V únoru oslavila teprve 15. narozeniny. Nad nadáním talentované Nely Lopušanové se ale nestačí divit už celý hokejový svět. Slovenská útočnice, kterou IIHF vyhlásila jako třetí nejlepší hokejistku sezony, se ve středu ukázala také českým fanouškům. V Praze si v rámci otevření Ice Areny Kateřinky zahrála s týmem plným mladých Američanek proti českému výběru do 18 let. Zápas rozhodla po sólo akci přes celé hřiště a navíc se pokusila o pověstný „Michigan“, tedy zakončení zpoza branky do horního růžku branky. V rozhovoru pro iSport.cz promluvila o letošním raketovém vzestupu, zvětšující se pozornosti či blížícímu se přesunu do USA.
Na hřišti v nově otevřené pražské hale byste ji jen těžko přehlédli a to nejen proto, že jako jediná z týmu měla bílou helmu. Nela Lopušanová v rodném Slovensku i na mezinárodní úrovni již prokázala, že převyšuje nejen vrstevnice, ale mnohdy i seniorky. Rodačku ze Žiliny v mnohém inspiruje americký snajpr Patrick Kane, ale i čeští hokejisté David Pastrňák s Martinem Nečasem .
Čím na vás nejvíce zapůsobili?
„Patricka Kanea a ty jeho mrštné ručičky sleduju odmalička. Doteď koukám na videa, jak přihrává a celkově jak hraje. Co se týká Čechů, David Pastrňák je vynikající hráč a Martin Nečas je taky skvělý. V Americe bych měla mít možnost se na ně jet podívat, tak doufám, že to vyjde. Od všech hráčů, které sleduji, se snažím inspirovat. Řekla bych, že čím víc jich pozoruji, tím mi to lépe jde.“
O vás se již dobře ví, že ráda zkoušíte zakončení „Michigan“, které jste zkusila i nyní na turnaji v Praze. Je pro vás už rituálem?
„Musím říct, že od Michiganu na mistrovství světa osmnáctek ve Švédsku jsem to tolik nezkoušela, ale baví mě to. Děvčata mě vyhecovala, tak jsem to zkusila a padlo to tam. Tentokrát byla v bráně velice dobrá brankářka, která věděla, co chci udělat. Viděla jsem to na ní, už se chystala na správné místo, ale měla jsem nabraný puk, tak jsem to zkusila. Nevadí, příště to třeba vyjde.“ (usmívá se)
Zápas proti českému výběru do 18 let jste nakonec rozhodla po parádní sólové akci přes celé hřiště. Zřejmě dobrá kompenzace za nedotažený Michigan, viďte?
„Je pravda, že jsem měla více šancí, které jsem neproměnila, ale nevzdávala jsem se. Šla jsem dál, až jsem se pak s prominutím nasrala, sebrala puk, projela přes celé hřiště a dala gól.“
V Praze jste si zahrála s mladými Američankami, se kterými se chystáte na váš přesun do zámoří. Jak se vlastně zrodila tato možnost přípravy na střední školu v USA?
„U týmu je trenérka, která trénuje i na mé budoucí škole, takže mě oslovila s tím, že jedou do Prahy a společně s manažerkou ze slovenské reprezentace jsme to všechno zorganizovali. Jsem za to hrozně ráda, že mohu být v tomto týmu před odjezdem. Poznala jsem tu fajn baby. Myslím si, že si rozumíme, takže až se přesunu do Ameriky, bude to o to lehčí. Už když s nimi hraju, tak vidím, jak to nejspíš bude vypadat.“
Cítila jste letos, že už vám jsou Slovensko a vlastně i Evropa trochu malé?
„To bych ani neřekla. Amerika byla vždycky můj velký sen. Když jsem se dívala na nějaké filmy a viděla v nich americkou střední školu a celkově americký hokej, hned jsem si říkala, že tam chci. Nyní se mi to vyplnilo, tak si můžu jít žít svůj sen.“
Ve chvíli, kdy jste v zámoří hledala střední školy, mohla jste si vybírat?
„Přiznávám, že jsem mohla. Ozvalo se poměrně dost škol, ale vybrala jsem si Bishop Kearney Selects. Myslím si, že je tam velice dobrá parta a skvělé zázemí. Vedle studií tam jdu s tím, že si to chci užít.“
Rok 2023 je pro vás zatím ve znamení raketového vzestupu. Čemu vděčíte za tak úžasný progres?
