Fanouškům se sice v probíhající extraligové sezoně ještě neukázal v akci, v sobotu se ale přeci jen dočkali. Jaromír Jágr poprvé od úspěšné záchrany Kladna v baráži naskočil do zápasu. Nastoupil do utkání mezi ikonami Sparty a legendami českého a slovenského hokeje. Jednapadesátiletý boss Rytířů byl překvapený, jak se někteří bývalí hokejisté a parťáci ukázali na ledě. „Vejba by mohl ještě hrát extraligu,“ řekl po výhře hvězdného týmu 5:3 nad sparťany. Promluvil také o svém případném nástupu do ročníku, nebo kdy měl blízko k angažmá v pražském klubu.
Pominu-li, že šlo o zápas legend, šlo o váš první start v sezoně. Jaký byl?
(usmívá se) „Není to jednoduchý, ani pro mě, i když jsem hrál ještě minulou sezonu. Myslím si ale, že zápas splnil účel. Bylo docela dost lidí. A hlavně mě překvapili všichni hráči. I když už třeba dlouho nehrajou, vypadají dobře na ledě.“
Byl pro vás některý z bývalých hráčů a parťáků obzvláště velkým překvapením?
„Spíš jsem sledoval ty, proti kterým jsme hráli. Vejba (David Výborný) by mohl ještě hrát extraligu. Možná, že je teď ještě silnější než době, kdy dominoval.“
Ondřej Pavelec i pět let po konci kariéry předvedl v bráně slibné zákroky. Nezkoušel jste Kladeňáka zlanařit k Rytířům?
„Ondra pokaždé, když hrál exhibici, tak byl výborný.“ (usmívá se)
Byl pro vás Návrat legend i jistým rozehráním před nástupem do sezony?
„To určitě nebylo na rozehrání. Jak už jsem říkal, i když někteří hráči už nehráli pět šest let, pořád se udržují a chodí hrát třikrát, možná čtyřikrát do týdne. Dělají ostatní sport, posilují. Opravdu není jednoduchý proti nim hrát. A ta šikovnost a talent nezmizí.“
Spíš jsem to myslel směrem k vám. Blíží se váš návrat do extraligy?
„Těžko se dá srovnávat. Bude teď reprezentační přestávka, uvidím, jestli se přidám k mužstvu nebo ne.“
26. prosince hraje Kladno v O2 areně se Spartou. Nabízel by se symbolický návrat.
„Ne, už jsem si koupil lístek. Budu tam.“
Co pro vás vlastně znamenala a znamená Sparta?
(přemýšlí) „Pro nás Kladeňáky to byla velká rivalita. Když jsem i jako malé dítě chodil na zápasy se Spartou, vždycky byl plný dům a většinou tam byly rvačky mezi diváky. Říkalo se, že Sparta nikdy na Kladno nechtěla jezdit. Samozřejmě Sparta je tradice, podle mě největší a… nechci říkat nejpopulárnější, ale vlastně může být nejpopulárnější. Všichni chtěli vždycky vidět Spartu.“
Měl jste během kariéry někdy hodně blízko k tomu, abyste oblékl rudý dres?
„Vím, že když mi bylo patnáct šestnáct let, byla tam velká šance. Hrál jsem za PZ Kladno a v té době mi pan Hořešovský, nevím, jakou měl tehdy funkci na Spartě, ale znal se s mým otcem. Tehdy byla šance velká, ale nakonec jsem podepsal a přestoupil jsem do SONP Kladno a začal hrát nejvyšší soutěž. Pak samozřejmě ještě před covidem, kdy my jsme spadli a hráli Chance ligu, byla tam, neříkám moc velká, ale šance tam byla na nějaké střídavé starty, abych hrál extraligu.“
Prozraďte, jakou máte nejsilnější vzpomínku či zážitek spojený se Spartou?
„Tak… já bych o tom neměl mluvit, protože jsem prohrál sázku s Břízkou (Petr Bříza). Řekl jsem, že už se k tomu nikdy nebudu vyjadřovat ani to popisovat, ale dal jsem jim tři góly a Břízka byl v bráně. (směje se) Ale prohrál jsem s ním sázku, ve které šlo o to, že když ji prohraju, už o tom nesmím mluvit. Takže se mu omlouvám.“ (usmívá se)
A jak vzpomínáte na Sportovní halu v Holešovicích?
„Samozřejmě vzpomínám na zápas proti Calgary. Bylo mi sedmnáct let a najednou jsem viděl ty jejich hráče, jak vypadají. To byli rváči, gorily, co přijeli z NHL udělaní. Jak jsem se tu rozcvičoval a viděl jsem je, do toho zápasu se mi moc nechtělo. Mám dojem, že pak jsme tu ještě hráli proti tehdejšímu Sovětskému svazu. Když byla později stávka v NHL, hrávali jsem tu proti Spartě. Nevím, jestli to byla moje oblíbená hala, protože je to tady moc veliký, hřiště je široký. A samozřejmě mistrovství světa v roce 1985.“
Sledoval jste tehdy šampionát v televizi, nebo jste se šel i podívat na zápas do Prahy?
„V televizi, nebyl jsem tady, bylo mi dvanáct třináct.“ (směje se)
