Hokej, sláva, peníze, ženy, zpěv. A pak prázdnota. Sbohem, legendo Čemane…
VZPOMÍNKA MICHALA KOŠTUŘÍKA | Byl to šok. V neděli odpoledne mi zavolal kamarád: Prý umřel Čeman, ověř to… Polkl jsem naprázdno. Za pár minut jsem to měl ověřeno. Bohužel. Někdy před čtrnácti dny jsem ho ještě zdravil na ulici. A najednou už není.
Roman Čechmánek alias Čeman. Jinak jsem mu léta neřekl. A nejen já. Na rovinu, měl jsem ho rád. Jako upřímného chlapa, který se nikdy nebál říct veřejně svůj názor. Po mistrovství světa 2007 v Rusku mi na tenisových kurtech ve Zlíně-Mladcové poskytl výbušný rozhovor, jeden z nejkontroverznějších, které jsem kdy udělal. Ostře v něm kritizoval tehdejšího reprezentačního kouče Aloise Hadamczika. Hlavně kvůli tomu, jak na turnaji hráče hlídal, kontroloval, kolik si dají ve volném čase piv. To zkušeného brankáře s myslí volnomyšlenkáře uráželo, šéfovi střídačky to dal po nepovedeném šampionátu pěkně sežrat.
Říkal mu Siola. Až po několika minutách jsem pochopil, o kom mluví. Jasně, Alois je pozpátku Siola. Od té doby jsem ho před Čemanem nenazval jinak. Z toho článku bylo tehdy v hokejovém prostředí pěkné haló. Takhle otevřeně kritizovat trenéra? To si nikdo předtím nedovolil. Ale to byl celý on. S ničím se nepáral, nedomýšlel důsledky. Bohužel ani později v byznyse, který rozjel ve velkém a totálně nekočíroval. Měl hodně, chtěl víc a skončil na mizině.
Čechmánek je symbol zlatých časů Vsetína, kdy s podporou milionů později zatčeného podnikatele Romana Zubíka dominoval extralize. On, Rostislav Vlach, Jiří Dopita a Antonín Stavjaňa. To je pro mě svaté kvarteto tehdejší nenapodobitelné éry. Byla to doba, kdy region ležel obrovitému gólmanovi u nohou. Včetně žen, pro které byl kudrnatý černovlasý dlouhán sex symbolem. A on si uměl život dosyta užít, o tom žádná. Mnohé historky jsou nepublikovatelné. Hokej, sláva, pivo, ženy, zpěv. Ideálně Valašského jalovce po vítězných partiích. A že jich na sklonku devadesátek bylo.
Potkávali jsme se roky ve Zlíně, měli jsme společné známé. Naposledy jsme se bavili delší dobu na jaře během prvoligového play off, neboť do kádru Beranů patřil i jeho mladší syn Jakub.
Jednou jsem přišel na trénink, po něm jsem měl domluvený rozhovor s brankářem Danielem Hufem. A v rohu prázdného stadionu stál Čeman. Sám. Zadumaný pozorně sledoval, jak si jeho potomek vede na ledě. Do ničeho nezasahoval, koukal se celou dobu tiše zpovzdálí. Tak jsme hodili řeč. „Já mu do toho nemluvím, je to jeho život, jeho kariéra,“ vykládal mi. Každopádně pro Jakuba byl táta hokejovou inspirací. Hodně věcí s ním konzultoval. Získal jsem pocit, že navzdory všem rodinným trablům spolu mají skvělý vztah.
Je fakt, že v posledních letech se Haškův náhradník z Nagana a trojnásobný otec změnil. Krach podnikání, soudy, ztráta peněz i kamarádů, hrozba vězení, pracovní neukotvení. Všechno na něj padalo, byť si za většinu věcí mohl sám svým neuváženým jednáním. Nikdy jsem nepochopil, jak mohl rozfofrovat zhruba 250 milionů korun, které odhadem během své úžasné kariéry vydělal. A proč podrazil své kámoše, od nichž si půjčoval a nevracel.
Přišlo mi, že se z něj stal samotář. Smutný. Trošku zapšklý. Bezradný. Celý svět, který tak miloval, se mu zhroutil. Už nejezdil v porsche, ale ve starším passatu. Po vleklých soudních zasedáních s novináři (ani se mnou) nemluvil. Uvnitř musel strašně trpět. Najednou už zajímal okolí hlavně jako zkrachovalý podnikatel a ne vynikající gólman. Nechal si narůst hustý plnovous, který mu přidal roky navíc.
Dívky mu nepadaly k nohám, protože už nebyl bohatý a aktuálně slavný. Bez peněz se mu žilo těžko. Živořil. Musel se vystěhovat z malebné vily na okraji Zlína do nájemního bytu, manželka Dagmar se s ním rozvedla. On sám marně hledal trvalejší uplatnění v hokeji. Zkoušel roli agenta, trenéra, manažera. V Česku i na Slovensku. Málokde vydržel déle, většinou se s někým z vedení nepohodl a musel odejít. Komunikace s ním byla složitá, Čeman byl tvrdohlavý, razil na sílu svoji pravdu. Před třemi lety dokonce vedl v roli kouče univerzitní výběr VUT Zlín.
Dal jsem během neděle střípky z jeho posledního období. Šťastné nebylo. Údajně ho hodně sebrala zpráva, že se jeho staršímu synovi Romanovi vrátila zákeřná rakovina. Navíc se vystěhoval z bytu na Mladcové a provizorně přebýval ve Všemině u Zlína. U podnikatele Kořénka, otce brankáře Beranů, jenž tam vlastní hotel.
Mělo to být dočasné útočiště. Čeman se podle dostupných informací hodlal přesunout do Uherského Hradiště, kde mu tamní klub, v němž dělal šéfa mládeže, nabídl byt. Momentálně v něm probíhá rekonstrukce. Očekávaný nájemník však nedorazí.
Čechmánkův život o víkendu ve Všemině vyhasl. Co přesně se stalo? Jsou prý dvě varianty. Buď dostal skvělý sportovec infarkt, anebo se předávkoval léky. Údajně ho našli mrtvého ve vaně. Příčinu smrti odhalí pitva.
Vzpomínky zůstanou. Čemane, byla to jízda! Jen příliš krátká.
