Dal gól, co obletěl svět. Talent o nevídané trefě, roli „hajzlíka“ i cílech
Předvedl kousek, který málem zbořil internet. Z Marka Daníčka (18) se během minulého víkendu stala hvězda sociálních sítí, kam uniklo video, na kterém se trefil po nevídaném nadhazování puku přes celé pásmo. Mladý útočník Sparty šokoval spoluhráče, trenéry i sám sebe. „Jsem za to rád, ale je to jenom gól. Musím zůstat nohama na zemi a jít dál,“ říká talent z Kladna v rozhovoru pro iSport.cz. Mluvil také o prvních startech v extralize či roli „hajzlíka“ na ledě.
Ve Spartě a dalších hokejových kruzích doteď pořádně nechápou, čeho byli svědky. Marek Daníček při zápase sparťanské juniorky v Jihlavě (výhra 5:3) ohromil, když si s pukem na hokejce házel jako s horkou bramborou a dokázal zakončit. Na druhou stranu ale gólem, co obletěl svět, nepřekvapil. Na podobné kousky má totiž kladenský odchovanec extrémně šikovné ruce.
Asi by vás předtím nenapadlo, že dáte gól takhle nevídaným způsobem, viďte?
„Vůbec. Hlavně jsem nevěděl, že to platí. Myslel jsem si, že to byla vysoká hůl. Když jsem se ale pak koukal na záznam, říkal jsem si, že tohle vysoká hůl nemohla být.“
A jak reagovali spoluhráči a trenéři?
„Nevěřili vlastním očím, stejně jako já. (usmívá se) Byl tam se mnou Andy (Andrej) Fábry a ten se chytal za hlavu. Vůbec nevěděl, co jsem právě udělal. Ani já to nevěděl.“
Působí na vás nějak, že video s vaším gólem obletělo svět?
„Je to něco neuvěřitelného. Že by jeden gól dokázal udělat takový haló a boom do světa... Jsem za to rád, ale je to jen gól. Musím zůstat nohama na zemi a jít dál.“
Slyšel jsem, že podobné kousky pro vás nejsou na ledě ničím neobvyklým. Podle trenérů jste docela velká hračička. Je to pravda?
(usmívá se) „Jo, řekl bych, že to někdy až moc přeháním. Říkají mi to i trenéři, že to někdy musím zlehčit. Jsem rád, když si hraju na puku. Mám to rád. Je to moje hra, kterou se chci předvést.“
Na hřišti dokážete být i trochu „hajzlík“, který se pouští do akcí, jaké by si jiní hráči nedovolili. Byl jste vždy takový?
„S tím jsem se už asi narodil. Mamka i taťka mi říkali, že jsem takový hajzlík na ledě. I na tréninku slyším, že jsou na mě kluci s prominutím nasraní, když někdy udělám kličku a pošlu je do kopru.“
Hodně jste hrával i hokejbal. Myslíte, že i díky tomuto sportu máte šikovnější ruce?
„Hokejbal mám rád, hraju ho déle jak hokej. Hodně mi to pomáhá i v hokeji. Bohužel tento rok už nemůžu hrát, protože mi to zakázali kvůli profesionální smlouvě. Ale co se dá dělat. Hokej je na prvním místě a hokejbal si vždycky zahraju po sezoně. Je to takový můj odpočinek.“
Před více než rokem jste z rodného Kladna zamířil do Sparty. Měl jste ale i jiné nabídky. Co tedy rozhodlo pro pražský klub a celkově změnu?
„Hlavní důvod je určitě fakt, že v Kladně není extraliga (v mládeži). Chtěl jsem zkusit něco nového a dát si už nějaký cíl, co chci zvládnout. Přišel jsem do Sparty s tím, že chci dát minimálně 20 bodů za sezonu, což se mi naštěstí povedlo. Měl jsem bod na zápas. Chtěl jsem poznat nové kluky, kteří jsou super. Parta ve Spartě je neskutečná, jsem za ni rád. Uvidíme, co dalšího nám přinese sezona.“
Hrály roli třeba i lepší podmínky, které vám Kladno pro další růst nemohlo nabídnout?
„Určitě, ale na podmínky jsem moc nekoukal. Spíš jsem chtěl lepší a silnější hokej, aby mě to mohlo posunout. Cítím na sobě, že jsem se posunul neskutečně, ať už díky trenérům či tréninkům, které jsou na sto procent těžký.“
Mamka nechtěla, abych hrál hokej
Přitom vaše první měsíce ve Spartě byly podle trenérů docela bláznivé. Mnoho věcí ve hře i v přípravě jste musel dohánět. Souhlasíte?
