Bednář a Tomica o exhibici i náložích: Růža nás zamykal! Pomohla babička

Jeden vyhlášený střelec, šikula, jenž bavil tribuny povedenými finesy. Druhý dříč, pracant, muž na černou práci, který neohroženě schytal každou ránu. „Kdybych si hrál na střelce, skončil bych ve třiceti,“ hlásí Tomica (41), dvojnásobný šampion se Slavií, teď kondiční kouč v klubu jeho srdce. Jeho parťák Bednář (45), sportovní manažer, mu vysekne poklonu. „Bez takových hráčů se nedá nic vyhrát.“

Už máte na exhibici natrénováno?
Tomica: „Já to dám z fleku…“
Bednář: „Chodím na led pravidelně s fotbalisty, takže to taky snad dám. Rychlosti mladých kluků se asi nevyrovnáme, ale snad to zvládneme. Navíc tempo si budeme určovat my!“ (smích)

Dáváte mu, Marku, jako kondiční kouč nějaké lekce?
Tomica: „Ten právě pořád něco dělá, takže to nepotřebuje.“
Bednář: „Musím se hýbat. Neustále. Jinak jsem protivnej a nerudnej… Bez pohybu nemůžu být.“

Jak to máte vy?
Tomica: „S váhou jsem niky neměl problém. Ale jak jsem v tom celý život, pohyb taky potřebuju. Měl jsem tolik zranění, že musím cvičit, aby mi tělo vůbec nějak drželo pohromadě. Jakmile týden nic nedělám, začnou mě bolet záda, kolena…

Vy jste, Jaroslave, měl občas nějaké to kilo navíc, ne?
Tomica: „Počkejte, on byl vždycky svalnatej. Nebyl tlustej.“
Bednář: „Nabral jsem osm kilo ve třiceti, kdy jsem měl pět operací. Během léta jsem přibral, a už jsem to nikdy neshodil. Potom jsem hrál s tou samou váhou, kterou mám i teď.“

Kdybyste měl méně, pomůže vám to?
Bednář: „Zkoušel jsem zhubnout, ale to jsem byl pořád na zadku! Neustál jsem jediný souboj… Nebylo to ono. Nemyslím si, že by mi to pomohlo.“

Jaký přístup mají mladí hráči? Musíte je do pohybu nutit?
Tomica: „Je pravda, že je trošku jiná doba. Pokud to mají kluci v hlavě srovnaný, tak ví, že makat se musí. Jiná cesta není. Hlas nezvyšuju, je to vyloženě na nich. Musejí chtít oni. Ne nikdo okolo.“
Bednář: „Je to úplně jiný. Je doba, kdy se bojíš někomu něco říct…