Šéftrenér Lener: Peníze zatím máme
Pozici na střídačce na čas zabalil. Slavomír Lener, bývalý trenér národního týmu, se včera stal šéftrenérem hokejového svazu. Hlavu má plnou nápadů, poznatků ze zahraničí. Teď si sumíruje, jak všechny zrealizovat. Hlavně u strádající mládeže.
„Je třeba přivézt profesionální trenéry a vybudovat kvalitní program pro reprezentační výběry,“ říká.
Hned včera, chvíli poté, co byla oznámena jeho nová úloha, se objevil na tréninku národního týmu „Ale to je náhoda. Potkal jsem na křižovatce Růžu, málem mě přejel, tak jsem toho využil, abych kluky viděl,“ smál se.
Řešili jste hned s Růžičkou záležitosti spojené s vaší funkcí?
„Vůbec ne. Co se týká reprezentačního áčka, to budu do mistrovství světa jen se zájmem sledovat. Můj hlavní úkol je teď dát dohromady realizační týmy šestnáctky až dvacítky. Profesionální trenéry, asistenty, vybudovat kvalitní program pro tyto reprezentační výběry. Proto jsem nastoupil už teď, protože je potřeba to řešit aktuálně, prioritně.“
A co nový trenér A týmu?
V jeho volbě, která proběhne příští týden, budete mít slovo?
„To jde mimo mě, do toho nemůžu mluvit. Pokud vím, svaz už má stejně docela jasno. Na mně ale potom rozhodně bude být s nově zvoleným trenérem v úzkém spojení. Samozřejmě se mě teď Tomáš Král (předseda svazu) ptá na názory na jednotlivé kandidáty. Padají jména od nás, ale i ze zahraniční. Rozhodnout ale musí volební orgán, což je valná hromada. Něco jiného jsou trenéři u mládeže. Tam budu mít hlavní slovo já.“
Jaký je váš názor na zahraniční kouče v českém hokeji?
„Myslím, že u nás máme dost kvalitních trenérů, kteří by mohli národní tým vést. Mluvilo se o určitých Kanaďanech, Švédech, ale já bych cizince zatím viděl spíš na pozici asistenta nebo trenéra mládeže. To by se mi dokonce líbilo.“
Jména mládežnických trenérů už máte rozmyšlená?
„Mám. A v pondělí budou všechna ohlášena. Ale dal jsem si i takový úkol do budoucna. Pomalu nám totiž končí zlatá generace hráčů: Robert Reichel, Pepík Beránek a spol. a teď je šance zapojit je do trénování. Seniorský hokej se ještě docela drží, ale mládežnický je dole. Pokud tyhle kluky u hokeje udržíme, využijeme je i k propagaci, a nepůjdou nám dělat jiný byznys, je tady šance všechno zachránit, udržet, stabilizovat a pak se odrazit k lepším výsledkům. Ale abychom se bavili o systémovém zlepšení, na to se musíme pohybovat v horizontu pěti deseti let.“
Co všechno teď bude obnášet vaše práce?
„Je třeba tomu nejdřív dát strukturu. Nesmím chtít zachraňovat dvacet věcí najednou, ale musím si rozdělit priority. Svou první jsem vám řekl, v hlavě mám pak i další. Než je ale přednesu, je třeba zjistit, co je a není možné i z hlediska financování. Můžete mít tisíc myšlenek, ale pokud je neufinancujete, nejsou k ničemu.“
A peněz budete mít dost?
„Myslím, že když budou výsledky a prokáže se, že práce je dělaná kvalitně, přijde i ekonomická podpora od sponzorů. A naopak. Když peníze přijdou, je prostor na to, aby se zúročily. Je to oboustranné.“
Konkrétně, na zaplacení svazových trenérů prostředky máte?
„Máme. Hned jsme to procházeli. Peníze na základní věci, s kterými nastupuji, máme. To znamená na profesionální svazové trenéry a na kvalitnější program pro mezinárodní kontakty na úrovni šestnáctky až dvacítky. Ale nesmíme spát, peníze třeba hned příští rok nebudou. Musíme bojovat, aby byly i v budoucnosti. A bylo jich víc.“
Počítám, že inspiraci hledáte hlavně v zahraničí. Je to tak?
„Jistě. Hlavně ve Švédsku. Je nám hodně blízké, navíc byli v podobné situaci zhruba před deseti lety. Mládež tam měla hrozné problémy, ale dneska jsou v absolutní světové špičce. Fungují tam hokejová gymnázia. Já nastupuju na svaz, kde budeme čtyři profesionální trenéři. Ve Švédsku tehdy začínali s tím samým počtem. Teď jich mají třicet. Je můj sen, něco takového u nás vybudovat.“
Hodláte změnit i kritizovanou strukturu českých mládežnických soutěží?
„Tady je problém. Momentálně se přistoupilo k určité redukci na osmnáct týmů, ale reorganizace je určitě nutná. Na druhou stranu je třeba i tyto soutěže zásobovat kvalitními hráči, kvalitně trénovat a pro špičku vybudovat kvalitnější nadstavby. K tomu program i pro širší reprezentace.“
A také zavést konfrontaci s velmocemi, ne třeba s Polskem, že?
„Ano, i to je priorita. Odbourat Maďarsko a Polsko (usmívá se) a nahradit je kvalitou Švédska, Ameriky. To jednoznačně. V této oblasti chci uplatnit své kontakty. Budu se snažit ještě letos vylepšit stávající program. I když většina velmocí už svůj program na příští sezonu má hotový, určitě se nám ale ještě nějak podaří něco protlačit. Něco už je předjednané. Do příštích let mám pak přislíbenou mnohem intenzivnější spolupráci například se Švédskem.“
Povězte, jak vůbec chcete realizovat své vize v českém hokeji?
„Chci jít do hnutí, chci být neustále v kontaktu s kluby, se sportovním střediskem mládeže. Nechci něco řídit z kanceláře. Naopak. Chci být - v uvozovkách - hodně nedostižitelný. Radši být k zastižení na ledě v Litvínově, v Českých Budějovicích, Vítkovicích a tak dále. Abych mluvil s místními trenéry i hráči. Stejně by to potom měli dělat i ostatní profi trenéři.“
Musím říct, že zníte optimisticky, jste plný energie.
„Určitě. I to je jeden z mých cílů. Nenechat se ubít administrativou, odradit negativním přístupem okolí, ale jít si za svým a bojovat. Úspěch může přijít jednou za čas, nemůžeme čekat, že to bude každý rok. Ale pokud budeme dělat kvalitně, dostaví se.“
