Když mu šel po zápase podat ruku, byl to pro něj hodně silný moment. V očích se mu objevily slzy. „Bylo mi ho hrozně líto,“ připouští hokejový útočník Jan Kovář (32), který ve finále švýcarské ligy s Zugem otočil sérii s Curychem z 0:3 na 4:3. V brance zdeptaného soupeře totiž stál jeho o rok starší brácha Jakub, na kterého nedá dopustit. Musel sledovat, jak mu právě jeho tým vyfoukl zlato… V rozhovoru pro iSport vysvětluje i to, proč se musel s těžkým srdcem omluvit z reprezentace.
Zrovna je na skok v Praze. Právě do české metropole pozval jeden z nejlepších hráčů švýcarské ligy svoje spoluhráče, aby po vítězné sezoně roztočili něco z klubové kasy. „To je taková tradice, všechny kluby někam jedou. Jsem rád, že jsem kluky mohl vytáhnout k nám,“ tvrdí Jan Kovář, který vyhrál už pátý ligový titul. Dvakrát uspěl ve Švýcarsku a v Rusku, jednou v Česku.
Věřili jste, že můžete sérii otočit ze stavu 0:3?
„Je pravda, že se to nestává jenom tak. Co jsem četl, tak to ve finále dokázalo pouze Toronto v NHL někdy ve čtyřicátých letech. Takže nechci říct, že jsme věřili, protože za takového stavu člověk vzadu v hlavě má, že stačí, aby ho soupeř jednou bouchnul, a je hotovo.“
Co vám tedy dávalo naději?
„Věděli jsme, že si nezasloužíme prohrát 0:4. Takže když jsme jeli na čtvrté utkání, říkali jsme si: Teď musíme uspět! No a pak jsme my zkušenější hráč v kabině apelovali na kluky, abychom si před každým utkáním řekli, jestli Curych můžeme večer porazit, nebo ne. Vůbec jsme se nesoustředili na celou sérii, řešili jsme jenom to, co se stane ten daný den. Naštěstí se to povedlo čtyřikrát za sebou. Ale opravdu to není jenom tak.“
Jak jste prožíval, že proti vám stál brácha?
„Musím před ním hluboko smeknout, opravdu klobouk dolů. Chytal úžasně. Každý zápas byl hrozně vyrovnaný. Ve finále jsme mu dali nejvíc tři góly, zbytek byly do prázdné. Takže Curych hrozně moc držel. Nebýt jeho, mohlo to dopadnout úplně jinak.“
Nebylo vám ho po sedmém zápase líto?
„Bylo. Hrozně moc. Když jsme si podávali ruce poté, co převzali stříbrné medaili, tak musím říct, že mi ukáply slzy. Bylo to hodně emotivní. Fakt silný moment. Do té doby jsem se držel, říkal jsem si, že stejně měl dobrou sezonu. Ale jakmile došlo na to podávání rukou, zlomilo mě to.“
Co jste mu řekl?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
