Kanaďan Ference: Prahu znám líp než Krejčí
Nehraje to. Ten chlapík má nefalšovanou radost. Bostonský bek Andrew Ference miluje Česko. Před pěti lety během výluky NHL ho kamarád Roman Turek zlákal do Budějovic. Teď se věčně usměvavý Kanaďan vrátil. „Jsem moc rád, že jsem zpátky,“ spustí upřímně.
Jednatřicetiletý milovník tvrdé muziky se zajímá o historii. Centrum Prahy má nastudované z průvodců i z minulých návštěv. „Hned jsem se taky prošel po známých místech,“ pokýve. A nadšeně se dá do vzpomínání.
Ještě si pamatujete něco z češtiny?
„Jistě. ‚Ják se maš. Dóbry den. Pivo. Ná zdravi.‘ (skvěle vyslovuje) Samé dobré věci.“
Co se vám vybavilo, když jste se do Česka po pěti letech vrátil?
„Jen to nejlepší. Byl to jeden z mých nejlepších roků. Nejdřív bylo zklamání, když se nerozběhla NHL, ale ze špatné situace se vyvinula báječná zkušenost, protože jsem dostal možnost jít sem a zkusit si něco jiného, jinou kulturu než je ta kanadská. Poznal jsem tu skvělé lidi, žil jsem v krásném městě blízko Prahy. A jsem moc rád, že jsem zpátky. Vyprávěl jsem i klukům v kabině spoustu příběhů odsud.“
Jaké?
(rozesměje se) „Bylo jich moc. Oni totiž vůbec nevěděli, co čekat. Od kultury, z jídla, architektury. Všechno je jiné než v Severní Americe, na to jsem je připravoval. A třeba hned neděle po příletu byla skvělá, prošli jsme se, bylo to fajn.“
Je to poprvé, co jste tu od výlukové sezony?
„Jo. Ale pořád sem chci zajet na dovolenou. Moje dcery jsou obě ještě moc malé, ale časem sem určitě vyrazíme. A nejenom do Prahy, ale i do Budějovic, Českého Krumlova nebo na Hlubokou, kde jsem bydlel. (všechny názvy skvěle vyslovuje) Všude se chci zase podívat, je škoda, že během této akce na to není čas. Tak se tam všude aspoň jednou vypravím s rodinou.“
Jsem překvapený, jak si všechno pamatujete.
„Proč by ne? Dobré věci vám v hlavě zůstanou. Tehdy to byl opravdu jeden z mých nejlepších hokejových roků. Byla to zábava, měli jsme skvělý tým s výbornými spoluhráči. Dostali jsme se zpátky do extraligy. Takže to bylo fantastické.“
A pamatujete si i název polévky, kterou jste si tolik oblíbil?
(směje se) „No jistě, ta je skvělá! Počkejte, jakže to říkáte česky… Če, či….“
Česnečka.
„Čezneška! Jasně! A pak taky tatarák. Poprvé jsem to jedl až tady. Už se těším, až si teď zase dám nějaké české jídlo.“¨
Je o vás známé, že máte rád historii. Kam všude se v Praze vypravíte?
„Už jsme prošli náměstí, to s hodinami (Staroměstské), Karlův most. Teď se chci podívat ještě na Lennonovu zeď, na tančící dům, synagogou a židovský hřbitov.“
Koukám, že převezmete roli Davida Krejčího jako průvodce, ne?
„Jo. Potřeboval bych jeden z těch deštníčků, co tihle lidi vždycky nosí. (směje se) Co já vím, tak David pochází z daleka, přijde mi, že znám Prahu líp než on. Ale on zase mluví líp česky než já. (zase se směje) Můžeme být dobrý tým.“
Máte doma nějaké památky na Česko?
„Jo jo, kluci z týmu mi dali krásnou knihu o jižních Čechách. Mám jí pořád na stolku v obýváku. Mám taky budějovické vlajky, zarámovaný dres a úžasné dřevěné hračky pro moje děti.“
Zástupci budějovického klubu vás prý zvali na středeční domácí zápas extraligy. Je to tak?
„Je. A i já jsem tam chtěl. Ale tady mi řekli, že na to není čas. Musím holt dělat, co mi řeknou. To oni velí. Ale opravdu, opravdu (zdůrazňuje) moc jsem chtěl, fakt mě zklamalo, že to nevyjde. Chtěl jsem vidět arénu, město, ale třeba si i popovídat s Romanem Turkem.“
A on nedorazí do Prahy?
„Myslím, že ne. Potkáme se asi, až sem někdy vyrazím s rodinou. To se mu zase nastěhuju do baráku. (směje se) Roman je můj velký kamarád, vždyť mě sem tehdy přivedl, za to mu jsem vděčný. A on už hokej zabalil, co?“
Ano, během letní přípravy, z ničeho nic. Překvapilo vás to?
„No to jo. Myslel jsem, že bude hrát do padesáti. (směje se) Ale nebojte, on o tom určitě dlouho přemýšlel. A rozhodně měl skvělou kariéru. Dlouhou a úspěšnou.“
