Rozšíření juniorských a dorosteneckých soutěží v hokeji byla chyba. Na tom se shodnou takřka všichni. K nejhlasitějším kritikům už dlouho patří Alois Hadamczik, jeden z kandidátů na nového prezidenta svazu. Daniel Kysela (51), bývalý ligový obránce, který byl v letech 2005 až 2008 sportovním manažerem Vítkovic, připomíná, že právě Hadamczik v minulosti bojoval za rozšíření mládežnických soutěží coby majitel hokejové Opavy. „To se mi nelíbí,“ říká na rovinu Kysela, který deset let spolupracoval s francouzským svazem, sponzorsky se stále angažuje v extralize i francouzském Brestu, kde je spoluakcionářem klubu. Stál i za příchody sourozenců Treilleových do ligy nebo odchodu Jakuba Štěpánka do Grenoblu.
O jakém období mluvíte?
„V prvé řadě chci říct, že se mi nelíbí, když všude slyším a čtu, jak pan Hadamczik kritizuje, že svaz rozšířil juniorskou a dorosteneckou ligu. Vzpomněl jsem si na rok, tuším 2007, kdy jsem ještě dělal sportovního manažera ve Vítkovicích. Tehdy zrovna pan Hadamczik svolal schůzku do Olomouce, kde byli zástupci různých klubů z Moravy s tím, že tam silně prosazoval rozšíření juniorské extraligy na 24 týmů. Zřejmě proto, že v té době byl majitelem Opavy a Opava hrála dole. Byly kluby, které se chtěly v juniorské lize udržet a tak se jim to taky samozřejmě líbilo. Já to už tehdy kritizoval. Říkal jsem, že když se ligy rozšíří, ztratí se totálně kvalita a konkurence. A hlavně jsem poukazoval na to, že extraligu budou za chvíli hrát ročníky 96 až 99, které byly za posledních padesát let vůbec nejslabší, co se týká porodnosti. Bylo jasné, že budou chybět děti, které by šly hrát hokej.“
Jaké tehdy byly reakce na rozšíření soutěží?
„Někteří mlčeli, neměli názor. Nebo se chtěli udržet v extralize juniorů a dostávat jakési subvence z ministerstva školství. Bylo to nešťastné, účelové a oportunistické rozšíření. Oportunistické proto, že když jsem byl majitel klubu, tak i touto cestou rozšíření jsem se v soutěži zachránil. Že to mělo za následek desetiletý úpadek kvality, to tam většinu lidí v té chvíli nezajímalo. To mi vadí.“
Jaké byly v té době Hadamczikovy argumenty pro rozšíření soutěží?
„To vám řeknu zcela přesně, protože mi to připadalo úsměvné. Aby prý všichni dědečkové a babičky viděli v každém městě své vnuky, jak hrají juniorku. Bylo to účelové, s kvalitou a výchovou do budoucna to nemělo nic společného. Nebyla to jen juniorka, ale i dorost. Tedy kategorie, kde konkurenční prostředí musí být. Bylo to prolobováno. I pan Hadamczik teď správně říká, že právě tohle hokej na deset let zabilo. Pokud by řekl, ano, tehdy jsem udělal chybu, teď se ji budu snažit napravit, tak to vezmu. Ale říkat, to oni, to oni, to oni? To se mi zdá zbytečné.“
Nikdo proti návrhu nebyl?
„Proti tehdy byly Vítkovice, Zlín a Vsetín. Argument byl jediný – nemáme děti, nemáme hokejisty a snižuje se kvalita. To bylo jediné kritérium. Kdybychom tolik dětí měli, tak ať máme třeba třicet týmů. Čas jasně ukázal, že to byl chybný a špatný krok.“
Na prezidenta svazu kandiduje pět osobností – Hadamczik, Hašek, Šlégr, Ščerban a Černý. Kdo je tedy pro vás osobně nejvhodnější kandidát?
„Začnu zeširoka. Doba, která kandidáty čeká, není vůbec jednoduchá. Hokej bude mít těžkou pozici i kvůli tomu, jak jdou všechny ceny nahoru. Nový prezident bude muset v prvé řadě řešit finanční otázku. Jednu výhodu má v tom, a to nikdo nepopře, že i když je Tomáš Král pod kritikou, tak svaz fakt přebíral v totálním minusu. Ne, že pár set tisíc, ale v desítkách milionů korun. To bylo jak u snědeného krámu. Nejsem jeho obhájce, ale faktem je, že spolu s vedením dobře zorganizovali mistrovství světa, celý svaz dali finančně do kupy. Tohoto se zhostili velmi dobře. Chtěl bych vidět, kolik kandidátů by teď zbylo, kdyby museli přebírat svaz s 65 miliony v minusu. To je první otázka, kterou si kladu. Klíčové kritérium. Jak by se na to každý z kandidátů díval a jestli by do toho šel.“
Co další kritéria?
