Navrátilec Šlégr: Záda vydržela
Původně plánoval návrat do ostrých bojů zhruba za měsíc. Okolnosti však Jiřího Šlégra přiměly, že litvínovský dres přetáhl přes hlavu už včera. Po více než čtyřech měsících, naposledy nastoupil v extralize 20. září.
Ani jeho obětavost však domácím k bodům nepomohla, Liberci podlehli 1:2.
Co vás vedlo k takovému uspíšení návratu?
„Pochopitelné důvody. Mára Černošek nemůže hrát, zranil se Karel Pilař, nemáme beky. Řekl jsem si, že když s klukama trénuju, vyzkouším pár střídání, přesilovky. Nakonec z toho byl celý zápas. Určitě to z mé strany nebylo bůhvíco, ale myslel jsem si, že po takové pauze to bude daleko horší. Samotného mě překvapuje, že jsem to vůbec zvládnul.“
Jak jste se na ledě po čtyřměsíční pauze cítil?
„Timing mně pořád chybí, rozdíl v rychlosti při tréninku a při utkání je znát. Chvíli mi trvalo, než jsem se srovnal se zápasovým tempem. Párkrát jsem se snažil někoho trefit tělem, ale musím v tom být opatrný. Ne kvůli zdraví, ale proto, že by mi mohlo chybět správné načasování. Jednou se dokonce stalo, že mně hráč projel kolem mantinelu.“
Šlégrův návrat Litvínovu nepomohl, slavil Liberec »
Kdy jste se definitivně rozhodl, že do toho půjdete?
„Po sobotním tréninku, kdy se ukázalo, že Karel Pilař nemůže hrát. Museli jsme přistoupit k nějakému řešení a moc jiných variant, než že nastoupím já, jsem neviděl.“
Dolehla na vás před utkáním nervozita nebo obavy, zda vydrží vaše záda?
„Nervózní jsem určitě nebyl. O záda jsem se nebál, v tréninku drží a vydržela i zápas. Spíš jsem čekal, co to udělá s mým tělem celkově. Jak budu reagovat na rychlé akce. Ideální to nebylo, při nějakém otočení nebo startu za pukem rychlost určitě chybí, ale nemyslím, že by to bylo zase pod nějakou úroveň.“
K ruce jste si vzal juniora Kousalíka. Co bylo hlavním důvodem?
„Rozhodl jsem se, že si k sobě vezmu mladého hráče, který dobře bruslí. Aby, pokud bych někde propad, za mě se svýma nohama zaskočil. Taky jsem mu to před zápasem říkal.“ (usmívá se)
Často jste s ním rozebíral jednotlivé situace i při zápase.
„Od toho by starší hráči měli být. Pokud si z toho ten kluk něco vezme, může se jedině zlepšovat. Obránce jako Kousalík má před sebou obrovskou budoucnost, když bude chtít.“
Zvládal jste jako asistent trenéra Kučery koučovat i další obránce?
„Nevidím v tom nic složitého. Dvojice jsou standardní, mění se to jen při přesilovkách. Není to žádný problém.“
Ze střídačky jste své parťáky sledoval očima trenéra, nebo hráče?
„Díval jsem se na hru samozřejmě jako hráč. Ale tak to bylo, i když jsem stál vzadu jako trenér. Musíte mít cit pro hru, abyste mohli nějak rozhodnout.“
Velice vážně jste vzal už rozbruslení. Zůstal jste na ledě mezi posledními a dokonce jste dvakrát měnil hokejku. Nemohl jste najít tu správnou?
„Potřeboval jsem se pořádně rozhýbat, protože ta pauza byla opravdu dlouhá. A pokud jde o ty hokejky, tři měsíce jsem trénoval s jedinou. Proto jsem chtěl vyzkoušet i ty ostatní, jestli s nimi půjde hrát.“
Pro jakou jste se při zápase nakonec rozhodl?
(usměje se) „Abych se přiznal, vystřídal jsem všechny.“
Budete je testovat i v úterý v Mladé Boleslavi?
„Jak jsem říkal, to, že nastoupím už teď, nebylo vůbec plánované. Počítal jsem s tím až po olympijské přestávce. Uvidíme, jak bude vypadat zdravotní stav našich obránců, podle toho se zařídíme do příštích zápasů. Pokud by byl v pořádku tak kvalitní bek jako Pilař, tak by měl hrát raději on než já.“
