Hendrychův příběh: Talent uťalo zranění, proslavil se v módě, teď staví domy v Chorvatsku
Patřil k mladým hvězdám své generace. „Největší talent, jaký jsem trénoval,“ tvrdí Zbyněk Zavadil, který léta vychovával hokejisty ve Slavii. Petr Hendrych to mohl jednou klidně dotáhnout do NHL. Jako Petr Klíma, parťák z reprezentační osmnáctky. S Dominikem Haškem v brance získali v roce 1982 stříbro na mistrovství Evropy. Rozlet úžasně nadaného centra však uťalo zranění kolena. Proslavil se však v jiném oboru. Jeho módní značka Pietro Filipi se stala pojmem. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu>>>
Ve Slavii vyrůstal třeba s Petrem Břízou nebo Richardem Žemličkou, kteří se později stali ikonami Sparty. I Petr Hendrych do ní měl nakročeno. Patřil k evropské špičce, sypal spousty gólů. Jenže po operaci kolena už to nebylo ono. Rozhodl se skončit. „Hokej byl skutečně hodně můj život. Pár let, možná osm, jsem si ho pak nepustil ani v televizi,“ přiznává šedesátiletý byznysman. Podnikat v módě byl jeho další sen. Patřil k self-mademanům 90. let. Začal prodávat hadříky, jak sám říká. Firma měla tržby až 600 milionů korun ročně. Dnes staví domy v Chorvatsku.
Každý o vás mluví jako o největším talentu své doby. Vaše slibná kariéra však byla velmi krátká. Z hokeje jste pryč zhruba 40 let. Vzpomenete si vůbec ještě na ty časy?
„Určitě. Hokej byl moje láska. Začínal jsem v šesti letech a nejdál to dotáhl do reprezentace do 18 let. Získali jsme stříbrné medaile, tehdy ještě na mistrovství Evropy. Hrál jsem s Péťou Klímou a Rosolem, chytal Hašek. Byli tam další Pardubáci jako Dolana, Jiroutek, Franta Musil, Hrubeš. S těmihle kluky jsem procházel mládežnickými výběry tři roky – šestnáct, sedmnáct, osmnáct. V dorostu Slavie jsem hrál s Péťou Břízou, Žemličkou a od šestnácti za chlapy.“
Slavia působila v tehdejší první národní lize. V áčku jste strávil dvě sezony, kroužily kolem vás elitní kluby jako Kladno, Sparta. Zastavilo vás však zranění.
„Nabídky tehdy byly. Zároveň jsem studoval vysokou školu. Otec mi říkal, že mám čas a že chce, abych školu dokončil. V osmnácti jsem během letní přípravy prodělal zranění. Přetrhal jsem si přední křížové vazy v koleni. Pak začalo takové, řekl bych, trápení. Ještě rok jsem strávil ve Slavii, nicméně koleno bylo hodně nestabilní.“
V přípravě Sparty jste byl za éry Pavla Wohla.
„Zkusili mě. Absolvoval jsem tam letní přípravu. Ale po ní bylo vidět, že to nedávám, dál to nešlo. Šel jsem tedy na operaci. Bylo mi asi dvacet. Tehdy už profesor Čech z Vinohradské nemocnice dělal plastiku předních křížových vazů. Vynechal jsem celou sezonu a pak to ještě zkoušel. Zamířil jsem do Mladé Boleslavi, ale už to nebylo ono… Víte, podstata spočívala v tom, že už jsem cítil, že jako hráč nepůjdu dál. Byl to opravdu velký handicap. Zvykl jsem si na něco jiného, jak jsem hrál a kam jsem se dostal. Tohle byl trošku pád.“
Zrovna Pavel Wohl se prý obával, abyste vůbec mohl chodit. Měl jste smůlu, že tehdy ještě lékaři neuměli „spravit“ křížové vazy jako v dnešní době?
