ZPOVĚĎ: Přemýšlím o NHL, přiznal Jágr

Když ve čtvrtek večer seděl ve foyer hotelu Korston v Moskvě, bylo na Jaromíru Jágrovi vidět, že nemá zrovna excelentní náladu. Oči mu nejiskřily, nevtipkoval tolik jako obvykle. Byl vážný.

A nebylo divu - v posledních dnech neznal jiný režim než zápas, cesta, hotel, trénink, zápas...Pracovní trasa Sibiř, Kazachstán, Lotyšsko, Bělorusko, Rusko vyčerpá. „Jsem unavenej,“ přiznal ještě před včerejší prohranou bitvou s Dynamem Moskva (více na další straně).

„Cestování je dost náročný. Čtyři hodiny posunu jako mezi Omskem a Moskvou nemáte v celé Americe. Pro nás je liga daleko obtížnější než pro jiné mančafty. S výjimkou Chabarovsku,“ vyprávěl.

Vám osobně ovšem rozjezd do sezony vyšel slušně. Pondělní hattrick v Rize vás musel uklidnit nebo aspoň potěšit, ne?
„Uklidnit...Určitě je lepší dát góly, než je nedat. Uvidíme, jak to půjde dál. Hned nato v Minsku jsme neměli snad ani jednu šanci (Omsk prohrál 1:2). Oni jsou hodně dobří, mají to slušně poskládaný, hodně Švédů, Finů, Rusů, Kanaďanů a jenom pět Bělorusů. U kabin jim tam visí velké fotky prezidenta Lukašenka z jeho exhibičních zápasů. Dělal jsem si srandu, že když ho někdo zfauluje, nedostane dvě minuty, ale dva roky.“ (usmívá se)

Můžete mít s koncovkou problémy hlubšího rázu, když jste s Astanou nedali žádný gól a Minsku jediný?
„A tak s tou Astanou jsme se aspoň dostávali do šancí, ale góly jsme nedávali. Horší je, když se k příležitostem vůbec nedostanete. A to se nám v Minsku stalo.“

Skoro to vypadá, že budete podobně jako v minulé sezoně hodně nevyzpytatelný tým...
„Hrajeme to, na co máme. Na maximum.“ (kyselý úsměv)

Co váš nový centr, Kanaďan Eric Perrin, jak si s ním na ledě rozumíte?
„Já s ním nehraju, vůbec.“

Vedení Avangardu přeci tvrdilo, že je to hráč k vám do řady.
„Nevím, komu ho vedení kupovalo, ale já s ním ještě nenastoupil. Ani jsem ho tady snad neviděl (směje se). Nesmíte věřit všemu, co píšou.“

Omsk sháněl zvučnější jména na pozici středního útočníka, třeba Mikaela Nylandera. Je stále možné, že se ten transfer uskuteční? Anebo na něj nemáte?
„Spíš platí ta druhá varianta. Kdyby ho chtěli, měli ho. Mluvil jsem s ním asi dvakrát, vyloženě sem chtěl přijít, byl už rozhodnutej. A nakonec se nedomluvili...Ale co, to není moje věc. Lepší je se tady o nic nestarat.“



Je znát, jak vás to štve. S Nylanderem byste si jistě skvěle rozuměl, jako dřív v Rangers.
„Co vám mám na to říct? On kvůli tomu musel obstarat a zařídit řadu věcí. Rodinu má ve Švédsku, šest dětí, takže žádná sranda. Byl připravený na odchod do Omsku, chtělo se mu sem a najednou to padlo. Takže se vrací do Washingtonu, kde má smlouvu a přitom ho tam nechtějí. Nebude to mít teď jednoduchý.“

Ani vy. Pořád se tvrdilo, jak je Omsk bohatý, ale jsou to kluby okolo vás, které přes léto nakupovaly dobré posily. Na to se nedívá moc příjemně, že?
„My jsme jeden z těch bohatších klubů, ale ne nejbohatší. Cíle jsou ale stejné, chceme vyhrát titul. Mít na jaře trochu víc štěstí, mohli jsme play off vyhrát.“

