Jak šel čas s Jágrem: s číslem 68 až v NHL, napjatý konec u Penguins i medaile od Klause

Narodil se 15. února 1972 v Kladně (přesně v části Švermov-Hnidousy). „Bylo to snad symbolicky ve stejném roce, kdy Československo získalo po vítězství nad Sověty titul mistra světa,“ vzpomínal ve své autobiografi. Do školy šel v roce 1978.

Před odchodem do NHL nastupoval v Kladně s číslem 15, jako dítě nosil čtyřku. Při premiérovém MS v roce 1990 měl na dresu číslo 22. Až v nejlepší hokejové lize světa se proslavil s osmašedesátkou.

Už od mládí převyšoval všechny vrstevníky, hrával vždycky se staršími hráči. Za kladenské „áčko“ poprvé nastoupil ve svých šestnácti letech. Do deseti hodin večer přitom předtím makal na poli. I práce na statku ho zocelila, do toho dělal denně až dva tisíce dřepů a sto kliků.

V roce 1990 na něj při draftu ve Vancouveru ukázal Pittsburgh, ve hře přitom byla i Philadelphia. To ještě netušil, že právě do ní na sklonku kariéry zamíří... Jágra si Penguins vybrali v prvním kole, byl celkově pátý v pořadí. Na pódiu mu dal dres manažer Craig Patrick.

První dva roky v Pittsburghu a hned dva Stanley Cupy! Hlavně při druhém vítězném tažení už hrál na ledě v play off podstatnou roli, výborně se mu podařilo nahradit zraněného Maria Lemieuxe. Tehdy se ve městě raketově nastartovala jeho popularita.

Historický triumf na olympiádě v Naganu byl pro Jágra balzámem na duši, předtím v reprezentaci žádnou slast neprožil... Hvězdný útočník prožil nejkrásnější chvíle při čtvrtfinále s Amerikou, které rozhodnul vítězným gólem.

Klub Penguins si totálně podmanil. Celkem v něm strávil jedenáct let, v jeho dresu pětkrát vyhrál bodování NHL, jednou získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Tým vedl jako kapitán, byl hlavním idolem. Konec v klubu se ale neobešel bez zjitřených emocí.

Až do třiatřiceti let čekal, než se poprvé bude moct radovat z mistrovského titulu. A vstoupil tím do Triple Gold Clubu pro vítěze Stanley Cupu, MS i ZOH. Ve Vídni zářil i se zlomeným malíčkem, čímž si získal srdce hokejového národa. Ukázal, že ho jen tak něco nezlomí.

V listopadu roku 2006, když hrával za Rangers, v zápase v Pittsburghu zaznamenal dva body (1+1) a nesmazatelně se zapsal do zámořských kronik. Stal se nejproduktivnějším Evropanem v historii NHL, překonal legendárního Stana Mikitu.

Během šampionátu už se zdálo, že mužstvo míří k ostudnému propadáku. Pak si ale vzal slovo naštvaný Jágr a mdlé hráče vyburcoval k neuvěřitelné zlaté jízdě. Jeho už tak vysoká popularita se v Česku dostala do ještě závratnějších výšin...

Během košaté kariéry dosáhl nejen sportovních ocenění. Z rukou prezidenta Václava Klause převzal v roce 2010 i Medaili Za zásluhy, kvůli níž na skok přiletěl i z ruského Omsku, v němž tehdy působil. Bylo vidět, jak si této mimořádné pocty váží.

Po třech letech strávených v Omsku se rozhodl: Jdu znovu do zámoří! Vybral si nabídku Philadelphie a prožil povedený comeback. V mužstvu si skvěle rozuměl především s centrem Claudem Girouxem. Po roce kývnul na nabídku Dallasu.

Po návratu z KHL hraje už za pátý klub, po Philadelphii, Dallasu, Bostonu a New Jersey zakotvil na Floridě, kde nastupoval v první formaci. Na domácím MS byl zvolen MVP a ukončil reprezentační kariéru. O rok později získal Bill Masterton Memorial Trophy za oddanost hokeji.

Z Floridy se vydal poprvé na kanadskou štaci, kariéru v NHL ukončil v Calgary už za necelé tři měsíce, na Silvestra 2017. Už zkraje února si zahrál za Kladno v první lize proti Benátkám nad Jizerou, v další sezoně slavil hrající majitel návrat mezi elitu a zahájil etapu plnou baráží a nervů.

13. února na ledě v chomutovské aréně před startem duelu Rytířů s Kometou, v dvoudenním předstihu, běžela 68sekundová smyčka na kostce s dlouhou řadou gratulantů: Connor McDavid, Sidney Crosby, Aleksander Barkov, Jakub Voráček nebo Johnny Gaudreau.

Tak označil starosta Pittsburghu 18. únor, kdy Penguins ocenili přínos bývalé hvězdy slavnostním vyřazením a vyvěšením dresu č. 68 pod strop PPG Paints Areny. Před ním totéž dokázali z Čechů jen Dominik Hašek v Buffalu, Milan Hejduk v Coloradu a Patrik Eliáš v New Jersey.

Před týdnem se vrátil do extraligy ve věku 53 let a 244 dnů. Proti Vítkovicím (3:1) odehrál přes 10 minut, v neděli na ledě Mountfieldu přes 11 (1:4). V pátečním duelu s Olomoucí (3:2) byl v akci 12 minut a osm sekund.