Céčková divize s KLDR, sestupy. Teď medaile? Jdeme pro ni, velí Tejralová
Historický postup. Poprvé v semifinále mistrovství světa, poprvé výhra nad silnými Finkami. Bujaré oslavy? „Kdepak. Ještě není konec, pořád před sebou máme práci,“ říká obránkyně Aneta Tejralová. Hrdinka, která se ve čtvrtfinále postarala o vítěznou trefu v prodloužení. České hokejistky urazily za poslední roky obdivuhodnou cestu, teď pálí za medailí. V sobotu od 14.00 vyzvou v semifinále hráčky USA.
Ještě před jedenácti lety hrály Češky až třetí skupinu mistrovství světa. Výkonnostní divize C. Tehdy proti nim stály Italky, Britky nebo Severní Korea. Tři hráčky současného kádru trenérky Carly MacLeodové na tohle období pamatují.
Postupem času přišla generační obměna. Hokejistky se vydrápaly do áčka, aby vyzvaly nejlepší. Jenže v roce 2017 skončily na chvostu. Tehdy se ještě šampionátu účastnilo pouze osm nejlepší týmů planety. Češky skončily osmé. Od pádu je zachránilo jen rozšíření elitní divize.
Střih.
Jsme v současnosti. Pět let poté. A národní tým dupe za medailí. Poprvé v historii na velké akci porazil Finky, poprvé se dostal přes bránu čtvrtfinále. „Konečně! Na Finky jsme si věřily, šly jsme do toho po hlavě a vyplatilo se to. Hlavou mi proběhlo všechno úsilí a dřina, kterou jsme za všechny ty roky podstoupily. Potřebovaly jsme konečně udělat ten krok přes čtvrtfinále. Vždycky nám k tomu chyběl kousíček, leckdy i štěstíčko. Teď se to povedlo,“ sypala ze sebe v telefonickém rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz Aneta Tejralová.
Právě ona se v prodloužení čtvrtfinálového duelu stala hrdinkou. Vystihla špatnou rozehrávku finské velezkušené kapitánky Jenni Hiirikoskiové a prostřelila gólmanku. Následoval výbuch radosti. „Po zápase jsme na sebe koukaly a nemohly jsme vůbec uvěřit tomu, že se to povedlo. Teď už jsme to ale nějak vstřebaly, už se soustředíme na semifinále,“ říká česká obránkyně.
Na sociálních sítích se pak staly hitem tanečky a hudební karaoke vystoupení z kabiny. „Tanečky jsou nejlepší! Vždycky po každém zápase jsme si v kabině zatančily a zazpívaly. Tentokrát to ale bylo samozřejmě úplně nejlepší. Vydaly jsme ze sebe úplně všechno. Zpívaly jsme z plných plic, bylo to skvělé,“ usmívá se.
Byť Češky v závěru čelily velkému tlaku soupeřek, nápor ustály. Postupová extáze vytlačila ručičku, která ukazovala stav energie blížící se nule, zase nahoru.
„Euforie z postupu nalila novou krev do žil. Spadlo to z nás. Po siréně vůbec nevnímáte, co se kolem děje, jak z vás stříkají emoce. Na radost jsme ještě nějaké síly měly. V kabině to ale samozřejmě skončilo. Pořád ještě není co slavit, není konec. Večer jsme do postele padly vyčerpáním. Já osobně jsem ale skoro vůbec nespala, nešlo mi zabrat,“ přiznává Tejralová.
Během celého utkání byla na české střídačce patrná dobrá nálada. Nervozita? Ruce a nohy svázané důležitostí zápasu do kozelce? Vůbec. Úsměvy a dobrá nálada.
„Naši trenéři v čele s Carlou jsou ohromně pozitivní. První reakce po tom, co dostaneme gól, není, že by nám vyčítala chyby. Hned nás všechny povzbudí. Nemusíme se stresovat, mít obavy. I tohle je pro nás něco nového. Nezahlcuje nás taktikou, spíše se snaží udržet za každou cenu pozitivní nastavení. Neláme nám hokejky o hlavu. Moc jí věříme. Ona ví, co dělá, sama si tím jako bývalá úžasná hokejistka prošla,“ povídá Tejralová, která ve 26 letech hraje už devátý světový šampionát!
Byla tak u posledního místa před pěti lety. Sama ví, jak náročnou cestu musel celý tým za krátkou dobu ujít. „Stojí za tím obrovský kus práce každé jedné holky, trenérů i celkově systému a přístupu k ženskému hokeji, který se neustále posouvá. Věřím, že to dál bude jen růst.“
Teď čeká Češky v semifinále americký superfavorit. Půjde teprve o druhé vzájemné utkání v historii. To první se odehrálo letos v únoru na olympiádě v Pekingu. Národní tým dlouho USA vzdoroval, nakonec ale prohrál 1:4.
„Amerika a Kanada jsou úplně jiný level. Od začátku do konce se s nimi ale budeme prát. Může se stát cokoli. Určitě do toho nejdeme s tím, že jim to odevzdáme, že bychom se už teď připravovaly na zápas o bronz. To vůbec. Medaile je ale obrovský sen, uděláme maximum pro její získání. Když už jsme ve čtyřce, nechceme bez ní odjet. Jdeme pro ni,“ velí Tejralová.
Sama bude za oceánem od nové sezony působit. Posledních devět let hrála v Rusku, nosila barvy Petrohradu a Novgorodu. „Důvodem je současná situace. Upřímně jsem si nedovedla představit, že odejdu. Byla jsem tam dlouho a byla jsem moc spokojená. Teď je zvláštní to říct, ale Rusko se stalo fakt mým druhým domovem,“ říká upřímně.
Nově bude hrát za Boston Pride. O stěhování už se bavila i s Davidem Pastrňákem. Společná večeře Čechů v Beantownu? „V létě jsme se potkali v posilovně, tak jsme si povídali. Když bude mít chuť, ráda s ním zajdu třeba na večeři,“ culí se Tejralová, která je jen o pět měsíců starší než Pasta.