„Sledoval jsem debatu v televizi a soudím, že to nutně nemusí být člověk zvenčí. Musí být prostředí znalý. Ne tím, že si umí najít kličky, ale ví, jak se řídí extraligový, prvoligový nebo druholigový klub. Ví, jak celé soukolí funguje na profesionální, i amatérské úrovni. Zná funkcionařinu, protože je tam spousta věcí, co musí obsáhnout. Musí umět komunikovat jak s vládou, tak s ministerstvy školství a financí. Komunikovat na komunální úrovni s regionálními i městskými politiky. Proto za sebe říkám - Bedřich Ščerban.“
Proč?
„Tohle vše zažil, není za ním žádný skandál, byl to vždycky dříč na ledě. A Jihlavu vede podle mého dobrým způsobem. Je za ním vidět dlouhodobá práce. Není to typ člověka, co je chvíli v jednom klubu, vyzobe dobu, kdy se finančně daří, pak se stáhne a pak se zase někde objeví. Aby uspokojil své vlastní ego a ješitnost. Takový by prezident být neměl. Musí se oddat práci, od rána do večera. I obětovat čas pro rodinu. Musí mít energii, mít nejlepší roky před sebou a být přitom dostatečně zkušený. A měl by to být i ekonom, který dokáže svaz řídit i z ekonomického hlediska a peníze by uhlídal. Aby byly opravdu účelně využity.“
Volit budou delegáti, v anketách fanoušků a čtenářů vede právě Alois Hadamczik. Mohl by českému hokeji pomoct z pozice prezidenta?
„Obávám se, že ne. Nesplňuje to, o čem jsem mluvil. Znám ho jako člověka, trénoval mě, byl jsem s ním ve styku v rámci kraje. Kdybych hlas měl, ruku bych nezvedl. Nemám k němu důvěru, už jen kvůli zmíněné juniorce. Jasně, každý může udělat chybu, ale bylo by férové se k chybě přiznat a snažit se ji napravit. Pokud toho schopen není a zastává takový názor, který mu zrovna vyhovuje, tak se to takhle dělat nedá. Za sebe to tak cítím. Hlavně nevím, jestli by měl tolik energie a přesah na to, aby v započaté práci pokračoval i dál. Tohle není pro sprintery, ale pro maratonce. Pokud se na to dáte, musí to být vaše jediná činnost. Ne, že jich máte k tomu dalších deset a být roztříštěný. Musíte dohlížet, žádat plnění daných úkolů. Neříkám, že hokej nemá rád. Určitě má. Ale každý má asi jiný motiv, proč ho rád má. Za mě to vhodný kandidát není. A mrzí mě ještě jedna věc.“
Jaká?
„Smutné je, že dnes je i hokej politika. Delegátů je šedesát a je to o tom, jak si to kdo vydiskutuje. Trošku mě mrzí, že volba není veřejná. Je to jen takové schovávání, nevidím v tom smysl. Já teď říkám otevřeně svůj názor před volbami. Po nich, ať už vyhraje kdokoliv, by bylo fajn, kdyby hnutí bylo opravdu jednotné. A tahalo za jeden provaz. Protože jinak se dopředu neposuneme.“
Alois Hadamczik 
Bedřich Ščerban 
Dominik Hašek 
Jiří Šlégr 
Ondřej Kuchař, redaktor Sportu 
Otakar Černý 
Pavel Ryšavý, redaktor Sportu
Alois Hadamczik poprvé v českém hokeji něco vyhrál. Volby. Čekalo se, že si to ve druhém kole rozdá s Jiřím Šlégrem, nakonec ho delegáti zvolili už v prvním. Napadlo by vás v zimě po olympiádě 2014, že se něco takového stane? Sotva. Jenže kvůli personální krizi a nedostatků schopných osobností dostal dvouletý mandát vést celé hnutí.
Křeslo po Tomáši Královi obsadil jeho největší kritik. Prezidentem Českého hokeje se do roku 2024 stal bývalý reprezentační trenér Alois Hadamczik. „Nemám za sebou kamarády, kterým dám pozici. Přicházím pouze se svým jménem a chci, abych uspěl,“ hlásí šéf svazu. V pondělí mu bude 70 let, volby ovládl nečekaně už v prvním kole, kdy dostal na konferenci od delegátů 31 hlasů, což byla nejtěsnější možná většina. Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
„Jednat s vládou je určitě potřeba. Ale já chci pro kluby rychlé peníze, a ty budu hledat na svazu,“ prohlásil nový boss. S vládou pak chce jednat i o podpoře hokejového MS 2024.
Alois Hadamczik: „Chci vrátit delegátům důvěru, aby se za mě nemuseli stydět. Mám morální zásady a rozhodně neskončím tak, abych někomu nebral telefony. Já mám všechno v pořádku, žádné dluhy, pochybení.“
„Ten sport potřebuje tvrdou ruku. Na mojí pozici i všude jinde,“ prohlásil Alois Hadamczik na své první tiskové konferenci.
Novému hokejovému bossovi na dálku pogratuloval šéf fotbalového svazu Petr Fousek: „Gratuluji Lojzovi Hadamczikovi, známe se a myslím, že se nejen setkáme, ale budeme hledat i platformu na to, abychom mohly jako dva nejsilnější, nejúspěšnější a nejpopulárnější sporty v České republice spolupracovat. Témata jsou jasná - financování sportu a hlavně společný postup největších kolektivních sportů.“
