PRAHA - Když se mu něco nezdá, seřve kohokoliv. Hráče, manažery, maséry, lékaře... Ale právě díky němu se Slavia z provinčního klubu, jenž v průběhu devadesátých let neměl ani svou pračku, vyšvihl mezi elitu. Vladimír Růžička. Srdcař, kouč, generální manažer. Hokejový fanatik. Do Slavie přišel na jaře roku 1994, pomohl jí vybojovat postup do extraligy. Zázemí bylo tehdy skromné, až nuzné. Stařičký Eden postupně dosluhoval, o titulu se nikomu snad ani nezdálo. A současnost? Proměna je rapidní. Klub hraje zápasy v O2 Areně, moderním chrámu. Zázemí je špičkové, realizační tým početnější než jinde. Hlavně kvůli tomu, že mužstvo stále trénuje v Edenu. Což znamená neustálé stěhování. Hráči mají na české poměry vysoké příjmy, klub v této sezoně disponoval třetím nejvyšším rozpočtem v lize (116 milionů). A má dva tituly v kapse. Za vším hledejte Růžičku. Jako kouč ji vedl osmou sezonu, získal dva tituly, čtyřikrát s mužstvem doplul až do finále. V Edenu, kde Slavia pořád trénuje, někdy i přespává. Slavia je pro něj vedle rodiny vším. Kvůli ní odmítá i reprezentaci. "Zatím není čas, abych Slavii opustil. Ještě tady mám nějakou práci," s úsměvem odpaluje podobné otázky. V klubu je neomezeným vládcem. V legraci sám občas prohodí, že zařizuje i odvoz odpadků... Obklopuje se ovšem lidmi, které výborně zná. A bezmezně jim důvěřuje. U koho důvěra vyprchá, musí se ze Slavie pakovat. "Dělám s lidmi, s nimiž chci dělat. Protože se na ně musím spolehnout. Když nemůžu, musí skončit. Nesmí tady být někdo, komu nevěřím," říká k tomu na rovinu. Má obrovskou autoritu a charisma. A rovněž i privilegia. Na zápasy ho třeba vozí dvorní řidič Petr Březina, někdejší vedoucí týmu. "Potřebuju klid, navíc v autě řeším desítky telefonátů, které by ani hráči neměli slyšet," říká k tomu. Dbá na to, aby o hokejisty bylo perfektně postaráno. Když není, hned je oheň na střeše. "Když něco není, jak má být, tak ani doktoři nebo kustodi to se mnou nemají lehké. Dostanou kapky," říká. Třeba masér Zdeněk Šašek, jenž Růžičku zná už z Litvínova, by mohl vyprávět. "Ale za chvilku je zase klid," s úsměvem připomíná proslulé výkřiky zlosti... V kuloárech kolují příhody, že ne s každým, včetně hráčů, se charismatický boss rozešel zrovna v přátelském duchu. Ale to přesně vystihuje jeho přístup a filozofi i. Kdo není oddaný, kdo nedá Slavii všechno, nemá v klubu co dělat. Vládne pevnou rukou, což musí ostatní respektovat. V rozhovorech o sobě nechce moc mluvit. Vyzdvihuje práci svých kolegů ve Slavii, štve ho, když se o nich tolik nemluví. Ale sám moc dobře ví: právě on je hybatelem všeho podstatného. Nikdo u týmu jako kouč v české extralize nevydržel tak dlouho. A to ještě prodloužil smlouvu o dva roky. "Můj vzor je Alex Ferguson!" směje se. Ten v Manchesteru United šéfuje už dvaadvacet let. "Hm, mám co dohánět," reaguje pobaveně. Růžička stále není okoukaný, i když se to během krize v minulém ročníku už zdálo. Jeho křik stále zabírá. Jeho návaly zlosti taky. A jeho nevyzpytatelné změny nálad rovněž... Umí ve správný čas na hráče zapůsobit. Vycítí, kdy je třeba povolit. A říct: "No tak prohrajeme, no a co. Svět se nezboří." Přesně naopak ví, kdy má spustit proud sprostých slov a třeba rozkopnout koš. Rád mluví o tom, že na jeho hráče je třeba bič. Ze Slavie prostě vytvořil velkoklub. Je to hlavně jeho dítě. *** REALIZAČNÍ TÝM prezident: Miroslav Tvrdý generální manažer: Vladimír Růžička obchodní manažer: Ladislav Blažek marketingový manažer: Jan Kratochvíl vedoucí týmu a "videokouč": Luboš Koňák trenér gólmanů: Josef Hronek lékaři: Vladimír Pacovský Jiřina Křížová, spolupracuje i doktor Velber z Kölnu fyzioterapeut: Pavel Kolář maséři: Zdeněk Šašek Aleš Drnka Jiří Laubner rehabilitace: Helena Fuchsová kustod: Jiří Šerpán hospodář: Josef Plýhal
Témata:
