Luděk Bukač: Uplácení u nás existuje
Je to prý známá věc. Holíkův případ nebyl ojedinělý. V českém hokeji je běžné, že agenti různými způsoby ovlivňují trenéry. Tvrdí to Luděk Bukač, uznávaná kapacita. „Nemusíme se vracet k jedné kauze. Všichni, kdo děláme do hokeje, víme, že tohle existuje. Je potřeba se k tomu postavit zcela zásadně,“ soudí trenérská legenda.
Nevidím, neslyším. Tak se chovali lidé na odpovědných místech k případům uplácení trenérů, ačkoli o nich věděli. Deník Sport otevřel ožehavé téma případem Jaroslava Holíka. Ten podle záznamu, který má redakce k dispozici, na sklonku roku 2002 souhlasil s částkou 50 tisíc korun za to, že na mistrovství světa nominuje obránce Jana Platila.
Nekalé praktiky při ovlivňování nominací, vyvíjení tlaků na trenéry všemi možnými způsoby jsou podle Bukače v českém hokeji běžnou praxí. Ať jde o přítelíčkování s agenty hráčů nebo dokonce úplatky.
„My, kdo děláme do hokeje, víme, že tohle existuje. A nikomu to nevadilo. Proto taky zažíváme velký úpadek,“ míní trenér mistrů světa z let 1985 a 1996.
V jiných zemích se podle Bukače něco podobného neděje.
„Nemůžu mluvit za Rusko, ale když se srovnáme s Finskem a Švédskem, jsme v tomhle osamocení. Není vůbec dobré, když je trenér jakéhokoli mládežnického týmu jedna ruka s agentem. Můžou se znát. Ale ne být jako dva bratři. Agent může hráče vést, usměrňovat, vyjednávat smlouvu v klubu. Ale nemůže být kamarád s trenérem. Nezávislost trenéra je to nejcennější. Nominace by měla být vždycky úplně svobodná. Chce agent znát podrobnosti? Ať si je přečte v novinách!“ tvrdí Bukač.
Všichni o nešvarech léta věděli. Ale navenek se tvářili, že se neděje nic. Někdejší Platilův agent Jaroslav Jiřík před sedmi lety přehrál Karlu Gutovi záznam rozhovoru s trenérem Jaroslavem Holíkem, kde souhlasil s úplatkem za nominaci obránce Platila na mistrovství světa do 20 let. Nic se však nestalo. Nekalé praktiky přehlížel i Gutův následovník Vratislav Kulhánek.
„Tyhle věci se mají řešit na místě a ne až příležitostně. Když budu někomu vadit a on na mě něco ví, nevyleze s tím hned, ale až po několika letech, není to dobré. Je potřeba se k tomu postavit zcela zásadně,“ praví rázně Luděk Bukač.
Podle uznávaného odborníka je otázkou hrdosti a cti kouče, zda podlehne lobbování agentů, kteří se do nominací reprezentačních výběrů snaží protlačit svoje chráněnce.
„O nebožtících se těžko mluví, ale pokud já vím, tak u mladších hráčů býval hodně aktivní Henyš. To byla figura číslo jedna. O nominace těch „svých dětí“ se hodně staral. Proč by ale trenéři měli diskutovat s agentem o nominaci hráčů? To do hokeje vůbec nepatří! Neférovost vnášejí do hokeje také rodiče, kteří jsou u dětí v určitém věku velmi soutěživí,“ vypočítává.
Fakt, že se až po téměř osmi letech dostal ven právě případ Jaroslava Holíka, mohl být formou odplaty. „Je to osobní věc,“ připouští Bukač. „Nebyl jsem s Jardou Jiříkem, Jarda Holík sám musí vědět, jak to bylo. Když se vrátím do starých časů, byly tlaky trošku národnostní. Aby měl v mužstvu zastoupení určitý počet Slováků. Ale každý poctivý trenér tomu hladce odolal. Bez problémů.“
Luděk Bukač se domnívá, že případ časem spíš vyšumí.
„Je to čistě můj osobní názor. Současný svaz má spoustu práce. Předseda se změnil, ale okolní sbor v podstatě zůstal. Nemusíme se vracet k jedné kauze. Je otázka, jak to bylo, ale v nominacích je tento problém známý. Všichni, kdo dělají mládež, se k němu musejí postavit čelem a uvědomit si, že to není výmysl. A je nutné to změnit. Nominace je nutno si vážit, hráči o ni musejí bojovat. To je předpoklad, že budou bojovat i o umístění. Uvědomí si, že ve sportu rozhodují výkony na hřišti, nikoli ovlivňování ze strany agentů a rodičů,“ uzavírá Bukač.
