Jak se ze mě stal Řezník. Gudas vzpomíná na rvačky s Iginlou. Čeho se bál?

Video placeholder
Upřímná zpověď hokejového ranaře. Jak to vypadalo na křtu knihy GUDY?
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
Radko Gudas pokřtil svou hokejovou zpověď
19
Fotogalerie
Hokej
Vstoupit do diskuse (1)

Nikoli náhodou má jeho kniha GUDY podtitul Zpověď hokejového ranaře. Radko Gudas je nejtvrdší český hokejový obránce, drsňák, kterého v zámoří nesemleli. Naopak za to, že obstál v bitkách, rozdával rány nebo si uměl počíhat na protihráče, si vysloužil jejich respekt i obavy. A taky přezdívku Řezník nebo třeba Ničitel. V novince z Edice Sport vzpomíná na to, jak se dostal do křížku se slavným Jaromem Iginlou a dalšími soupeři, nabízí svou „kuchařku hitů“, ale také prozrazuje, co na ledě probíhá mezi ním a jeho krajany. Gudasovu knížku si můžete koupit ZDE nebo ve všech dobrých knihkupectvích.

O svých přezdívkách a pověsti

Kde se vzal Řezník

Jestli jsem se někdy bál? Jako malej tmy. Pavouky taky nemusím. Zabiju je, ale sahat na ně? Díky, raději ne. Na ledě to je jiný. Kolik já jen dostal přezdívek a jmen. Ničitel. Predátor. Chiropraktik. Český Bud Spencer. Řezník. Anglicky Butcher. Takhle mi začal říkat jeden z kustodů, když jsem přišel do Ameriky. A přezdívka už mi zůstala. ¨

Kdy se ve mně Řezník probudil? Kde se vzal? Přesně nevím. Ale když jsem vyrůstal, koukal jsem všude na tátu (bývalého reprezentanta Lea Gudase). Odmala jsem ho sledoval, jak to mydlí, s nikým se nepáře. Hrál tvrdě, rozdával rány. Moc se mi to líbilo. Měli jsme doma i sestřihy na videokazetách. Borec chtěl tátovi třeba nasadit hlavičku, jenže on ho jediným pohybem srovnal. A byl klid. Ruce podél těla, stejně ho od sebe odhodil jak hadr.

Mimo led byl hodnej chlap. Ovšem jakmile po někom vystartoval, nešetřil ho. Když bylo potřeba, každýho zpacifikoval. Vysvětloval mi, že tohle je práce a nemá nic společnýho s tím, jaký člověk doopravdy je. Ale byl jsem moc mladej, abych jeho styl hned pochopil.

O bitkách s Iginlou

Le-gen-da na mušce

Na začátku sezony 2013/14 jsem se dvakrát porval s Jaromem Iginlou. Začínali jsme 3. října v Bostonu, hrál za něj svůj první zápas. A hned bitka. Asi se chtěl taky předvést.

Celý incident víceméně vyplynul ze hry. Dal jsem mu napřed hit ve středním pásmu. Natáhl se po mně a už jsme byli v sobě. Přišel jsem do kabiny a všichni: „Dobrý, super, pecka!“ Seděl jsem pak v autobuse, ještě jsem z toho byl vyjevenej. Pustil jsem se do frajera, kterého jsem jako kluk sledoval, o víkendu se ráno díval na NHL Power Week.

Trenér Jon Cooper za mnou přišel a povídá: „Víš, co se stalo? Uvědomil sis, co jsi provedl?“

„No, porval jsem se Iginlou.“

„Ty ses serval s le-gen-dou,“ vyslovoval pečlivě a culil se.

„Možná s budoucím členem Hockey Hall of Fame. Boží, co?“

„Fakt dost hustý. Cool,“ usmíval se kouč.

Usmál jsem se taky. Ale trvalo mi týden, než jsem se vzpamatoval. Bušit pěstmi do takovýho borce.

Pak si mě Iginla vytáhl ještě jednou…

Z kuchařky hitů

Jak trefit hráče

Začíná to už po vstupu na led. Výhodou je, když ten druhej není moc zkušenej a neví, že tam jsem. Důležitý je dobře číst hru. Čím jsem blíž k hráči, který má dostat puk, tím větší mám šanci. Taky jde o správný načasování, kdy se k němu přiblížit natěsno, dostat ho do prostoru, odkud nemůže uniknout. Do těla mu jdu v momentu, kdy se soustředí na puk nebo spoluhráče.

Zpevním se, někdy i snížím těžiště, jsem zapřenej na bruslích. Polovinou úspěšnýho hitu je stabilita. Pokud se hráč snaží protlačit kolem mantinelu, zapřu se ramenem a trefím jeho rameno. Nebo hruď. Jestliže se mě snaží přeskočit nebo nadskočit, snížím víc těžiště a všechno jde ještě snáz. Po hitu ihned hledám puk. Leží většinou pod hráčem. Okamžitě se zkoncentruju na hru a soupeře.

O českých protihráčích v NHL

Nic mi neudělej, pojď!

S nikým z českých hráčů jsem se nepopral. Jen jsme se občas drželi, zatímco se třískali jiní. A povídali jsme si. Bývají to někdy až komický scénky. Dva se řežou a pak zaslechnu: „Gudy, pojď sem, pojď!“ Někdo mě chytá. Třeba Tomáš Hertl. „Ať vypadám, že jsem silnej. Chytnu se zrovna tebe, ale nic mi neudělej. Pojď!“

I bývalí spoluhráči, co mě znají taky mimo led, vědí, jaký jsem. Dovedu být normální a rozumnej. Pokud mě někdo v klidu chytí, nemám tendenci se s ním rvát. S kámošem už vůbec ne. Když se ve snaze pomoct přimícháš do bitky jako třetí, dostaneš vyšší trest. Nemá smysl nic dál vyvolávat. Je blbý sedět pak zbytečně na trestný lavici.

Vstoupit do diskuze (1)

Doporučujeme

Články z jiných titulů