Eliáš: Belize? Riziko tam bude

A ještě než začne nová sezona NHL, vypraví se do středoamerického státu Belize. Chce se podívat, jak tam UNICEF nakládá s finančními dary.

O víkendu si však užil příjemný večer na slavnostním vyhlášení nejlepších hokejistů v Karlových Varech. „Jsem rád, že jsem tam byl. Znamená to, že se držím v elitě. Navíc se tam potkáte se spoustou lidí a osobností,“ říká dvaatřicetiletý útočník New Jersey, který má teď pořádně napilno.

Do Varů jste přijel trochu pozdě a měl jste co dělat, abyste vyhlášení stihnul. Proč?
„Je pravda, že jsme chtěli přijet o něco dřív a podívat se po městě. Jenže čas před odletem do Ameriky se krátí, tak chceme s manželkou stihnout hodně věcí a vidět ještě rodinu mojí i manželky.“Navíc jste s manželkou slavili roční výroční svatby.

„V pátek večer jsme to oslavili. Šli jsme na Malou Stranu na pěknou večeři s výhledem na Pražský hrad. Takže to bylo počesku a romanticky. Bylo to úžasné.

Patrik Eliáš

- odehrál 12 sezon v NHL - v 745 zápasech zaznamenal 628 bodů (264+364), k tomu přidal v play off 126 zápasů a 110 bodů (39+71) - ve 40. ročníku Zlaté hokejky skončil na 8. místě V srpnu 2006 se stal novým vyslancem dobré vůle UNICEF (dětský fond OSN) v Česku a nahradil tak herečku Jiřinu Jiráskovou. Hlavním důvodem byla zkušenost se žloutenkou, kterou prodělal v roce 2005 při působení v Magnitogorsku a která mu téměř zabránila pokračovat v kariéře. Oslovil ho program UNICEF zaměřený na očkování dětí v chudých oblastech světa. Podpořil i množství dalších projektů fondu.

Moc podobných příležitostí už mít nebudete. Kdy odlétáte za oceán?
„Osmého září. Kemp nám začíná devatenáctého a desátého letíme na čtyři dny s UNICEF do Belize. Moc se na to těším, protože poprvé uvidím, jak organizace funguje v terénu. Podívám se, kam dávají peníze, které tady lidé věnují.“

Už dřív jste plánoval cestu do Rwandy, ale nevyšlo to. Tentokrát misi nic nezabrání?
„Cestu do Afriky zastavil můj klub, protože jsem potřeboval spoustu očkování. A na klubu si nebyli jisti, jestli by očkování neměla vliv na má játra. Ta dost trpěla žloutenkou, kterou jsem prodělal před třemi lety v Rusku. Nechtěli to riskovat a ani já ne.“

Proto jste na letošek raději vybrali Střední Ameriku?
„Ano. UNICEF se sice zaměřuje hlavně na Afriku, ale Belize je také část, kde organizace funguje a kde je potřeba pomoc. A tuhle destinaci jsme zvolili právě proto, že je pro mě méně riziková.“

Co o té zemí víte? Jaké má problémy?
„Máme naplánované tři čtyři dny a chceme se podívat, jak to vypadá v problémových místech, zvlášť tam, kde jsou lidé nakažení virem HIV. Je to jedno z mála míst, kde jsou ještě kořeny Májů a i tahle skupina lidí je v krizové situaci.

Myslím, že spousta lidí u nás zná Belize jen jako místo, kam občas vyjeli na dovolenou k moři. Ale část, kam pojedeme, určitě nemá s dovolenou nic společného.“

Budete tam mít doprovod?
„Pojede se mnou manželka a ředitelka českého UNICEF Pavla Gomba. Na místě se o nás budou starat lidé, kteří tam za UNICEF pracují.“

Máte z cesty nějaké obavy?
„Určitě je to bezpečnější, než jet se sedmi, osmi očkováními do Afriky. Nějaké riziko tam bude, ale určitě ne takové, jako v některých jiných zemích. Hlavně to pro mě bude další skvělá zkušenost. Dětem z chudých zemí je potřeba pomáhat.“

Po návratu se budete hlásit do kempu v Americe. Jak jste se tu připravoval?
„Teď trénuju na Kladně, ale minulý týden až do pátku jsem byl se Znojemskými Orli. Na ledě i na suchu. Parádně jsem si to užil. Tréninky jsou skvělý.“

Přípravu ve Znojmě vede Radim Rulík, který je známý tvrdým drilem. Také jste to pocítil?
„Radima jsem měl v reprezentaci na Světovém poháru 2004 a loni jsem týden trénoval s dvacítkou. I tam byl jako asistent. Poznal jsem, že to má kvalitně promyšlené a myslím, že bere zkušenosti odevšad, ať z Česka nebo z Ameriky.

