Volejbalisté míří do hokeje jako agenti: Jen ať nás podcení! Pomáhá Vokoun
Do hokejového rajónu míří nečekaná jména. A nemíní stát někde v koutě, naopak hodlají čeřit vody. Jakub Novotný (42) s Martinem Léblem stojí v čele agentury, jež se dlouhé roky manažersky stará o osm desítek volejbalistů, v tuzemsku jsou elitním hráčem na trhu. U míče a vysoké sítě zůstávají, navrch se pouští do dobrodružství u ledu a mezi mantinely. V roli nováčků tuší, že je na rozparcelované mapě čeká divočina. „Prý nás ostatní sežerou, tak uvidíme,“ reaguje bývalý úspěšný reprezentant.
Starají se o špičkové (a nejen) tuzemské věže, třeba o beachovolejbalový tandem Ondřej Perušič-David Schweiner, na soupisce mají velký objev nedávného ostravského ME Lukáše Vašinu. Jakub Novotný a jeho noví lidé se nyní stávají hokejovými vetřelci. „Očekávám, že budeme za ty špatné. Zkrátka volejbalisti, kteří hokej vůbec nerozumí. Na to jsme připraveni,“ usmívá se bývalý volejbalový reprezentant. Cukají mu u toho koutky. Věří si.
KDO JE JAKUB NOVOTNÝ |
| bývalý volejbalový reprezentant |
| dvojnásobný mistr polské ligy s týmem PGE Skra Belchatów (2010, 2011) |
| dvojnásobný mistr české extraligy s Českými Budějovicemi (2012, 2013) |
| dvakrát stříbrný na MS klubů s Belchatówem (2009, 2010) |
| prezident VK ČEZ Karlovarsko |
| sportovní ředitel České volejbalové federace |
| spolumajitel agentury Sportfin |
Volejbalisti v hokeji, proč?
„Ve volejbale jsme s agenturou Sportfin etablovaní osm let a narazili jsme na strop. Strop v tom směru, že nad námi jsou tři světové volejbalové společnosti takové velikosti, že není šance je překonat. Jde o agentury, kde pracují stovky lidí 24 hodin denně, 365 dní v roce. Pořád jste někde v letadle, nejen po Evropě, ale po celém světě, včetně Japonska, Brazílie a dalších zemí. Ročně obletíte svět osmkrát, desetkrát. Ti manažeři jsou vykořenění z normálního života, brutální práce, blázinec. To my neumíme. Navíc jsme limitovaní trhem, pořád jsme volejbalisté z Česka. Nejsme Italové, Srbové. Stejně jako Češi nejsou v hokeji Kanaďané nebo Američané.“
Čili jste hledali, kudy dál. Znamená to, že v hokeji vidíte díru, kterou byste mohli zalepit?
„Chvíli jsme uvažovali o basketu, asi dva tři roky zpátky. Ale tam se to nerozvinulo. Načež přišla chvíle, kdy si sedlo pár lidí dohromady a vznikla myšlenka, proč nezkusit hokej. Na rovinu říkám, že roli hrály i benevolentní podmínky k získání potřebné licence. Od FIVB (Mezinárodní volejbalová federace) jsme každý rok drcení tvrdými podmínkami pro fungování agentů, v českém hokeji, jak jsem pochopil, je to jednodušší. A jak říkáte, dospěli jsme k názoru, že na trhu jsou díry.“
Velké podle vás?
„To zase ne. Nejsme naivní a nemyslíme si, že budeme těm největším hráčům na trhu určovat, co můžou a co ne. To kdyby nám někdo dělal ve volejbale, taky by úplně nepochodil. Zkrátka jsme se to rozhodli zkusit.“
Varoval vás někdo, že si nabijete nos?
„Nos ne, držky… (usmívá se) Říkali nám, že v hokeji je obsazeno a že nás ostatní sežerou. Ale jo, tak ať nás sežerou. Máme svůj byznys plán, jasně nastavené fungování.
