Hořava: Kdy se Sparta zlepší? To je na dlouho
Hokejista má krásný život. Trenér je pro hráče blb. Když se nedaří, jen čekáte, kdy přijde další.… To říká Miloslav Hořava, bývalý skvělý obránce, mistr světa a účastník čtyř olympiád, nyní kouč pražské Sparty. Otevřeně vypráví o tom, že vztahy mezi českými trenéry nestojí za moc. „Je to vina má i kolegů. Nejsem zrovna ten kouč, který by se druhým otvíral.“
Nejprve jsme se domluvili na dvacet minut rozhovoru. Hořavovi se moc nechtělo. Se sparťany má tolik práce, že neví, kde dřív začít. „A teď jsem pořád někde v novinách. Já tohle nemám moc rád,“ dokládá, že o přílišnou pozornost nestojí. Nakonec odpovídá víc než půlhodiny. A s chutí. Byť to v mnoha ohledech není zrovna radostné čtení.
Nemohu se úplně na začátek nezeptat: co vymyslíte se Spartou?
„Znám jediný recept. Tvrdě pracovat. Začít trénovat, pomoct hráčům psychicky, aby si věřili. Až do nich přijde síla, zvedne se jim sebevědomí. Potřebují vycítit, že jsou stejně tvrdí, rychlí a nebezpeční jako soupeř. Nevěřím na jinou cestu. Odpočinek nepomůže, řešit únavu odpočinkem je největší hloupost. Domluvy už tady proběhly, chce to prostě makat, jinak se nezvedneme.“
A kdy pokrok přijde?
„Bude to trvat. Dlouho. Pokud nám hráči budou věřit a půjdou do toho s námi, můžeme se zlepšit někdy v lednu. Já nechci na hráče navalit hromadu nových informací během týdne, ne. Postupnými kroky.“
„Jo. Všechno jim uskakuje. Když mají střílet, nahrávají. A obráceně. V šanci to pak trefí někomu do kalhot nebo do něčí hokejky, jde to vedle. Kdo někdy dělal sport, ví, o čem mluvím.“
Je v hráčích Sparty potřebný potenciál ke vzrůstu?
„Ano. Jediné, co mě v minulých utkáních rozčílilo, bylo to nasazení. Bázlivost. Můžete prohrát, ale musí to být po boji.“
Po loňské zkušenosti ze švédského MODO jste zase doma. Zaznamenal jste velký skok při porovnání úrovně obou hokejových kultur?
„Švédsko bylo výborný. Po všech stránkách. Perfektní zkušenost. Mrzel mě jen způsob mého konce. Zaplaťpánbůh, že hokej můžu dělat pro radost. Když mě to někde nebaví, jdu od toho. Takhle jsem to udělal v MODO. A tuhle výsadu považuju za velký štěstí.“
Zato jiní trenéři se do poslední chvíle trápí na střídačce, protože trenéřina je jejich živobytí.
„Ano. V tom mám obrovskou výhodu. Chápu motivaci jiných, jsou závislí na zaměstnání v klubu, takže činí některá rozhodnutí proti své vůli i vnitřnímu přesvědčení. A to naštěstí nemusím.“
V čem všem je práce ve Švédsku příjemnější než u nás?
„Pozor, taky tam narazíte na věci, nad kterými zůstává rozum stát. A moje problémy v MODO začaly ve chvíli, kdy se mi do toho manažer začal montovat. Když se nám začalo dařit, začal mi do toho zasahovat, rušil mi tréninky a tak. Ale celkově nedám na Švédsko a na MODO dopustit. Rozešli jsme se v dobrým, jako slušný lidi. Ta štace mi pomohla.“
Co tedy ve Švédsku nefunguje?
„Já měl tuhle zemi úplně zidealizovanou. Myslel jsem si, že tam všechno klape. A taky to není pravda. Jenže ta všeobecná slušnost je na jiné úrovni než u nás. Práce v hokeji je líp organizovaná než u nás. Hlavně mládež tam mají na vysoké úrovni.“
 | V sobotním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s Miloslavem Hořavou O čem mluví: » Jaké jsou vztahy mezi trenéry? » Co si myslí o svém synovi? |
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
