Reflektory v pražském divadle Ypsilon mířily nejžhavěji právě na ně. Jiří Prskavec starší a Radim Rulík ovládli anketu Trenér roku 2022 při originálním udílení cen během představení Pánská šatna. V anketě České trenérské akademie, která je součástí Českého olympijského výboru, nejvíc zaujali kouč juniorských vicemistrů světa v hokeji a úspěšný mentor vodních slalomářů v čele se synem Jiřím a Vítem Přindišem. Báječný důvod pro obsáhlé společné povídání, pojďme na to!
Co se vám v životě nejvíc povedlo?
Prskavec
: „Skloubit mou zábavu s dnešní profesí, to považuji za velký úspěch. Spousta mých kamarádů chodí do práce a neví úplně proč, a to je smutný. Na sto procent se mi povedlo dělat svůj koníček jako závodník a teď jako trenér. Extrémně mě to baví. V osobní rovině je to určitě rodina, ač to zní obyčejně, není to málo. Rodiče, manželka, syn. Všichni jsme to ustáli a to je důležité. Dosáhl jsem jako trenér na nejcennější světové medaile, ale důležité je, jak jsem k nim došel. Postupně. Od trénování dětí, přes dorostenecký věk až k dospělým. To si cením, mám zkušenosti a přehled, osahal jsem si to.“
Rulík: „Mám to podobně. Nebyl jsem špičkovým hráčem, kvůli onemocnění jsem skončil brzy. Ale podařilo se mi ihned navázat na hráčskou kariéru trénováním. Od nejmenších dětí až po současnou extraligu dospělých a reprezentace. Vše se mi podařilo zvládat postupně, za pochodu, s pomocí manželky. Postupně se trénování stalo mou každodenní prací a mám díky tomu skvělý sportovní život. Největší výhrou je, že mohu dělat to, co mě baví.“
Jaký je váš trenérský cíl, čeho chcete dosáhnout?
Rulík: „Pokračovat v tom, aby se mí hráči postupně zlepšovali. Aby byla vidět práce, progres, posun.“
Prskavec: „Mým cílem nejsou nezbytně další medaile, chci ale vytáhnout z každého závodníka maximum. Dostat ho tam, na co má potenciál. Trénujeme ve výkonnostních skupinách od dvou do 4-5 lidí, kde mi jde o symbiózu, vytvoření dobrého prostředí a atmosféru. V tom vidím příměr ke kolektivním sportům. To samo o sobě vede k tomu, že každý chce ze sebe vymáčknout víc. Když se mi to povede nastolit, většinou z toho jsou dobré výsledky. Nadále chci ovlivňovat práci trenérů jednotlivých závodníků a probírat s nimi, jak přistupovat k jejich svěřencům.“
Co pro to musíte změnit v osobním životě a co chcete prosadit do své práce v klubu?
Rulík: „Měním se postupně pořád. Každý rok mi pomůže se nasměrovat zase trochu jinam, o krok dopředu. Vždy má člověk během sezony nějaké dilema, ale příští sezonu už na té zkušenosti stavíte, a tak to jde dál. V hokeji se vše mění neskutečně rychle. Každým rokem. Jsou jiné možnosti, poznatky. Například vidím, že v NHL už pracuje s týmem až osm kondičních specialistů. Dávají hráčům absolutní servis. Toho my u nás nemůžeme dosáhnout, ale pro mě je to inspirace, že i jeden náš kondiční kouč a celý realizační tým musíme najít rezervy, abychom se tomu ideálu přiblížili. Musíme tomu všichni dát víc a najít prostor pro zkvalitnění.“
Prskavec: „Já moc velké změny neplánuji. Velkou změnou a zkušeností pro mě byla dvouletá trenérská štace v Kanadě. Z toho čerpám dodnes. Spíše se snažím nahlídnout jinam, jaké mají jinde podmínky nebo nějaké detaily. Co se týče podmínek, v Evropě na tom jsou výtečně v Británii, navíc tam bude MS. Proto jsem teď domluvil s trenérem Clarkem, že tam přivezu dva naše špičkové závodníky a na týdenním kempu budeme jezdit společně. Obě strany z toho budou profitovat a my navíc poznáme dokonale místní trať. Důležité je mít osobní kontakty, jinak se tam nedostanete.“
Mají tam podmínky o hodně lepší?
Prskavec: „Řekl bych, že na první pohled zvnějšku to vše vypadá grandiózně, nablýskaně, super podmínky. Když to pak poznáte zevnitř, zjistíte, že u nás to takové blyštivé sice není, ale máme u vody super zapálené lidi, ČOV nám poskytuje skvělý servis pro nejlepší individuality, spolupracujeme s Jiřím Dostalem, Liborem Vítkem, profesorem Pavlem Kolářem. V tom jsme určitě na světové úrovni.“
Hledáte konkurenci v zahraničí?
Prskavec: „Samozřejmě. Výborné je Německo, Anglie, Francie, donedávna Slovensko. Ale trochu neskromně chci zároveň dodat, že jsme to my, kdo chceme udávat trend. Máme dobrý systém výchovy. Nejdřív jsme rozpustili hodně financí do šířky, žáků asi 300, dorostenců v SCM asi 50 a v SPS asi 250 závodníků. To se nám vyplácí a v posledních pěti, šesti letech už máme peníze i na špičku, včetně asi 20 profesionálních trenérů u juniorů a dospělých. K tomu mnoho trenérů na úrovni SCM, kteří trénují po zaměstnání.“
Máte v klubu trenérské porady, interní minisemináře?
Prskavec: „My to řešíme přímo na břehu u kanálu. Dvakrát týdně se tam sejdeme, snažíme se, aby ti nejlepší pomáhali malým a mladým. Od 15 hodin začnou profíci, děcka přijdou ze školy, nejdřív se na profíky dívají společně se svým trenérem a potom s ním pokračují ve stejném tréninku.“
Rulík: „U nás porady ve většině klubů jsou, a to zhruba na třech úrovních. Mládež, akademie, A-tým. Trenéři akademie komunikují s trenéry nejmladších kategorií, trenéři áčka s trenéry akademií. Alespoň tak by to mělo být. Každý to má trochu jinak.“
Radime, trénoval jsi víc než 20 týmů v kariéře. Co považuješ za důležité, aby ses rychle v novém prostředí zorientoval, a jaké jsou tvé první kroky v novém týmu?
Rulík: „Nejsem moc řečník, nemám úvodní řeči a vize. Snažím se
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