Znojmo má teď skvělou přípravu a hodně mi to připomínalo naše tréninky před osmi lety v New Jersey, kde jsme tehdy měli jiné trenéry. Byli jsme také díky tomu velmi úspěšní a hráli jsme hezký hokej.

Ve Znojmě jsou to sice tvrdé dávky, ale není to přehnané a baví mě to. Mile mě to překvapilo.“

Něco podobného vám pod trenérem Devils Brentem Sutterem asi chybí, že?
„Samozřejmě. Budu mít třináctou sezonu v NHL a měl jsem už devět hlavních trenérů. Za posledních pár let tomu samozřejmě dávám maximum, ale občas mi chybí v trénincích nápad, aby si toho člověk víc užíval.“

Ještě mi řekněte, kde jste loni přišel na to, že se budete připravovat s dvacítkou? Vždyť její hráči jsou o více než deset let mladší než vy…
„To bylo hlavně přes tehdejšího trenéra dvacítky Miloše Hořavu, pod kterým jsem hrál ve Znojmě během stávky. Z týmu jsem znal i Radima Rulíka a také Jardu Vlasáka, manažera Orlů, který dělal dvacítce manažera.
Mám tyhle lidi rád kvůli tomu, jaký mají pohled na hokej a jak dělají tréninky.“

Vidím, že se všechno točí kolem Znojma. Ten klub jistě máte rád. Jak vám je, když se mluví o tom, že hokej půjde ze Znojma do Olomouce?
„Abych se přiznal, s Jardou Vlasákem (při rozhovoru stojí hned vedle) se o tom nebavím. Je to jeho věc a věc klubu. Je sice pravda, že až se vrátím do Česka, budu hráčem Orlů, ale než se to stane, asi bych se k tomu neměl vyjadřovat.

Hrál jsem ve Znojmě pár měsíců, líbilo se mi tam a nevím, proč by hokej měl jít někam jinam. Ale jak znám Jardu, asi má pádné důvody.“

Jaroslav Vlasák je výjimečný člověk mezi extraligovými manažery. Třeba i tím, že se často dopravuje letadlem, které sám pilotuje. Už jste s ním letěl?
„Byl jsem s ním jednou a zrovna foukal vítr, takže jsme jen vzlítli a hned sedli. Lítání nemám fakt moc rád. Když za ním jedu do Znojma, pokaždé mi nabízí, abych se s ním prolítnul. Ale zatím jsem v sobě nezískal odvahu.

Nabízel mi i let do Karlových Varů na Zlatou hokejku, ale mně to pořád nedělá dobře. Ale líbí se mi jedna věc. Jarda patří k lidem, kteří jsou finančně zabezpečení a za prací pro český hokej nevidí nic jiného, než aby byl tenhle sport úspěšný.“

Když už jsme se bavili o trénování, prý si hodláte udělat trenérskou licenci B. Je to pravda?
„Snad to vyjde. I když vím, že to bude složitější, protože většinu roku jsem ve Státech. Budu muset mít docházku na semináře a budu muset udělat zkoušky.

Musím se dohodnout s panem Pavlišem ze svazu, který tyhle věci vede, jestli mi nějak vyhoví, abych to zvládnul ještě během kariéry. Z prostého důvodu. Kdybych náhodou chtěl trenérský kurs využít, abych ho měl.“

A jakou máte představu? Že to budete dělat na dálku?
„Jak říkám, nejprve se budu muset dohodnout, zda je to možné udělat, když budu většinu roku v Americe. Budu rád, když mi na svazu vyjdou vstříc.“

A nyní už se jako samouk něčemu z trenérského oboru věnujete?
„Zatím ne. Nevím, co to představuje. Jen vím, že když si člověk dělá áčko, tedy kurs na nejvyšší úrovni, musí zvládnout i anatomii, fyziologii a je to složitější. Je potřeba hromada učebnic.“

Když už mluvíte o nevyšší licenci, nechtěl byste třeba jednou trénovat v extraligovém klubu, kterému bude šéfovat manažer Vlasák?
„To je ještě hodně daleko. Je prostě dobré mít víc možností. A ze zkušeností svých kolegů, kteří už ukončili kariéru, vím, že konec přijde docela rychle. Ti, kteří na něj nejsou připraveni, nejsou připraveni ani na další kroky v životě. Může to znamenat spoustu problémů. Proto si chci otevřít dvířka, abych měl možnost dělat práci, která by se mi líbila.“