Mohl se na vlastní kůži přesvědčit, zda nezdolný Dominátor roztančí i ruské hokejové divadlo. Ale Petr Sýkora zvolil jinak. Východní dobrodružství v moskevském Spartaku vypustil z hlavy a po roční přestávce se opět navlékne do prestižního dresu Davosu. „Mam dost co vracet tamnímu trenérovi,“ říká 31letý nepolapitelný kanonýr.
Venku je k padnutí, horké dusno vysává energii. Pardubická modla Petr Sýkora přesto dennodenně dře, chce být fit na svoji druhou sezonu v horském alpském středisku. Jeho „letní“ kouč Martin Svědík mu při nabírání kondice nic neodpustí.
„Není to pod ním sranda, ale jeho tréninky mi perfektně sedí. A vím, že mi pomáhají,“ pochvaluje si po jedné z fází u krásně střiženého hřiště pardubického fotbalového klubu.
Měl jste velké dilema, zda se vydat do ciziny, nebo zůstat v Pardubicích?
„Já jsem s Davosem začal jednat už loni, chtěl jsem se tam vrátit. Po téhle sezoně mi přišly nabídky z Ruska, finančně určitě lákavější, jenže v té mojí situaci jsem se rozhodl pro Davos. Přemýšlel jsem o tom jistý čas, ale nakonec jsem rád, že jdu tam.“
| 259 |
| Tolik gólů v 582 zápasech vstřelil v české extralize Petr Sýkoras |
Důvodem je fakt, že na podzim čekáte narození potomka. Je to tak?
„Přesně. Čekáme rodinu, takže jsme se doma rozhodli, že bude lepší, když strávíme sezonu v Davosu než v Rusku. Tam bych šel určitě bez rodiny, což se mi na druhou stranu nechtělo. Takhle počítáme s tím, že se nám malé narodí ve Švýcarsku. Znám tam hodně lidí, budu po této stránce klidnější.“
Davos jistě platí slušně, jenže Rusko je Rusko…
„Samozřejmě, po stránce peněz by to tam bylo zajímavější, ale pro mě je Rusko pořád velká neznámá. Pro letošek jsem zvolil Davos, je to dobrá volba a hotovo.“
Ještě mi neutíkejte. Je pravda, že jste obdržel velmi zajímavou nabídku z Magnitogorsku?
„Ano, Magnitka tam byla. A i jiné kluby včetně několika moskevských a Omsku.“
Chápu, že se vám nechtělo na Ural či na Sibiř, ale Moskva se zvládnout dá, nebo ne?
„Jasně, ale Moskva zase nebyla o tolik zajímavější než Davos. Opravdu hodně dobré nabídky přišly zdaleka. Tam se mi moc nechtělo, přiznávám. Pro mě jsou důležitější věci. Švýcarská liga je kvalitní a ani ty finance nejsou špatné. Já v Davosu předloni strávil skvělou sezonu, moc se mi tam líbilo a jsem rád, že se tam vracím.“
Ve Spartaku Moskva jste si ale mohl zahrát zase s Dominikem Haškem. A to je lákadlo, ne?
„Určitě. Nabídka Spartaku mě ze všech ruských zajímala nejvíc. Právě kvůli trenéru Říhovi bych za Spartak rád hrál, ale nebyly k tomu ideální podmínky. Nedá se nic dělat. Ale Hašanovi hrozně fandím a přeju mu úspěch. Všichni vědí, jaký je to neskutečný dříč. Doufám, že i Rusům ukáže, co je za gólmana.“
Opora Pardubických - Petr Sýkora. • Foto Pavel Mazáč - SPORT
Je reálné, aby podobně pobláznil kabinu Spartaku jako tu pardubickou?
„Stoprocentně tomu věřím. Dominik chce hrozně moc vyhrávat a očekávám, že tím svým přístupem nakazí i kabinu Spartaku. Hašan má schopnosti na to, aby všechny spojil tak, aby táhli společně za jeden provaz.“
Zpátky k Davosu. Nepochybně se těšíte i za koučem Arno del Curtem, s nímž jste si, na rozdíl od mnoha jiných hráčů, perfektně sedl…
„On je jedním z nejlepších koučů, jaký mě kdy trénoval. Ze všech, co jsem poznal, je zřejmě nejnáročnější, na druhou stranu, ohromně férovej chlap. Na rovinu můžu říct, že mi během první sezony v Davosu obrovským způsobem pomohl. Mám mu dost co vracet.“
Petr Sýkora střílí druhý gól Pardubic • Foto Michal Beránek Sport
V čem je del Curto, mnohými považovaný za nejlepšího kouče v Evropě, specifický?
