Nový kouč Fischer: Bowman ve mně udržel oheň
Vlastně vůbec nepřekvapuje, že se Jiří Fischer dal na trénování. V Detroitu k tomu ještě jako obránce měl tu nejlepší školu. Mika Babcocka považuje za nejlepšího kouče současnosti. Před ním ho vedl Scotty Bowman.
Legendárnímu trenérovi vedle obrovských úspěchů nelze upřít ještě jednu věc: totiž, že spoustu svých svěřenců inspiroval k tomu, že se později sami stali kouči.
Když před pěti lety zkolaboval Jiří Fischer během zápasu NHL na střídačce a musel pak ze zdravotních důvodů předčasně ukončit hráčskou kariéru, měl vlastně hned jasno, co chce dělat. V Detroitu se začal starat o rozvoj mladých hráčů. Odtud ho neviditelné nitky osudu a životních náhod dovedly až k místu asistenta u české dvacítky, se kterou je nyní na šampionátu v Buffalu.
Za situace, v jaké se český juniorský hokej nachází, by se nenašlo zase tolik uchazečů, kteří by do toho bez váhání šli. Vy jste se nebál?
„Taky jsem slýchal řeči, jak to všechno je, co nás na mistrovství světa čeká za skupinu, že jeden den hrajeme s Norskem od sedmi, druhý s Kanadou od čtyř, k tomu přejezdy mezi Buffalem a Niagara Falls. Ale hrát šampionát v Americe, jen přes řeku od Kanady, kde jsou vlastně dva domácí týmy, být s českou dvacítkou právě v takové skupině, to všechno je naopak úžasná zkušenost.“
Zázemí ovšem máte v Detroitu, u nás jste se po skončení kariéry moc neobjevoval...
„Ale objevoval. Jen o tom nikdo nevěděl.“ (usměje se)
S hlavním trenérem Miroslavem Přerostem jste se znali?
„Ne. Seznámili jsme se v létě na trenérském semináři. A ani jsem nevěděl, že Terry Christensen (další asistent) je shodou okolností taky z předměstí Detroitu. To všechno jsem se dověděl až později.“
Jak jste se tedy k práci u české dvacítky dostal?
„Mám v Detroitu práci vedoucího pro hráčský rozvoj, dělám s mladýma klukama, Andy Nestrašil, co tu hraje, je jedním z nich. Na konci minulé sezony jsem se byl podívat ve Švédsku na hráče, kteří hráli play off, a potkal se tam i s panem Lenerem. Trénoval v Linköpingu, zhruba za měsíc se stal šéftrenérem českého svazu a kontaktoval mě, jestli bych měl zájem. Hrozně mě baví pracovat s klukama. Taky hodně sleduju, jak se dívá zahraničí na český hokej. Musím říct, že poslední dobou tedy máme co zlepšovat. A já chci svojí troškou přispět, aby to bylo lepší.“
Co máte v týmu na starost?
„Obránce, defenzivu týmu. Všechno, čím mě Míra Přerost pověří. On má mnohem větší zkušenosti s trénováním v Čechách, zná mentalitu kluků z domova. Snažíme se vyhovět si.“
Nelitoval jste někdy, že jste do toho šel?
„Určitě ne. Trénovat českej nároďák je obrovská šance. Proto jsem do toho šel.“
VIDEO: Kariéru Jiřího Fischera ukončil srdeční kolaps.
Co na to říkala vaše rodina?
„Manželka mě podporovala, ale kvůli rodině jsem to hodně zvažoval. Mám dva syny, jsou jim čtyři a osm let. Po světě se nacestuju beztak dost, tohle představovalo další čtyři až pět týdnů pryč od rodiny. Když všechno sečtete dohromady, docela se to nastřádá. Manželka se mnou všude cestovala, ještě když jsem hrál, vzdala se na čas svojí kariéry, jen abychom byli spolu. Ale souhlasila s tím, jak jsem se rozhodl. Proto jsem práci přijal.“
V klubu taky souhlasili?
„Samozřejmě jsem se zeptal, ale v rámci dvacítky můžu sledovat i další hráče, což je součást mojí práce u Red Wings. Z Detroitu jsou na šampionátu čtyři. Mám na starosti kluky, které jsme draftovali nebo podepsali jako volné agenty. Snažíme se jim ukázat, jak se vypracovat a připravit se na NHL. Sledujeme, jací vlastně jsou, jak se chovají na ledě i mimo něj. Od toho si odvodíme, co potřebují zlepšit, aby byli úspěšní. Kondici, herní dovednosti, psychickou odolnost nebo vytřídit nějaké věci mimo led. Ne všichni podepíší smlouvu, ale ti nejlepší mají velkou šanci.“
Tímto systémem už jste v Detroitu prošel vlastně sám, že?
