KOMENTÁŘ Lukáše Tomka: Nejde jen o Holíka

Jaroslava Holíka jsem vždy považoval za mimořádnou osobnost českého sportu. Za člověka svérázného, přímočarého, odvážného, úspěšného a čestného. Ten poslední přívlastek teď bohužel dostal trhlinu…

I když tato kauza není zdaleka jen o Jaroslavu Holíkovi. Hlavním důvodem k jejímu uveřejnění nebyla snaha očernit či potupit hokejovou legendu. Muže, který i přes toto selhání bude dál patřit k výrazným osobnostem hokejové historie.

Tím důvodem byla především touha otevřít důležité téma. Téma - jak vůbec funguje český hokej. Zda tu jsou úplatky na denním pořádku, či šlo o ojedinělé selhání. A i první reakce ukazují, že se nám to podařilo.

Nejspíš každý, kdo se ve sportovním prostředí pohybuje delší dobu, se setkal s povzdychnutími typu: „Peníze dnes hrají větší roli než talent či vůle. A platí to už i v žákovských soutěžích.“ Přímé důkazy o tom však většinou nemáte. Nyní se jeden - nahrávka rozhovoru mezi reprezentačním trenérem a agentem - objevil.

Je samozřejmě zvláštní a znepokojující, že se dostal na světlo až nyní. Po téměř osmi letech. Kdo a proč tak dlouho mlčel? A chtěl stopy zahladit, nebo naopak Holíka, který se do poměrů v českém hokeji často strefoval i v komentářích na stránkách našeho deníku, držet svým způsobem na uzdě? I toto cosi vypovídá o atmosféře v tuzemském hokeji...

Český sport dnes obecně prožívá těžké období. Je v krizi. A to nejen sportovní, ale do značné míry i morální. Otevřenou diskuzi a následné léčení nutně potřebuje. Bez toho není naděje, že se začne cokoli měnit k lepšímu. Z Holíkova selhání se nesmí stát štvanice proti jednomu starému muži.

To by bylo nejen nespravedlivé, ale také by to nic neřešilo. Na druhou stranu se ale rozhodně nemůže vše přejít ve smyslu: „Vždyť o nic nejde. Korupce řádí v Česku všude, tak proč z toho dělat aféru? Zvlášť když si Holík řekl o pár tisícovek, zatímco jinde lítají miliony či miliardy.“

Takováto obhajoba, se kterou se nyní i ze strany některých čtenářů setkáváme, je zvrácená. A bohužel jen dokládá míru morální okoralosti řady lidí v této zemi. Uplácení je zde bráno za standardní postup. Jeden čtenář v diskuzi dokonce poznamenal, že pokud deník Sport Holíka za takovou hloupost kritizuje, neví, o čem je život...

Ano, nechceme takový život. A proti jakýmkoliv náznakům korupce či nespravedlnosti se budeme vždy tvrdě ohrazovat.

Vždyť pokuste se vžít do kůže muže, který v této kauze stál na druhé straně. Do kůže mladého hokejisty, který najednou zjistí, že o tom, zda se mu splní sen stát se profesionálem a reprezentantem, nemusí rozhodovat jen jeho talent, výkonnost a vůle, ale i pár tisíc korun, které jeho rodiče pošlou či nepošlou tím správným směrem. Takový teenager musí buď znechuceně svůj sen vzdát, nebo se stát součástí systému... Systému, který ničí krásu sportu.

V debatách řešících prohnilou českou politiku už nějakou dobu zaznívá: máme takovou vládu a parlament, jaký si zasloužíme. To samé, a možná ještě víc, protože tady se bavíme o lidové zábavě, bohužel platí i pro sport. Takže pokud nyní fandové znechuceně žehrají na úroveň, výsledky i celkovou atmosféru v českém sportu, je dobré upřít myšlenky právě tímto směrem.

Dokud tu lidé budou tolerovat uplácení jako běžný pracovní postup, dokud bude důležitější než odbornost či výkonnost počet vlivných kamarádů v adresáři mobilního telefonu, dokud tu bude pořádání sportovních akcí příležitostí k tomu, jak vytáhnout ze státní pokladny nějaký ten milion bokem, dokud tu bude sport tak úzce propojen s kontroverzními podnikateli, nic zásadního se nezmění.

A úspěchy českého sportu se stanou závislé pouze na jednotlivcích typu Šárky Záhrobské, Martiny Sáblíkové, Romana Kreuzigera či Jaromíra Jágra. Na výjimečně talentovaných osobnostech, které se díky nevšední vůli a silné podpoře nejbližšího okolí vydaly včas proti proudu. Kudy? Z českého rybníčku plného bahna do civilizovaného oceánu…