Reichel a Šlégr: Skoro jsme brečeli
Seděli vedle sebe a jeden byl dojatější než druhý. Krátce po své litvínovské rozlučce s kariérou se naganští šampioni Robert Reichel s Jiřím Šlégrem svěřovali, že je hokejové sbohem hodně vzalo. „A to jsem si před pátečním zápasem hrál na hrdinu. Jenže pak jsem měl na krajíčku,“ popisoval obránce Jiří Šlégr. „Bylo to prostě nádherné,“ doplňoval útočník Robert Reichel.
Takže jste z páteční exhibice na vaši počest měli až slzy v očích?
Reichel: Byla to obrovská pocta. Oba jsme svou kariéru odehráli snad až nad rámec možností. Tahle rozlučka byla krásný bonbonek.
Šlégr: Před pátečním zápasem jsem tvrdil, jak se na to těším. Robert před utkáním naznačoval, že je z toho naměkko, zatímco já jsem dělal obrovského hrdinu. Jenže když pak sundali z našich dresů pod střechou to halící plátno a já je tam mohl pozorovat, cítil jsem obrovskou hrdost. Vnímáme to jako nesmírnou odměnu. Před ceremoniálem jsem si dělal srandu, vzal jsem si pod dres ručník místo kapesníku. Pak jsem ale pro něj málem sáhnul (úsměv).
Byli jste někdy víc naměkko?
Reichel: Už když jsem šel na led, tak jsem se Jirkovi svěřil: Něco se děje, necítím se vůbec ve své kůži. Pokud si to neprožijete, tak se to těžko chápe. Naštěstí jsem ho přesvědčil, aby na diváky mluvil on. Já bych ze sebe nevypravil ani slovíčko. Až později jsem se uvolnil a taky jsem do mikrofonu byl schopný něco říct.
Šlégr: Hokej je věc proher, vítězství, radosti, smutku. Tohle všechno jsme si na ledě prožili během svých kariérách oba. Nejvíc naměkko jsme asi byli když zemřel pan Hlinka, to odešel někdo, kdo nám dal strašně moc. Já osobně jsem byl hotový i když jsme v roce 2004 vypadli ze čtvrtfinále mistrovství světa, které se hrálo v Praze. Moc jsem chtěl doma vyhrát titul, navíc jsme na to měli. Pak jsme vypadli s Amerikou a šestnáct tisíc lidí najednou jen stálo, bylo ticho. To ticho!
Dá se to nějak srovnat s litvínovskou rozlučkou?
Šlégr: Tentokrát jsme cítili nějakou takovou vnitřní euforii. Bylo to hezké a zároveň i smutné. Končí nám tím jedna životní etapa, začíná druhá.
Při rozlučce si zahrál i Reichel mladší. Jaké to Roberte bylo hrát s 12letým synem?
Reichel: Dal dva góly, musí být rád. Vůbec nevěděl, že bude hrát. Do naší kabiny se mu původně ani nechtělo. Manželka ho tam poslala na druhou přestávku, byl z toho celý nesvůj. Z nervozity si ani nemohl obléknout stulpny, nešlo mu to. Naštěstí jak potom naskočil na led, spadlo to.
Šlégr: Já jsem si všiml, jak byl nervózní. Byl jsem se na něj podívat do kabiny, on byl celý červený. Dělal jsem si z něj srandu: To jsi nervózní z nějakých sedmi tisíc lidí? Pohoda, ne? Když jsme ho ale potom nechali dát góla, spadlo to z něj. Pak mi přiznával: Strejdo, já jsem se fakt hrozně klepal.
Nezkazil v nadsázce trochu závěr exhibice gólem na 11:8? Tyhle zápasy mají končit remizou a vy jste pak měli co dělat, aby se vyrovnalo.
Šlégr: Naopak, to bylo fantastické. O to víc jsem si potom mohl dát gólů.
Reichel: K tomu musím něco říct. Za své kariéry jsem neviděl Jirku s takhle lehkýma rukma (smích). Nevím, kde se to v něm vzalo. Normálně to střílí po každém, zato teď? Jako by si něco šňupnul nebo co (smích).
Šlégr: Vidíš, co nás to učí ve sněmovně (smích).
Reichel: Zkrátka teď byl nějak odlehčený.
Šlégr: Při penaltách jsem si proti Albimu myslel, že teda opravdu nevyhraju. Ale asi mám ty ruce opravdu dobrý…
Jágr si exhibici pochvaloval. Jen si nedokázal představit, že jeden den ještě hokej hraje a druhý už ne.
Šlégr: Já jsem s tím smířený. Mám zdravotní problémy. Hrozilo by mi, že bych skončil na vozejku. Hokej mám rád, ale tohle bych nerad. Mám jinou práci, jsem dost zaneprázdněný, než abych se v životě bez hokeje měl nějak utápět.
Reichel: U hokeje zůstávám. Práce mám dost, baví mě. Jestli budu dobrý nebo špatný trenér teď nevím. Udělám pro to ale všechno. Přístup hráčů v trénincích naznačuje, že chuť do práce mají. Snad jsme tady v Litvínově už něco stihli změnit. Pokud tohle vydrží, budeme se moci z úspěchu radovat všichni. Když se dařit nebude, první poletí trenér a tím jsem já. To už je život.
Šlégr: Když vidím, s jakou chutí do toho Robert vstoupil, jak v Litvínově změnil spoustu věcí, které tady byly léta zavedené, jsem přesvědčen, že to bude fungovat. Snad se klub bude pohybovat výhradně směrem nahoru. Kluci za Robertem půjdou tak, jak za ním šly v době jeho kapitánství. Já mu v tom budu pomáhat z kanceláře.
Z kanceláře? Už je jasné, že jako nový litvínovský generální manažer?
Šlégr: Tady není nic jasného.
Při své exhibici jste do mikrofonu říkali něco o litvínovském titulu, že?
Reichel: Já ne! Od toho se distancuju.
Šlégr: No jo, ty jsi hodně pověrčivej. Ale já jsem to řekl jinak. Že uděláme všechno pro to, aby tady jednou ten titul byl. Neřekl jsem, že letos. To už jsem jednou plácnul a my pak byli skoro na padáka (smích).
