Radko Ovečkin? To Gudasovi neprošlo. O superstar NHL, která si dělá, co chce
Potkal se s mnoha hvězdami NHL. A jednu z největších měl obránce Radko Gudas, jenž by se náramně hodil při obhajobě zlatých medailí na MS, během angažmá ve Washingtonu přímo vedle sebe – Alexandra Ovečkina. Tedy ruského útočníka, který přepsal rekord Waynea Gretzkyho v počtu gólů vstřelených v NHL (894). Ve své právě vydané knize GUDY s podtitulem Zpověď hokejové ranaře vyhlášený tvrďák vzpomíná na „ruský gang“ i na to, jak Ovečkinovi podsouval křestní jméno pro jeho syna nebo jak mu vždy „líznul“ pivo… Knihu si můžete pořídit ZDE nebo ve všech dobrých knihkupectvích.
Zvláštní podmínky
Alexander Ovečkin měl vlastního trenéra, lidi kolem sebe, ale ne v rámci týmu. Jen kluk na PR byl Rusák, aby líp pochopil, co potřebuje. Ovi si dělal, co chtěl. Dokonce sám ukončoval tréninky nebo cvičení. To jsem viděl poprvý v životě. Jezdíme ve čtyřech k modrý čáře. Došla řada na Oviho a on se nehnul. Trenér písknul, aby nevypadal blbě, že jedeme tři a ne čtyři.
Nebo jsme cvičili střelbu beků. On pálil z levý strany, jak střílí normálně. Trenér obránců cvičení stopnul. Řekl Johnu Carlsonovi, jestli hodí Ovimu deset puků, a šel se postavit. Carly mu nahrál deset puků, Ovečkin jich deset vystřelil a pakoval se z ledu. My tam stáli opřený o hokejku a čekali, až se vydovádí, abychom mohli taky trénovat.
Nevyřízený účty
Rusáci měli ve Washingtonu svoji partu. Byli čtyři. Alexandr Ovečkin, Ilja Samsonov, Dmitrij Orlov a Jevgenij Kuzněcov. Několikrát jsem s nimi taky vyrazil. Ovi je zvláštní týpek. Seděl jsem celou sezonu vedle něho v kabině. Nutil jsem ho, aby po mně pojmenoval syna. Aby se jmenoval Radko Ovečkin. Jenže na konci února k nám vytrejdovali Kovalčuka. Takže z mladýho Ovečkina byl Ilja. A já mám s jeho otcem nevyřízený účty...
Ovečkin má rád pivo. Stejně jako já. V tom jsme si rozuměli hned. Po zápase na něho vždycky čekalo šest piveček, že si je dá ve vířivce. Když jsem tam hrál já, zbylo mu jich jen pět. Jedno jsem mu vždycky líznul.
Rusové jsou gang. Jdou někam na večeři, ve čtyřech. Jeden se zvedne, vstanou všichni. Drží spolu pořád, mají takovou náturu. A tím, jak byl Ovečkin kapitán, nikdo nic neřešil.
Vránič? Číslo dva
Když jsme šli na večeři, Ovečkin Kubovi Vránovi vždycky říkal: „Ty – číslo dva. Vždycky, dokud jsem tady já. Já jsem číslo jedna.“ Kuba kvůli němu trošku trpěl. Sám jsi střelec, začínáš kariéru, chceš se do toho opřít. Ale před sebou máš jednoho z nejlepších snajprů všech dob. A on ti to ještě při každý příležitosti připomíná, jakmile si dá pár piv. Pro mladýho hráče není příjemný, když ho takhle sráží. Čekáš, ale pořád nic nepřichází…
