Zavírání hokejových stadionů kvůli energetické krizi, která tvrdě dopadá na tuzemský sport. Milan Vacke, člen výkonného výboru Českého hokeje a provozovatel sportovního areálu v Klášterci nad Ohří, vidí reálně neradostnou budoucnost. „Naštěstí je čas, většina stadionů je fixovaných, ale jak se něco nezmění, zlom nastane 1. ledna 2023,“ říká.
Jak hodnotíte současnou situaci?
„Dnes jsme na tom jako Česká republika nejhůře ve financování sportu ze strany státu. Máme 4 – 4,5 miliardy. V Maďarsku dostává sport dvacet miliard, a to má méně obyvatel. Ve Švýcarsku je to o deset miliard víc. Švýcarsko má jinou životní úroveň, ale Maďarsko je srovnatelné. Sport je tady Popelka, ze strany státu je mu věnována minimální pozornost. Je to chyba. Zdravotní stav populace v budoucnu zatíží státní rozpočet výrazně více než několik miliard do sportu ročně.“
Jak energetická krize dopadá na provozovatele zimních stadionů?
„U extraligových a prvoligových stadionů se spotřebou 2000 megawatt a výše můžou jít až do sta milionů na energie ročně. U areálů s průměrem 1000 megawatt se donedávna jednalo o 2 miliony korun, podle cen měsíce srpna to může být 17 – 18 milionů za rok. A to se bavíme jenom o elektřině. Bohužel, někde je kombinace topení plynem, to je další nářez.“
Může nějak pomoct svaz?
„Svaz dlouhodobě pomáhá klubům, ale spíš platí trenéry, akademiím chodí solidní příspěvky, klubům chodí výstroje. Ale z hlediska energií? To by pomohlo pěti klubům a rozpočet svazu by byl pryč. Pomoc z hlediska energií od svazu určitě není možná.“
Jaká jet teď role Národní sportovní agentury?
„Spíš se čeká na impulz od vlády, od státu. Nikdy nezaznělo, jestli by zastropování měla být podpora i pro sport. Ale i to zastropování na šesti korunách, to není šest korun. To je elektřina bez distribuce, s distribucí se bavíme o sedmi, osmi korunách. Je to lepší než současných dvanáct korun. Ale je to pořád násobek toho, co bylo.“
Co by tedy klubům pomohlo?
„Hlavně potřebují vědět nějakou jistotu, kolik to bude. To je to nejhorší. Jakmile se stadiony a arény zavřou, trenéři odejdou do jiných odvětví a už se nevrátí zpátky. To je další obrovský problém. Stát nemůže rozdělovat, jestli je to zapsaný spolek. Ze 170 stadionů je zapsaných spolků jen sedmnáct. Na ty by směřovala podpora 380 milionů na údržbu a provoz. Ale děti, co sportují, jsou všude stejné.“
Není pro provozovatele možné vyjednat slevy?
„Pro kluby, které skončily v poslední instanci, je problém najít dodavatele. Aby se jednalo o zlevnění, to je až utopie. Dříve to tak bylo, podle šikovnosti si každý vyjednal cenu. Ale dneska je spotová cena na trhu, je to opravdu masakr.“
Máte přehled, jak to vypadá jinde v Evropě?
„Nějaký čas jsem působil v zahraničí, mám spoustu známých v Německu, Rakousku ve Švýcarsku. I tam se zdražení projevuje. Nicméně tím, že podpora sportu je tam výrazně větší než u nás, kluby to můžou přečkat výrazně lépe. V Německu se už někde začali sprchovat studenou vodou. Ale můj názor je, že to už je zlomek té ceny, kapka v moři. Největší problém je výroba elektrické energie.“
