Lukáš Krajíček (39), Nikolas Krajíček (9) a Jan Krajíček (51). Bývalý elitní obránce si při třinecké rozlučce zahrál v jednom týmu se svým synem i starším bratrem. A přestože jsou všichni obránci, zapsali se parádními trefami do střelecké listiny benefice (9:6). Nejmladší z nich dokonce po sólu přes celé hřiště.
„Kokin (brankář Martin Vojtek) mu trošku pomohl, nechal v bráně místo, ale líbilo se mi, že mladý zvedl hlavu, viděl díru a trefil ji,“ usmíval se Lukáš Krajíček, kterému na dálku k parádní kariéře gratuloval i legendární Chris Pronger.
Benefice, při které se s Oceláři kromě Krajíčka loučili také Jiří Polanský, Martin Adamský a Peter Hamerlík, měla pro rodáka z Prostějova jedinou vadu. „Bylo mi smutno, že se toho nedožil táta.“
Lukáš Krajíček s Oceláři slavil dva mistrovské tituly (2011 a 2019). Kromě toho má stříbro (2006) a dva bronzy (2011, 2012) z mistrovství světa, zahrál si finále Stanley Cupu s Philadelphií (2010). Parádní kariéru ukončil před dvěma lety kvůli zdravotním problémům, trápily ho následky otřesu mozku a zažívání.
A přestože teď na led chodí už jen se synem Nikolasem, i v exhibičním tempu ukázal, že by na ligu stále v pohodě měl.
„Bohužel zdravotní problémy, které jsem měl... To už nešlo,“ krčil Krajíček rameny. „Rád bych hrál dál, ale v tu dobu to bylo, jak bylo.“
Při oficiální rozlučce emoce neskrýval. Přiznal, že měl slzy na krajíčku. „Hlavně na začátku. Když jsem šel na led, tak jsem si uvědomil, že už nehraju hokej nějakou dobu. Bylo to tak emotivní... Jsem hrozně rád, že jsem si mohl zahrát s Nikym a bráchou. Byl to náš první a poslední společný zápas. Škoda, že se toho nedožil táta, který mě vedl dlouho. Byl by tady rád.“
Právě Krajíčkův táta měl na synově kariéře klíčový podíl. Přestože nebyl hokejový trenér, hrával basketbal, tak ho dokázal naučit perfektní skluz a bruslení. „Brácha je starší o jedenáct let, taky hokej hrál, takže to měl už táta nasledované,“ vzpomínal Krajíček.
Bruslit mě učil táta
„Jezdil po zimácích, sledoval Miloše Holaně, studoval NHL a vysvětloval mi, jak bruslit. Zadek dolů, kolena od sebe! To, co se učí dnes. Tenkrát se na bruslení moc nedbalo, táta to všechno sám vysledoval a předával mi. Milionkrát vše opakoval, až mě to otravovalo. Ale bylo to potřeba. Základy mám od táty a bráchy.“
Starší bratr Jan odehrál za Zlín, Opavu a Slavii Praha 311 ligových zápasů (16+43). V exhibičním výběru nemohl chybět. „Když jsem byl malý, byl brácha moje modla,“ usmíval se Krajíček. „Věděl jsem, že hraje, tak jsem chtěl taky. I díky němu jsem začal. A tady to končí.“
V hokejových šlépějích se vydal i Krajíčkův syn Nikolas. V Prostějově začínal v útoku, ale táta už ho „přesměroval“ do obrany. „Řekl jsem mu, že je to tam jednodušší a že se tolik nenabruslí,“ usmíval se otec.
„Obrana je nejlehčí pozice v hokeji. Navíc útočit a dávat góly může i z ní. Šikovný je, talent má. Když byl Nikolas menší, tak mi táta říkal, že je lepší než já. Tak uvidíme, cesta je dlouhá. Když se mu budou vyhýbat zranění, mohl by hokej hrát.“
Emoce s Lukášem Krajíčkem cloumaly i ve chvíli, kdy mu z kostky nad ledem na dálku gratuloval jeho bývalý spoluhráč z Philadelphie Chris Pronger. „Nevěděl jsem to, nechápu! Vůbec nevím, kdo na něj sehnal číslo a že si mě Chris vůbec pamatoval. Je to pan hráč, smekám před ním. Je jedním z nejlepších obránců všech dob a jsem hrozně šťastný, že tohle udělal.“
Prongerova pivní výzva
S Prongerem si Krajíček v NHL sice zahrál jen rok (2009/10), ale i tak na něj stihl udělat dojem. „Kdybych si stavěl mančaft, byl by to první hráč, kterého bych bral,“ vzpomínal v minulosti na řízného beka.
„Super lídr do šatny. Nemluvil moc, jen ve správnou dobu. Jen když bylo potřeba. A na ledě byl brutální. Vypadal jako hovado chlap, ale přitom měl devadesát kilo. V podstatě hubený, ovšem na ledě byl zlej. Vysoký, uměl se poskládat ke střele a neměl strach, kluky před bránou likvidoval. Super bek.“
Pronger si v závěru zdravice otevřel plechovku piva a popřál Krajíčkovi na zdraví. Organizátory akce to inspirovalo k „dovednostní“ soutěži. Krajíček soutěžil v pití piva na ex s rozhodčím René Trombíkem. Neměl šanci, zkušený sudí pivo polknul zhruba za čtyři vteřiny.
„Jiná liga,“ ocenil Krajíček, smeknul helmu a v klidu si pak pivo na ledě dopil. „Ale my jsme měli s klukama pár pivek i v průběhu zápasu, tohle byl hřebíček. Naštěstí byla soutěž až na konci, počítal jsem s tím, že mě sudí udělá. A udělal,“ dodal se smíchem.
