V hokeji se pohybuje celý život, jeho srdce bije pro Spartu. Dlouholetý obránce Pavel Šrek hrál na ledě často klíčovou úlohu a nepřišel o ni ani po konci kariéry. V pražské hokejové baště má totiž na starosti hráčský vývoj mladých talentů. Zajišťuje, aby tamní hokejová budoucnost byla i nadále vítězná. Proto s hrůzou sleduje, co s hokejovými drahokamy nejenom Sparty provede koronavirová situace. „Není to dobré,“ říká.
Zatímco stejně staří Finové nebo Kanaďané makají bez obtíží, jejich vrstevníci v tuzemsku stojí na místě. Mnohdy často doslova. Vytváří se hokejová propast, která se bude s každým dnem zvětšovat a zvětšovat. „Pokud by se stálo dva měsíce, ještě se to dá, ale delší doba už bude devastační,“ otevřeně řekl Pavel Šrek, ředitel mládežnického hokeje na Spartě.
Můžete říct, kterou kategorii hráčů sportovní stopka poznamená více?
„Budou to hráči, kteří dostanou možnost hrát v mládežnických reprezentacích po delší době. Například ti, kteří neabsolvují výběr do šestnácti let, sedmnáctku také ne, ale protože jim jde výkonnost nahoru, dostanou se až do výběru do osmnácti let, což je pro ně vymodlená meta. A teď stopka. Pro ně to může být zaklapnutí kariéry. Fakt je totiž ten, že hráči, kteří neabsolvovali pobyty v mládežnických reprezentacích, se do extraligy dostávají minimálně.“
Máte obavu, že když hráč přišel do věku, kdy začíná objevovat i lákadla mimo led, tak je při zavření hokeje náchylnější k úplnému opuštění sportu?
„Nemyslím si, že by hráči na hokej úplně zanevřeli. Myslím, že láska ke sportu je u kluků veliká. Doufám a předpokládám, že pouze ve výjimečných případech o hokej ztratí zájem. Věřím, že v dorostu a juniorce jsou už natolik ovlivnění dosavadními zážitky s hokejem, že je současná doba neovlivní do té míry, že by nehráli dál. Spíše je horší jiná věc.“
Jaká?
„Bavíme se o hráčích, kteří hokej milují a když jim není umožněno ho hrát, je to obrovská absence něčeho, co je modeluje do života. Modeluje je to v pubertě, drží je to, když to řeknu lidově, na uzdě. Vytváří to režim, řád. Pomáhá to ve výchově rodičům a školám. Těm klukům hrozně chybí kolektiv, o tom jsem přesvědčen.“
Lze tedy říct, že absence sociálního kontaktu je horší než absence fyzického tréninku?
„To ne, jde to ruku v ruce, nechci jednu z těch dvou věcí zvýraznit. Fyzický trénink má pro vývoj mladého těla také velice důležitý význam. Dnes už je propočítaný přesně na věk hráčů, aby ho posouval i po zdravotní stránce. A kolektiv v současné chvíli nefunguje ve škole ani ve sportu. Společnost to může z dlouhodobého hlediska postrádat. Není to dobrá situace.“
Z vyloženě hokejových států je Česko jediné, kde je sport takhle radikálně zastaven. Konkurence jede dál. Nakolik se ještě více rozevřou výkonnostní nůžky?
„Pokud by současná opatření trvala měsíc nebo dva, třeba do konce listopadu, tak by dopad neměl být tak dramatický. Hráči mohou trénovat doma. Není to ideální, ale velký význam by to mít nemělo. Hráči sport dělají odmalička a nebude jim dělat potíž se poté do tréninku zase vrátit.“
A pokud si hypoteticky řekneme, že by pauza trvala půl roku nebo rok?
„Tak to ovlivní výkonnost velice. Navíc, ve věku, o kterém se bavíme, tedy patnáct, šestnáct a sedmnáct let, se přechází v tréninku na činky. Tělo začíná produkovat testosteron a začíná se svalově obalovat. Pokud v tomhle věku trénujete tak dlouho doma, je to zlé. Tihle kluci potom nikdy nebudou moci konkurovat hráčům, kteří byli v běžném tréninku. Bude trvat další sezonu, než se vrátí na původní úroveň, a riziko toho, že se tam někdo nevrátí vůbec, jen poroste.“
Když půjdeme k absolutní špičce, pokud vaši konkurenti z jiných zemí makají a vy tu šanci nemáte, musí se to zákonitě projevit v následujících letech třeba na draftu, že?
„Takhle, hokej děláme pro všechny, ale špička je to, co ostatní táhne. Doženu to do extrému: kluk jde na hokej, protože chce do NHL. Aby mohl hrát NHL, měl by uspět v draftu. Aby uspěl v draftu, měl by být v reprezentaci. Aby v reprezentaci ve velice náročné konkurenci uspěl, tak musí mít kvalitní trénink. To jsou spojené nádoby. Zase se bavíme o dlouhé nemožnosti tréninku. Ty generace na to doplatí.“
Což bude potíž nejen pro danou kategorii a generaci, ale i pro celý český hokej.
„Bezesporu. Ostatní hráči už si potom za pár let neřeknou, že se na draft hráči z poškozené generace nedostali kvůli pandemii. Spíše budou vidět, že se sport ubírá do ústraní, a můžou o něj ztratit zájem, protože už nebude tak atraktivní.“
Takže pauza pro mládežnické kategorie od půl roku výše může být vlastně devastační?
„Ano. Pokud by byla takhle dlouhá, tak ty generace neuspějí. Ne, že by neměly schopnosti, ale nebudou mít možnost uspět. Mladší kluci k nim vzhlíží a najednou nebudou mít ke komu vzhlížet. Dva roky jsem trénoval dorost. Když byl draft a hrálo se NHL, tak se hráči o ničem jiném nebavili. A najednou vznikne generační vzduchoprázdno, kdy si mladší generace řeknou: No, ten hokej už není tak dobrej a úspěšnej, jak býval. A to je kámen úrazu.“