„Vyžaduje stoprocentní soustředěnost a nasazení po dobu celého tréninku. Nestrpí flinkání v jakékoliv situaci. Musíte makat absolutně naplno, jinak nemáte šanci a nemá to cenu. Na druhou stranu, dokáže pochopit hráče, naslouchat mu a také pomoci.“
Jak přesně pomohl vám?
„Když jsem přišel do Davosu v létě 2008, měl jsem po operaci kotníku. Netrénoval jsem skoro celé léto. Na začátku sezony bylo znát, jak moc mi chybí fyzička. Takže se sebral a po odpolednech se mnou chodil sám na led. Utvrzoval mě v tom, že mi maximálně věří. Říkal mi, že ode mě nepožaduje góly za každou cenu, hlavně ať jsem fit na play off. To se pak člověku úplně jinak hraje, když cítí podporu trenéra.“
Najdete v Česku kouče, jenž vám byl podobně nakloněn?
„Mohl bych jmenovat vícero trenérů, kteří mi hodně pomohli. Třeba pan Říha, který mě přivedl do pardubického áčka. Nebo i pánové Paleček, Výborný, Sýkora. Každý trenér má něco, ale musím říct, že trenér Davosu je absolutně výjimečnej.“
V Davosu už se zřejmě nepotkáte s útočníkem Josefem Marhou, tamní ikonou. Nebo se snad rozhodl pokračovat desátým rokem pod Alpami?
„Pepa to ještě zvažuje, nechává si to otevřené. Je možné, že do toho ještě půjde. S Pepou jsme super kamarádi, kdybychom hráli znovu spolu, bylo by to skvělý. Ale i kdyby se rozhodl jinak, v Davosu zůstává Petr Tatíček a i s ním se dobře znám.“
Asi budete souhlasit, že švýcarská liga je s tou českou minimálně srovnatelná, pokud ne lepší…
„Určitě. Krásně je to vidět na Spengler Cupu, kde hrají i nejlepší týmy z Ruska a všechno to jsou vyrovnané zápasy. Švýcarská liga není rozhodně horší než česká.“
Šampaňské nemohlo chybět. • Foto Barbora Reichová - SPORT
Tušíte, kam se vydáte za rok? Ptám se proto, že v Pardubicích na vás budou vždy netrpělivě čekat. Aby ne, schopnějšího kanonýra nikdy neměli.
„Dřív než na konci příští sezony to řešit nebudu. Ani to nejde. Chci být rok v Davosu a pak uvidím. Ale i další rok bych si přál zůstat v cizině.“
V Pardubicích jste ještě před pár týdny slavil mistrovský titul. Jak dlouho jste vydržel seriál oslav?
„Asi po týdnu se to samo od sebe ukončilo.“ (usmívá se)
Kdy vám bylo nejhůř?
„Vždycky druhý den, kdy jsme s klukama pociťovali spánkový deficit… Ale to k tomu patří. Na oslavy jsme se všichni moc těšili a taky jsme si je vychutnali.“
A pohár pro zlatý tým nakonec přežil, ne jako před pěti lety…
„Viděl jsem ho naposledy asi před čtrnácti dny, takže zřejmě přežil. Já aspoň o žádné nehodě nic nevím…“ (usmívá se)
Sýkora, Somík a Pivko slaví gól • Foto Michal Beránek (Sport)
Vy jste se omluvil z letošního světového šampionátu v Německu. Sledoval jste aspoň z domova turnaj, kde vám hrálo pár kamarádů?
„Pravidelně jsem se díval od čtvrtfinále. Kluci hráli výborně a titul si zasloužili. Jednoznačně. Bylo na nich vidět, jak strašně moc chtějí, hráli jako jeden mančaft. Jsem moc rád, že to dotáhli až do konce. Hrozně moc jsem to přál Petru Koukalovi, který tak měl neobyčejnou sezonu, vyhrál dva tituly krátce po sobě. On je vyloženě poctivej hráč a výbornej kluk do kabiny.“
Nelitujete tedy zpětně své omluvenky?
„Ne, vůbec. Neměl jsem na výběr, takže jsem to ani neřešil. Hned po finále jsem se trenéru Růžičkovi omluvil a dál to vůbec neřešil.“
Je to hodně soukromá záležitost?
„Ano, hodně. Vůbec se o tom nechci zmiňovat. Nikde, kór do novin. Ale už je to pryč. Kluci vyhráli, přeju jim to. Skončila sezona, blíží se další. Sice odcházím z Pardubic, ale na dálku jim budu hodně fandit. Nemyslím si, že je můj a Hašanův odchod nějak výrazně oslabí. Pořád v týmu zůstávají skvělí hráči. Fanoušek se nemusí vůbec bát.“
