Jurčina o nové roli i konci ve Spartě: Prostě jsem si jednou sbalil fidlátka
Loni v říjnu odehrál za Spartu třinácté kolo s Kometou a dál už nic. Šlo o docela záhadný konec Milana Jurčiny (40) s kariérou. „Mluvilo se o výměně trenérů, všichni koukali do země, nikdo se tam neusmíval, nebavil. V devětatřiceti letech mi přišlo, že už tohle nemám zapotřebí,“ vrací se myšlenkami dvoumetrový a stokilový bývalý obránce. Dnes je z něj skaut Boston Bruins.
Na ledě jste se mu radši vyhýbali, srážka s ním byla jako střet s kamionem. Slovenská hora svalů prožila fajnovou kariéru v NHL, a když dnes vidí, jak málo jeho krajanů má vyřízená pracovní víza v elitní lize, přemýšlí, v čem je problém. „Na olympiádách jsme mívali tým složený pouze z hráčů z NHL, teď jsme rádi, že nám vezmou kluka z farmy nahoru,“ povídá Milan Jurčina na tribuně liberecké arény, kam vyjíždí sledovat borce, co by jednou mohli oblékat dres s medvědem.
Jezdíte často do Liberce?
„Většinou sleduju juniorské zápasy, ale samozřejmě i dospělý hokej. Vyrážím do Švýcarska, do Německa, na Slovensko a operuju tady po Česku. Rovnoměrně si to oběhávám. Tohle je můj revír.“
Je v Česku na koho koukat?
„Ale ano. Jasně, sever je zajímavější. Švédsko a Finsko. Se vším respektem k chlapcům na Slovensku a v Česku. Najdou se i tady výborní hokejisti. Ať už to jsou kluci před draftem, nebo hotoví hráči. Jakmile mě někdo zaujme, jedu se na něj podívat.“
V libereckém dresu by se našly objekty zájmu, ne? Například Galvas, Rychlovský, Pérez…
„Liberec má mladý mančaft. Ale všechno je pořád otevřené, ještě máme před sebou hodně hokeje. Kdokoli může vyskočit, ukázat se, zaujmout.“