Upřímně, ještě vás to baví v Omsku?
„Kdyby mě to nebavilo, nejsem tady. Pravdou je, že jsem unavenej. To cestování je dost náročný. Čtyři hodiny posunu z Omsku k Moskvě nemáte v celé Americe. Pro nás je liga daleko obtížnější než pro jiné mančafty. Mimo Chabarovsku.“

Je fakt, že rozdělení do nových divizí vám přitížilo, zatímco třeba moskevské kluby téměř nevytáhnou paty z domu.
„Říkám, že jsme na tom až na jeden tým nejhůř. Je to nepříjemný. Naší výhodou jsou zase domácí zápasy, utahaní z cesty by měli být soupeři. Ono to funguje na obě strany. Ale zkuste si v klidu zvládat pětihodinové lety se čtyřhodinovým posunem. Skončí zápas, jedete na letiště, letíte, než se vyhrabete ze všech možných kontrol na dalším letišti, tři hodiny jsou pryč. Jedete na hotel a najednou zjistíte, že je pět ráno. Musíte celej den spát a večer jít na trénink. Je to úplně jiný než v Americe.“

Zbývá vám nálada i na něco jiného než spánek?
(kroutí hlavou) „Ne. Musíte to brát, že je to vaše zaměstnání. Letos je to našponovaný kvůli olympiádě. Hraje se pořád. Být po mém, měly se zrušit ty reprezentační turnaje. Anebo udělat jeden, maximálně dva. Nějak se domluvit. Takhle je to hrozně našlapaný, hrajete obden a cestujete mnohem víc než v NHL. Navíc nám v KHL přidali zápasy v play off, každá série se pojede na čtyři vítězství. Loni jsme měli daleko víc volna.“

Chystáte se na některý z turnajů Euro Hockey Tour?
„To je to poslední, o čem teď přemýšlím.“ (mírný úsměv)

Ale hattrick jste z českých legionářů zatím dal jen vy...
„Ale za Slavii Červenka, ne? Ten má formu, ať jede on.“

To má. Červenku byste nechtěl do Omsku?
„Jedna věc je chtít a druhá mít.“ (usmívá se)

Co vy a olympiáda? Máte touhu na ní hrát, anebo byste si radši odpočinul?
„Uvidíme. Jestli se mi bude dařit, rád bych jel. A ono je jedno, zda bych byl na olympiádě, nebo místo toho šest hodin denně trénoval v Omsku. To si nevyberete.“

Kolikrát jste se na toto téma bavil s koučem Vladimírem Růžičkou?
„Co jsem v Rusku, mluvili jsme spolu jednou. Ptal se mě, jestli bych nejel na turnaj do Varů. Já se nechtěl vracet z Omsku zpátky do Čech. Omluvil jsem se mu. Olympiádu jsme neřešili.“

Přesto, bude mít národní tým na medaili?
„Musíme mít jenom nejvyšší cíle. Na takovém turnaji nemusíte být nejlepší na světě. Stačí být lepší než soupeř v ten den, kdy s ním hrajete. Proti současnému Rusku vyhrajeme třeba jen dvakrát z deseti případů. Ale je důležitý vyhrát ten nejdůležitější zápas. Načasovat to. A to se klidně může stát na olympiádě.“

V Avangardu vám na jaře vyprší kontrakt. Už jednáte o novém?
„Určitě ne. Rozhodnu se až po sezoně, podle toho, jak se bude dařit. Dřív ne. Možností je víc.“

Jsou tři. KHL, NHL, extraliga. Jste k některé blíž?
„Kdyby byly dobré možnosti, nevylučuju NHL. Šel bych to ještě na rok zkusit. Po stránce cestování a hlavně hokejové by to pro mě bylo jednodušší. Pamatuji si, jak jsem po výluce přišel z Ruska do Ameriky a měl jsem jednu ze svých nejlepších sezon kariéry. Prosadit se v Rusku střelecky je mnohem těžší než v NHL.“