„Já měl štěstí, že jsem se do Detroitu dostal už rok po draftu. V juniorech jsem měl dobrou sezonu, taky byla výhoda, že mě bavilo cvičit a já měl fyzicky spíš navrch.“
Česko nemá tolik kvalitních juniorů, aby mohlo přebírat. Jak vnímáte, když pak někdo z rozhodnutí vyšší moci nesmí na šampionát, jako se to stalo v případě Poláška s Mrázkem?
„Američanům taky chybí několik špičkových hráčů, kteří působí v NHL, stejně jako Švédům nebo Kanadě. Tohle se však stalo z jiných, neurčitých důvodů. Já se na tyhle věci vždycky dívám z hráčského pohledu. Polyho i Mrazejka znám a nejvíc mě mrzí, že jsou oba zklamaní. Chtějí reprezentovat, ale nemůžou. Mrazejk je devadesát dvojka, má šanci se dostat na mistrovství světa dvacítek ještě za rok, Poly je o rok starší a už si ho nezahraje.“
Vy jste si šampionát do 20 let rovněž nezahrál. Proč?
„Byl jsem jen na mistrovství Evropy osmnáctiletých s klukama o rok staršíma. S Patrikem Štefanem, kterého jsem tady potkal, protože dělá agenta. Dneska je nám třicet a oba už nehrajeme, což je docela škoda… No, v sedmnácti jsem odešel do kanadské juniorky. Tehdy o mě zájem nebyl, rok po draftu taky ne. A v devatenácti už jsem hrál za Detroit, nepustili mě. To bylo v roce 2000, kdy kluci poprvé vyhráli titul. Mrzelo mě to, ale hrát v devatenácti v NHL taky není až tak špatný...“
Jste jako trenér jiný, než jste býval jako hráč?
„Mám teď určitě mnohem větší trpělivost, než jsem míval sám se sebou. Naučil jsem se to v Detroitu. Mika Babcocka považuju za nejlepšího trenéra na světě. Vyhrál všechno, co se dá. Olympiádu, mistra světa, Stanley Cup. Když tým dělá chyby, hledá je Babcock nejdřív sám u sebe. Každý kvalitní trenér je buď dobrý učitel, nebo musí vyvolat v hráčích takový pud zodpovědnosti, že když už člověk tu chybu udělá, podnikne všechno, aby se jí příště vyvaroval. Nejlepší týmy stejné chyby neopakují pořád. Taky razím zásadu, že za chyby by se nemělo hned trestat, nýbrž by se jim mělo předcházet. Omylu se dopustí každý. Pokud je někomu budete pořád j
Do Detroitu vás draftovali před dvanácti lety právě v Buffalu. Jak na to vzpomínáte?
„Uvítací party Red Wings pro draftované hráče se shodou okolností konala v hotelu Adam´s Mark, kde teď bydlíme během šampionátu. Ten rok Detroit vyhrál Stanley Cup. Měl jsem za sebou sezonu v juniorce a nestačil koukat. A nejvíc mě zaskočil Scotty Bowman, který pro klub tehdy pracoval a nabídl mi, že mě s našima odveze na hotel, kde jsme bydleli. Zrovna on! Bylo to super.“
Jako trenéra jste tuhle legendu zažil v týmu tři roky. Jak na ni vzpomínáte?
„V Detroitu jsem hrál šest let, za tu krátkou dobu jsem hrál pod nejlepším trenérem historie, potom pod nejlepším trenérem současnosti, tedy Babcockem. Scotty Bowman dovedl v hráčích, kteří se nenechali zlomit, vybudovat obrovský charakter. Byl ohromně tvrdej na mladý, člověk pořád nevěděl, co si má myslet, jestli bude hrát, co dělá nebo nedělá špatně. Každopádně Bowman v něm dokázal vyvolat obrovský emoce. A kluci, kteří to zvládli, pak tvořili skvělý tým.“
Mnozí z hráčů, které vedl, později pokračovali jako trenéři. Byl natolik inspirativní?
„Má to co dočinění právě s tím, že měl v týmu spoustu charakterních hokejistů. Ne každý, kdo skončí, je zapálený do hokeje. Ale on v nich ten oheň dokázal udržet.“
I ve vás, který jste se s kariérou neloučil zrovna snadno?
„Přesně tak.“
JIŘÍ FISCHER Narozen 31. července 1980 v Hořovicích. |