(přikyvuje) „Ano, bavil jsem se o tom s panem Netíkem (trenér juniorky Sparty). Musím říct, že mi hodně pomohl. Díky němu jsem dostal prostor, jaký jsem dostal. Když jsem přišel do Sparty, byl jsem zvyklý na takový dětský hokej z dorostu. Ztrácel jsem puky na modrý, dělal jsem kličky do hráčů a tak. Teď, jak mi pan Netík hodně pomohl, jsem to zlepšil. Neříkám, že je to už stoprocentně dobrý, určitě někdy ještě nějaký puk ztratím, ale řekl bych, že je to mnohem lepší než dřív.“
Momentálně potřebujete hlavně zesílit a nabrat kila, že ano?
„Rozhodně ano. Pocítil jsem to teď v áčku. Jsem strašně hubenej na to, jak bych měl v těchto letech vypadat. Na síle se snažím pracovat pořád v gymu, ať už mimo sezonu nebo během ní. Popravdě, během posledních dvou měsíců na to nebyl vůbec čas. Každý den jsem byl v nějakém zápřahu, ale snažím se pořád nějak jíst a nabrat. Bohužel mi to teď vůbec nejde. Snad se to během roku zlepší.“
Jaké jste měl vlastně cíle před probíhající sezonou?
„S tátou jsem si před sezonou říkal, že bych měl mít alespoň jeden zápas za áčko, aby se mi vrátilo, co dávám do hokeje. Naštěstí to dopadlo tak, že jsem měl čtyři zápasy v extralize a dva v Lize mistrů. Jsem za to rád.“
Berete starty za a-tým Sparty jako odměnu za odvedené výkony v juniorce?
„Jsem rád, že mi trenéři dali šanci. Hrál jsem slušně, alespoň podle času na ledě, nemyslím herně. Každopádně doufám, že jsem jim předvedl, že bych mohl být jednou stabilní posilou v áčku.“
Pomýšlíte třeba i na draft NHL?
„Určitě každý hokejista chce být draftovaný. Je to asi to největší, co může hráč od 18 do 23 let dokázat. Bylo by to krásný, ale teď se rozhodně nesoustředím na draft, který je až po konci sezony. Soustředím se na sezonu a přítomnost, abych dokázal pomoct týmu a dostal ještě zápasy za áčko.“
Máte nějaké hokejové vzory?
„Je jich dost. Jako mladý jsem měl určitě rád Řépu (Michala Řepíka) a Hyčmena (Tomáše Hyku). Dřív jsem na ně koukal a teď jsem si s nimi zahrál. To bylo neuvěřitelný. V zahraničí je to určitě Pastrňák. Měl jsem rád i Voryho (Jakuba Voráčka), toho mám ještě podepsaného na drese, který mám na zdi.“
Vzpomínáte si na první hokejové krůčky?
„Pamatuju si na úplně první led. Byli tam se mnou taťka s mamkou. Přišel jsem, stoupnul jsem na to a taťka mi říkal, že je to něco úplně jiného než hokejbal, tak abych si zvyknul. Jezdil jsem ještě na krasobruslařských bruslích, měl jsem židličku a jezdil od mantinelu k mantinelu.“
Už v tu chvíli jste si řekl, že chcete hrát především hokej?
„Mamka mi říkala, že nechtěla, abych hrál hokej, že by se o mě bála, jak je to hodně fyzická hra. Věděla, že asi budu po tátovi a nebudu mít hodně kilo. V tomhle mi hodně pomohl Radek Aschenbrener, který byl můj trenér asi do 15 let. Díky němu jsem přešel k hokeji a naštěstí jsem u toho už zůstal.“
Má maminka dodnes strach, když vidí nějaké vaše kousky?
„Určitě tam nějaký strach je. Jak jsme hráli v Jihlavě, tak při prvním gólu jsem spadl na mantinel, tak přišla za mnou a myslela si, že jsem mrtvej. Letos jsem totiž už jednou měl otřes mozku a bála se, že to tam je znova.“
Vaším nevlastním otcem je trenér Miroslav Mach. Probíhá doma hodně hokejových porad?
„Probíhá. (usmívá se) Musím říct, že hodně. Říká mi, co mám zlepšit, jíst, dělat v posilovně. Je to taková moje hokejová pravá ruka. Hodně mi pomáhá.“
Doma tedy máte k snídani, obědu i večeři hokej?
„Pokud jsem doma já i Míra, takhle to u nás určitě chodí.“
Slýcháte občas od maminky, že o hokeji nechce slyšet ani slovo?
„Funguje to jenom na Štědrý den a na Silvestra.“ (směje se)
Marek Daníček ve Spartě2023-24 play off 2024-25 U20 extraliga Liga mistrů |