„Hlavně tvrdá práce, kterou dělám odmalička. Hodně jsem se snažila, abych se dostala do Ameriky, což se mi povedlo. Mistrovství světa a tak… to se prostě povedlo, ani to nemůžu popsat slovy.“
Zřejmě nejde jen tak přehlédnout čím dál větší pozornost z hokejového světa na vás, ale jak ji vůbec vnímáte?
„Jako když se připravuji na zápas. Záleží, jak se nastavím, ale hlavně se snažím hrát svoji hru, tedy to, co mám ráda. Nezaměřuju se na to, že mě nyní každý poznává, prostě hraju, co chci.“
Dění mimo hokej se tedy snažíte vypouštět?
„Musím říct, že ze začátku… (zamyslí se) Po mistrovství světa osmnáctek jsme měli ještě jeden turnaj a tam jsem docela cítila tlak. Nyní si ale myslím, že jsem se to naučila celkem ovládat a už se vyloženě jen soustředím na to, co chci hrát.“
Byla jste zvolena hráčkou mistrovství světa do 18 let, máte stříbro z Evropského olympijského festivalu mládeže, premiéru za seniorskou reprezentaci jste okořenila hattrickem a v den svých 15. narozenin jste v ženské extralize zničila Košice 19 body. Říkáte si také, kde máte svůj strop?
„Vlastně ne. (směje se) Už jsem kolikrát říkala, že nevím, co bych na to odpověděla. Prostě se jen snažím hrát svoji hru. Hokej miluju a to je fakt.“
Co pro vás z vyjmenovaných událostí minulé sezony nejvíc znamenalo?
„Nemůžu říct, že by pro mě něco z toho bylo úplně nejlepší. Všechny ty zážitky jsem si nesmírně užila. Bylo to super. Všechno, co jsem zažila a zažívám, mě jenom posouvá dál a motivuje.“
Zaznamenala jste, že slovenské hokejové legendy Mariáni Gáborík a Hossa řekli, že kousky, které nyní předvádíte na ledě, nedokázali ani v nejlepších letech?
„Ano, zaregistrovala jsem to. (usmívá se) Oba patří mezi naše největší legendy. Je to pro mě neuvěřitelný pocit. Moc mě to těší.“
V souvislosti s hokejovými začátky v médiích často zmiňujete svého staršího bratra Šimona. Měl právě on zásadní vliv na vaši hokejovou kariéru?
„Určitě ano. Šimon byl můj vzor jako velký brácha. Vždycky mě motivoval. Už jako malá holka jsem se na něj chodila dívat, když hrál za Žilinu. Vždycky jsem si hrála u hřiště a vlastně i na něm. Hodně jsem se od něj naučila.“
Bude pro vás hodně těžké opustit Žilinu a vydat se do zámoří?
„Je fakt, že letos jsem moc doma nebyla, jelikož jsem byla na spoustě akcí. (směje se) Určitě to bude jiné, ale už jsem si zvykla, navíc je to můj sen.“
Už jste s trenérkami z USA řešila, na co se máte připravit, případně co zlepšit, abyste obstála v zámoří?
„Určitě bych mohla zlepšit defenzivu, protože ta je moji slabou stránkou. Už jsem se na to ptala trenérek zrovna po zápase, ale řekli mi, že to bylo dobré. V Bishope to bude vyšší level, za což jsem opravdu ráda. Tam se můžu ještě víc zlepšovat.“
Cítíte nějakou nervozitu?
„Ne, vůbec. (směje se) Jdu prostě hrát hokej a studovat. Moc se na to těším. Doufám, že mi to pomůže k mému dalšímu snu a to je dostat se na univerzitu, nejlépe do Wisconsinu, ale to je ještě dost otevřené. Musím to ještě přehodnotit.“
ICE ARENA KATEŘINKYNejmodernější hala s ledovými plochami v Praze stojí na Opatově na Praze 11. Otevřena bude slavnostně sice až na podzim, čerstvě vyrobeného ledu ale už v těchto dnech vyžívají hokejistky k mládežnickému turnaji. Halu budou využívat i děti z nedaleké základní školy. „Budou mít hodinu zdarma a přístup speciálním vchodem. V Praze se jedná o nejmodernější ledovou arénu. Jsme moc rádi, že vznikla. Věříme, že ji bude využívat široká veřejnost,“ řekl radní Prahy 11 Jiří Dohnal. |
