Pomáhal s instalací odposlechu, prohledal nadřízenému byt. Deset měsíců na něj donášel. Boss Českého hokeje Tomáš Král se hájí, že šlo o normální náplň jeho povinné vojenské služby. „Pokud se dotyčný hájí, že jen vykonával právní činnost, je myslím jasné, že tohle bylo zcela mimo její rámec. Tento agent měl velkou důvěru svého řídícího důstojníka,“ komentuje Královo vyjádření Petr Blažek, historik a vědecký pracovník.
Deníku Sport pomáhal s rozkrytím celého příběhu. Spisy Státní bezpečnosti týkající se osoby Tomáše Krále zná uznávaný historik a kapacita ve svém oboru Petr Blažek důkladně. „Je to poměrně jasný a přehledný případ. Zachovaly se spisy, které jednotlivé zprávy potvrzují, navazují na sebe. O pravosti nemám pochyby,“ říká jeden ze zakladatelů Ústavu pro studium totalitních režimů.
Jaká byla motivace Tomáše Krále ke spolupráci?
„Byl vytipován vojenskou kontrarozvědkou po nástupu na základní vojenskou službu. Pocházel z rodiny, která byla protežována komunistickým režimem. Oba jeho rodiče byli ve straně. Vystudoval práva, byl čekatelem u soudu, nastoupil na vojnu. Z pohledu kontrarozvědky byl vhodným a prověřeným kandidátem. Podle záznamů se spoluprací souhlasil z ideových pohnutek, žádal pouze, aby se schůzky odehrávaly mimo vojenský útvar. V dokumentech není zmíněno, že by projevoval obavu z následků, pokud by odmítl. Je přesto nutné brát v úvahu, že se jednalo o vojenské prostředí, kde panovaly jiné vztahy.“
Král se ve své odpovědi na žádost Sportu o vyjádření hájí právě tím, že se jednalo o normální náplň jeho povinné vojenské služby. Je to možné?
„Dochovaný spis dokládá, že úkoly nesouvisely s plněním základní vojenské služby. Nedělal to pro svého velitele. Úkoly během spolupráce dostával od příslušníka Státní bezpečnosti, který působil v řadách vojenské kontrarozvědky (krycím názvem III. správa SNB). Spolupráce byla po celou dobu konspirativní. Jak už jsem se zmínil, tajný spolupracovník Renáta požadoval utajení kontaktů, aby se o nich nikdo nedozvěděl.“
Mezi úkoly patřilo prohledání osobních věcí nadřízeného, získání klíčů od jeho bytu nebo pomoc s instalací odposlechu.
„Právě tyto úkoly ukazují, že se nejednalo o běžné plnění vojenské služby. Nasazování odposlechu nebylo navíc běžné, stejně jako to, že by při přípravě na jeho nasazení pomáhal tajný spolupracovník, který vykonával základní vojenskou službu. Svědčí to o tom, že tento agent měl velkou důvěru svého řídícího důstojníka. Pokud se dotyčný hájí, že jen vykonával právní činnost, je myslím jasné, že tohle bylo zcela mimo její rámec. Stejně jako prohlídka oblečení osoby, na kterou byl nasazen.“
A podle dokumentů plnil tyto úkoly svědomitě a důkladně.
„Je to tak, není tam ze strany vojenské kontrarozvědky vznesena žádná pochybnost. Dokonce nakreslil pro příslušníka tajné policie plánek bytu, kde byl následně namontován odposlech.“
Je možné, že Král nevěděl, že spolupracuje s StB?
„Během deseti měsíců spolupráce se uskutečnilo celkem 21 schůzek, další a zároveň poslední se pak odehrála několik měsíců poté, v říjnu 1988. Průměrně se tedy každé dva týdny v terénu tajně scházel se svým řídícím důstojníkem. To není ojedinělý kontakt, myslím, že musel vědět, co dělá.“
Ze spisu vyplývá, že se spoluprací souhlasil, ale žádný závazek nepodepsal. Bylo to běžné?
„Směrnice umožňovaly takto postupovat v případě, že by to komplikovalo možnou spolupráci či to bylo zbytečné. Podle dokumentů byl pro StB prověřenou osobou. Je to poměrně rozšířený mýtus, že ke spolupráci byl nutný podpis závazku, ve skutečnosti byla jeho absence poměrně častá.“
Po deseti měsících spolupráce skončila, o další kooperaci s StB Tomáš Král zájem neměl.
„Po skončení základní vojenské služby ztratil pro příslušníky vojenské kontrarozvědky význam, byť zpočátku uvažovali o jeho dalším využití. Závěrečná schůzka se uskutečnila v říjnu 1988, důstojník poté usoudil, že další spolupráce nemá význam. Ve zprávě je uvedeno, že o další spolupráci nestál ani dotyčný agent.“
Je tedy spis podle vašeho odborného názoru stoprocentně pravý? Nemohl si to všechno někdo vymyslet?
„V tomto případě to možné není. Se získáním agenta souhlasili nadřízení dotyčného důstojníka vojenské kontrarozvědky, kteří také schvalovali další postup. Důležité je, že se zachovaly další spisy, které jednotlivé zprávy potvrzují, navazují na sebe. Dochovaly se také agenturní záznamy, které dotyčný důstojník psal na základě informací předaných tajným spolupracovníkem na schůzce. Je to navíc poměrně jasný a přehledný případ.“
Byl tenhle typ spolupráce za minulého režimu běžný?
„Ano, je to poměrně běžný případ. Takových spolupracovníků během výkonu jejich základní vojenské služby měla vojenská kontrarozvědka mnoho.“
Tušíte, proč zůstala Králova minulost tak dlouho bez veřejné publikace?
„Snad to souvisí se skutečností, že dokumenty předlistopadové vojenské kontrarozvědky byly v gesci ministerstva obrany až do roku 2008 a téměř se nezpřístupňovaly. Teprve poté se staly součástí nově vytvořeného Archivu bezpečnostních složek. Bohužel se proto doposud činností této složky Státní bezpečnosti (její součástí byla vojenská kontrarozvědka v letech 1951-90) zabývalo minimum historiků.“
