivní, neodmítne. Uvnitř možná pekelně nadává, ale pochopil, že svoje kroky potřebuje vysvětlovat. Veřejnost musí vědět proč a nestačí jedna tisková zpráva do mailu, ta totiž spíš vybudí desítky dalších otázek než odpovědí.
Na druhou stranu, pořád se má i v komunikaci co učit. Nemusí být za každou cenu ranař, ale někdy i diplomat. Pamatujete na chvíli, kdy oznámil, že novým trenérem reprezentace bude po MS 2020 Filip Pešán? Čistě fakticky to udělal skvěle, rok dopředu ohlásil nástupce Miloše Říhy. Jako dobrý manažer předešel handrkování a dohadům, kdo pozici státního trenéra převezme, jak tomu bylo právě před Říhovým nástupem.
Jenže nepokládal za důležité takovou věc Říhovi oznámit. Prostě mu končí smlouva, tak co... Jasně, neměl povinnost Říhovi cokoliv vysvětlovat, kontrakt je kontrakt. Jenže kdyby to udělal, v klidu s ním vše probral, předešel by udiveným reakcím tehdejšího kouče. Byl zklamaný, věřil, že s ním svaz bude jednat dál, protože v Bratislavě skončil národní tým na MS čtvrtý a hrál dobře. Říha měl od Krále slyšet jako první, proč o něj už nestojí. Vášní by ubylo.
MÍNUSY
Lidi kolem něj
Hlavní nedostatek hokejového bosse. Když to řeknete kulantně, neobklopuje se nejschopnějšími lidmi z branže. Často spíš těmi, kteří mu řeknou, co chce slyšet a nebudou příliš oponovat. Teplých místeček je na svazu hodně, jeho lidé nejsou pod tlakem a mají se dobře. Dobře pro ně, ne už tak dobře pro hokej.
Tomáš Král má pravdu, když říká, že příchod Slavomíra Lenera do českého hokeje byl důležitý. Mezi zasloužilé praktiky přišel s novým směrem, spustil diskuzi, vyvolal emoce. Ale jeho přínos už dávno vyšuměl, v jeho funkcích se nevyznáte, za co zodpovídal taky ne. Jen je důležité, že pořád pro svaz pracuje a umí svoji práci vždycky fantasticky pojmenovat a obhájit. Klika neúspěšných trenérů na svazu v čele s neúspěšným Miroslavem Přerostem je další ne úplně povedený krok.
Je hrozná škoda, že centrála pořád pracuje stylem, že se všichni umí vzájemně poklepat po ramenou a ujistit se, že dělají dobrou práci. Místo toho by bylo lepší nastavit věci tak, aby byly efektivnější, rychlejší a opravdu fungovaly.
Hodně by pomohlo otevřít okna a vyvětrat. A když slyšíte slova o mladých a perspektivních trenérech, kteří mají obrovskou kvalitu... Mohli bychom je vidět? Svaz se totiž roky chová tak, že o nikom takovém v životě neslyšel. Jeden příklad: Karel Beran skončil na jaře u reprezentační 18, protože měl šéftrenér Filip Pešán strach, že tým s ním spadne. A ten samý Beran dostal reprezentaci znovu od nové sezony, jen kategorii U16. Šéf by tohle dovolit neměl.
NeMedaile
Nestojí na žádné lavičce, nehraje. Ale stejně, historie si bude pamatovat úspěšná období, ne lidi, kteří sehnali prostředky a za kterých bylo dobře. A pravdou je, že aktuální sedmileté sucho bez medailí je nejhorším obdobím v českých hokejových dějinách.
Prezident Českého hokeje nebude dostávat přezdívky, že byl Král zlatý. Možná Král bohatý, ale tím to hasne. A fakt taky je, že současný šéf svazu je ve funkci 12 let, tedy jeho práce a sportovní koncepce, kterou jeho lidé nastavili, musí už být vidět. Když nastoupil do čela svazu, bylo současným dvacetiletým hokejistům osm. Prošli si érou jeho panování, už by to na nich mělo být znát.
Špatná zpráva je, že pořád nemáte pocit, jak by mělo Česko ostatní země válcovat. Dobré záměry vidíte, ale spíš cítíte, jak je problém věci dotáhnout do cíle. Když se bavíte se skauty, tedy lidmi nezávislými na českém prostředí, spíš se zamračí, když dojde na téma talentů v Česko. Neberou extraligu a mládežnické ligy útokem, už dlouho poukazují na to, že nevychováváme rychlé a šikovné hráče. A pak přijde generální sekretář svazu Martin Urban do rádia Frekvence 1 a suše ukáže, jak si dovede otáčet čísla podle vlastní potřeby: „V procentuální produkci hráčů do NHL jsme druzí na světě, daleko za námi jsou třeba Kanaďané nebo Rusové.“ Ano a v přepočtu na obyvatele mělo taky Česko mnohonásobně víc hráčů v NBA než třeba Čína. Gratulujeme!
Blázince v soutěžích
Možná, že už ani sami hráči se neorientují v tom, jakým systémem se hrají nejvyšší soutěže dorostu a juniorů. Kdo jde do play off? Kdo padá? Nebo se zase někdo přibere? Vrcholným číslem svazu byla situace z roku 2019. Chvíli před koncem mládežnických soutěží se vymyslel scénář, že se smažou z juniorské extraligy ty bez akademií.
Vyškrtnutým týmům se logicky nezamlouvalo, že se papírově udržely, ale končí. Tím spíš, když byly slovně ujištěny, že se reorganizace konat nebude. Nesmysl na nesmysl. O to větší, když ze svazu zněla tvrdá rétorika, že je lepší být zticha, protože se kluby do soutěže dostaly díky rozšíření soutěže. Jenže kdo ji rozšířil? Svaz. Celá tahle nedůstojná komedie byla jen a jen jeho chyba.
Scházela sebereflexe, žádné: „OK, tohle jsme nezvládli.“ Místo toho létaly dopisy od právníků a soudů. Výsledkem trapného divadla bylo, že se nehrála juniorská extraliga, ale soutěž se stejnými pravidly a jiným jménem. Hokej na tomhle opravdu nevydělal, minimálně z pohledu prestiže dostal pár facek.
Samostatnou kapitolou je i dost bouřlivá debata kolem extraligy dospělých. Prezident svazu začal urputně konat věci v zájmu 1. ligy, tedy prosadil přímý sestup. Kluby extraligy se bouřily, že ony platí a ony si nic takového nepřejí. A celou dobu nechápete, proč si Král a extraliga nesednou spolu k jednomu stolu. Asi nebyl čas...