S tím by jistě ne každý souhlasil. Proč si to myslíte?
„Je to můj názor a stojím si za ním. Na zdejším velkém hřišti se musí daleko víc bruslit. Když jste silnej, tak v NHL na užším ledě obejdete jednoho hráče a už máte šanci dát gól. Tady? Uděláte jednoho borce a máte ještě dvacet metrů na dojetí k bráně. Tady na sebe beci zakřičí a musíte se zbavit dalšího. (usmívá se) Vážně to tady není sranda. Všichni tu umí bruslit, dokonce bych řekl, že jsou na tom líp než v NHL. Takže nikomu neujedeš. A hrají tu hodně silové typy.“

Tak čím je NHL ze sportovního hlediska na vyšší úrovni?
„Tím, že nejlepší hráči jsou daleko víc vytěžovaní než ostatní. V Rusku jsou na tom všichni zhruba stejně. První pětka domácích hraje na první soupeřovu, druhá na druhou a takhle khle to jede až na konec. Vždycky to tady tak bylo a pořád bude. Mají to takhle khle zažitý. Kdežto v NHL máte jednu pětku pětledě nebo dva tři hráče, kteří na ledě stráví mnohem víc času než ostatní. atní. Dostanou skoro pětadvacet minut na zápas a jejich šance vyniknout je ut mnohem větší.“

To samé přesilovky, že? V Rusku ku většinou ortodoxně střídají jednotlivé edpětky.
„Přesně tak. Nejdřív jde první, pak, druhá, třetí, čtvrtá“

Dělat kouče v Rusku je jednoduché!
„To jo. Na druhou stranu -tady musí trenér obstarat celou přípravu, od prvního dne. V NHL to za hlavního dělají jiní.“

Přes léto v NHL docela obtížně hledala práci řada Čechů. Petr Sýkora se domluvil před pár dny, Václava Prospala vyplatili v Tampě, angažmá ještě nemá Robert Lang. Nastává pozvolný soumrak tradičních českých ikon?
„Může za to platový strop. Od jeho zavedení šel každým rokem nahoru, horu, přibližně o pět milionů na rok. Každý tým si mohl dovolit nového hráče za če takovou sumu. Teď se dva roky po sobě zasekl a možná půjde ještě níž. Kluby najednou musí přemýšlet jinak. Většinou Větvězdy mají podepsané svoje hvězdy a pak už nezbývá moc finančního prostoru proschizofrenní pro ostatní. Nejde o to, že by kluci byli špatní, horší nebo se jim nedařilo. Kdyby stropy stoupaly stejnou rychlostí jako dřív, naši by v pohodě hráli. Já bych do toho šel. A kdybych v NHL nebyl spokojenej, vrátil bych se do Kladna.“

Kdybyste si nevěřil, znovu za moře nevyrazíte, ne?
„Věřit si můžete, jak chcete, ale kolikrát záleží na trenérovi. Ten, když se zblázní...A já už v NHL viděl a zažil hodně věcí, to mi věřte! (směje se). To i opravdu výborní hráči si neškrtli, když je trenér podusil.“

NHL byla vaším životem. Cítíte k ní i jistou dávku sentimentu?
„Já netvrdím, že je pro mě NHL obrovské lákadlo. Teď to hlavně nechme být. Sezona v Rusku sotva začala a já se stejně nerozhodnu dřív než na jejím konci.“

Tlačí na vás otec, prezident hokejového Kladna, abyste se vrátil domů?
„Tohle je můj život, při vší úctě k rodičům. Já musím vědět, co mě dělá šťastným a spokojeným. To by přeci nemělo cenu, aby mě nutili do něčeho, co by mě neuspokojovalo. Rodiče jsou od toho, aby podporovali svoje dítě v tom, co dělat chce.“

U vás doma je to ovšem trochu schizofrenní situace.
(směje se) „To je pravda. Ale nebudeme předbíhat.“

Asi by se vám do Kladna lépe vracelo do nové arény, viďte?
„Nikdy nevíte, co nastane. Ale nová hala asi nebude, to je pravda.“